Modrý Pavouček

V pátek večer bylo v Brně krásné světlo - podzim, moje nejoblíbenější období, je tady. V sobotu ráno jsem cestou z Brna znovu zavítal do kraje havířů. Tentokrát jsem se poctivě připravil, vše předem nastudoval v mapách, a jel najisto. Malému bloudění jsem se sice zase nevyhnul , ale Mexiko a opuštěný hřbitov jsem našel. Zvláštní místo, jen co je pravda. Člověk se tam může ocitnout doslova jednou nohou v hrobě.

V sobotu večer jsme s Martinem narychlo vyrazili do Billy, koupili nějaké to vínko, cukr, skořici a za další dvě hodinky už šlapeme noční tmou na Tetřeví horu. Spíme na střeše bunkříku, popíjíme vařící svařák a baštíme hermelín. Pohoda. Jak já jsem zase vymrznul. Nechápu proč furt všude tahám ten starý tenoučký spacák co už snad ani spacák není. Ale ranní inverze nad Starým městem stála za to. A v 10 už jsme zase zpátky v Brně.

Na pozvání Povidláka jsme se s Orlíkem rozhodli dojet za ním a jeho kumpány (Jitka, Pípáci) do Tater. Volám Tomíkovi v pátek odpoledne a hlásí mi z Tater sluníčko, vedro, volné bivaky někde nad nimi a taky auto - to že se prý, po domluvě s hlídačem sanatoria Vyšné Hágy, dá nechat v areálu léčebny. Přebaluju tedy celý batoh - nechávám doma všechno vaření a polovinu oblečení. V půlnoci jsme v léčebně, marně hledáme Tomovo auto (parkuje na Popradském plese).

Vrch Prašivá neměl kdysi široko daleko dobrou pověst. Údajně tady na tato místa v dávných dobách vyváželi na saních a na vozech lidi nečisté, nemocné a zemřelé na mor a jiné nakažlivé choroby. Nechali je tam pak i s povozy nebo saněmi a o jejich další osud se prý postarala lesní zvěř. Tak se tu po lesích údajně válelo plno lidských kostí. V neděli jsem se po několika týdnech vrátil na Kysuckou železničku.

Sedíme takhle s Martinem v sobotu ráno u snídaně a najednou je tady nápad jet se někam podívat. Lovím z paměti tip na Jesenické skalky, ke kterým mi dal Alex kdysi průvodčíky. Sedáme do auta a jedem. Berem věci na spaní, kdyby se nám tam chtělo zůstat. Cíl je nejasný - podle průvodce je tam skála na každém kopečku :-). První zastávka je v Bohdíkově, kde se po poradě s místními domorodci dostáváme k opuštěnému lomu.

Brzy ráno jsem vyrazil z Brna, akorát tak, abych na vrcholu Kralického Sněžníku stihl východ slunce. Povedlo se.

Několik obrázků z místa, kde se zastavil čas.

Konečně Tatry. Týden na chatě u Zeleného plesa jsem si sice zpestřil dvoudenní neschopností se jakkoliv hýbat, ale i tak bylo pěkně. Prošli jsme část hlavního hřebene a nebýt počasí, přidali jsme ještě část mezi Černým a Kolovým štítem.

Po dlouhé době jsem strávil s maminou několik dní na chalupě na Ostrém.

Na odpoledne jsem vyrazil toulat se po staroměstských loukách. Spal jsem na úžasném místě - na panském, přímo na linii pod Tetřeví horou. Druhý den jsem jel přes Lichkov, Ústí na Orlicí, Letohrad, Litomyšl a Poličku do Milov na Vysočině trošku si zalézt. Je to nádherná cesta - všem doporučuji.