Modrý Pavouček

Na to, že hlásili na celý víkend teplo a déšť, že jsem zapomněl rukavice, cepíny, náhradní pásy a nové pásy se nám podařilo nanýtovat naopak, se víkend celkem vydařil. V sobotu se šlo v bílé tmě do Dračího sedla a uskutečnil se pokus o dobytí Lúčného, ale … no, naštěstí s námi nic nespadlo. Tečka. Večer pak začalo pršet a skoro jsem záviděl těm, kteří odjížděli domů. Ale jak už to tak bývá, vše se nám mělo vrátit. V neděli jdeme na Rysy. Sluníčko se střídá s mlhou a je teplo jak v létě. Nikde nikdo. Prázdná dolina. Nobody. Sedíme před Viktorovou chatou a je tady zase ta bílá tma, ve které se člověk úplně ztratí, natož aby ještě lyžoval. Ale naštěstí jdeme dál. Pár metrů nad chatou se vynořujeme z moře a je to. Kdo nezná, těžko pochopí. Nepamatuji, že bych se kdy začátkem března opaloval v krátkém rukávu na vrcholu Rysů. Sjezd pod Váhu je úžasný. Zastavujeme u Viktora, který se mezitím objevil na chatě. Sedíme před vchodem, povídáme, sluníčko, pivo, nikde ani živáčka. Nikomu se nechce dolů.

Předpověď hlásí déšť a na hřebenech hor vichřici. Vše se tentokrát plní. Celou cestu z Brna až do Karlova prší - v Karlově, kde přesedáme na autobus nejhustěji. Vyrážíme z Ovčárny směr hlavní hřeben. Během deseti minut jsme i přes goráče na kost promočení. Kdo nedojde k translačce na Vysoké holi je srab. Na hřebeni u Petrových kamenů je peklo. Otáčíme to zpátky. Translačka tentokrát nebude. Vleky nejezdí - až na jeden. Když k němu přicházíme, právě ho zastavují kvůli bouřce - blesky a hromy jsem v únoru zatím asi nezažil. Chvilku bojujeme na pásech a trošku lyžujeme. A dost. Jedeme domů - přes kopečky Nízkého Jeseníku a hrad Sovinec. Ale i tak to stálo za to.

Ve čtvrtek jsem šel tradičně Pod věž na pivo a domluvit se na víkend. Došel ale akorát můj kámoš Nobody. Vymysleli jsme plán a šli domů. V pátek v noci sedíme v autě u přehrady v Jeseníkách a diskutujeme. Jít, nejít, přespat v autě, jet zpátky domů, není to celé nesmysl? Oba jsme navíc zapoměli čelovky - když už noční výprava, tak bez světla. Vyrážíme za tmy proti silnému větru po ledové silnici směr hlavní hřeben. Kolem půlnoci míjíme strašidelný hrad Zámčisko a začínáme stoupat hřebenem mezi Sviním a Medvědím dolem. Pěkná dřina tahat věci na spaní. S narůstající výškou sílí vítr a začíná pršet. V hustém smrkovém lese už fakt není vidět. Nobody chce jít zpátky. Stojíme, hádáme se. Jdeme napůl poslepu dál a pomalu nabíráme výšku. Už poznávám skalky, od kterých jezdíme dolů do Sviního dolu. Z větru se udělala vichřice a přišla černá mlha. Znova se hádáme, jestli to celé není blbost. Teď už to chcu otočit i já. Co když náš cíl, chatku důkladně schovanou ve vrcholových pláních pod Vysokou Holí, vůbec nenajdeme? Vynořuje se vzpomínka na to jak jsme minulou zimu v pláních na hřebeni kroužili dokola v domění, že jdeme rovně a došlo nám to až při třetím kole. A to bylo ve dne. Co krok to myšlenka na návrat. Další půl hodiny v tom nečase a přicházíme přímo k chatce. Uff. Za další půl hoďky je odkopaný vchod a sypeme se dovnitř. A našla se i svíčka a zápalky. Světlo. Pohoda. Vichřice řádí. Jen čekáme, kdy s celou chatkou poletíme dolů do Medvědího dolu. Před usnutím ještě pročítám úvodní kapitoly z Nového zákona, jediné knize z místní knihovny a tiše děkuji někomu, kdo dohlíží na všechny ty zbloudilé duše, které se po nocích toulají na lyžích temnými lesy Jesenickými.

Víkend jsem chtěl strávit v klidu v Brně a na skalkách v Krase. V pátek pozdě večer zavolal Pidi a v sobotu ráno už ťapeme na lyžích k zasněženým stráním Jesenických dolů. Sviní tentokrát nezklamal. Pět sjezdů během necelých čtyřech hodin a pak mi došly Jouly. Nemám s sebou nic k jídlu a došel čajík. Jsem rád, že zima ještě neřekla své poslední slovo.

Tentokrát pro mě Tatry znamenaly opravdu hodně. Něco takového jsem potřeboval jak sůl. Chvilku potrvá než mi to všechno dojde. Dík Janku. Novú, pravdivejšiu podobu nadobúdajú tvary skutočnosti pozorované s najvyšších vrcholov v novom, jasnejšom svetle javí sa nám podstata vecí tohoto sveta videná z perspektívy ticha a samoty. Zostať navždy na vrchole praje si naša najvnútornejšia myšlienka nemusieť nikdy sostúpiť pod uzavretú clonu prízemných oblakov neklesnúť, keď nemožeme už vyššie stúpať Rovnako márne ako odveká túžba nesmrteľnosti. Něco napsal i Janek.

Když Alexandr Makedonský Diogenovi nabídl jakoukoli službu - filosof užaslému králi sdělil, že si přeje, aby mu ustoupil ze slunce. Budoucí dobyvatel většiny světa prý pravil, že kdyby nebyl Alexandrem, stal by se Diogenem. Tolik ke jmenovci Jankova nového korábu silnic. V pátek odpoledne vyrážíme směr Namche Praha pro mojí novou čelovku (v Brně neměli modré), pak do Rokytnice. Celý víkend sice pršelo, ale za to bylo málo sněhu , mlha jak z rákosníčka a nepopsatelné výhledy. Ponurost v celé své kráse. Pro Špeka jsem pořídil několik fotografií. Cestou zpět do Brna jsme zkontrolovali Ádr (pořád ještě stojí) a objevili (aspoň já) Broumovky a Hvězdu. Dík Jankovi za pozvání, průvodcování, exkurzi do SingingRocku, Honzovi za ubytování a všem ostatním za vše ostatní.

Po několika letech jsem se podíval do Velkého kotle. Nedávno tady zahučeli tři hošani s lavnikou - nevím co je na tom pravdy, ale když prý uviděli nad sebou odtrh, tak po tom skákali, až to s nimi ruplo. Každopádně lyžování na mých lyžích za moc nestálo a lidí tam bylo taky víc než dost.

Silvestra jsme strávili s Gabi, našima a Peggynou u nás na chalupě v Beskydech. Ve volných chvílích jsem se věnoval testování všech možných typů lyží, které jsem vylovil z prachu a zapomnění.

Byla to taková podivná akce - pětset kiláků v autě po zmrzlých silnicích hrozné, noční výstup na Vysokou holi, hodina a půl focení v mrazu, inverzní mraky, výhled na Beskydy, Fatru a Tatry, ztracená čelovka, snídaně na Ovčárně, třikrát Sviní důl. Ale stálo to za to.

Na štědrý den jsem se vzbudil brzy. Velmi brzy. V šest ráno už jsem byl na Lysé a čekal na východ slunce, který se nakonec nekonal. Škoda. Legrační ale bylo, že kolem sedmé se z různých stran vynořilo asi dvacet podivných tvorů se stativy a foťáky a když nebylo vše takové jaké by mělo, zase vše sbalili a zmizeli tak jako se objevili.