Modrý Pavouček

Vánoce jsme trávili v kruhu rodinném. Nejdříve v Brně, pak v Třinci a pár posledních dnů na chalupě na Vysočině. Škoda, že nebylo více sněhu, Mates si moc neužil. Tak snad ještě něco připadne.

Tohle černé PFko mě napadlo včera v noci při běhu mrazivou Beskydskou krajinou. Běžet po křupavém sněhu, kolem temné siluety stromů, nad hlavou hvězdy a zimní souhvězdí, takové jsou teď moje večery když Matýsek usne. Do nového roku přeji všem běžcům i neběžcům, aby doběhli nebo alespoň došli na ten svůj kopec.

Na pár dní jsme zajeli k našim do Třince. Každý den jsme byli někde na kopcích. V pátek jsme s Matýskem na zádech vyběhli na Lysou. Za čtyři hodiny jsme byli zpátky u auta, dolů jsme šli napůl potmě, což bylo velmi veselé, protože jsme si vzali dvě čelovky - jednu nesvítící a druhou s téměř vybitými baterkami. V sobotu jsme byli na Ostrém a v neděli jsme běžel z Třince přes Čantoryji za ségrou do Hrádku (skončil jsem předčasně v Nýdku), kde se jedlo, pilo, hrálo, oslavovalo … dobré to bylo.

V neděli jsme s Márou, Matesem a Čendou vyrazili na přechod Babího lomu. Trošku poprchávalo, byla zima, všude mlha … taková pěkná nedělní vycházka to byla.

Jel jsem s Márou na hory. Až pojedu příště takhle na podzim do Alp, vezmu si cepín a možná i mačky … ale přežili jsme to a budem dlouho vzpomínat. PS: Pár fotek je od Máry (ty kde jsem já)

Poprvé jsem běžel na hory ve dvou lidech - přidal se Peťa Novák, bluegrassová legenda a v poslední době i pravidelný účastník různých severomoravských běžeckých závodů :-) Vyrazili jsme jednoho deštivého večera z Tyry po žluté značce, kterou jsme neznali. A bylo veselo. Pěťovi se mlžily brýle, takže běžel napůl po slepu a mě v polovině došly baterky v čelovce, takže v horní části, kde byla hustá mlha, jsem na tom byl podobně.

V sobotu jsem vzal taťku na BG Jam do Dobratic. Potkal jsem tam plno kámošů, čepovali tmavé pivo, za pódiem stály stromy, líbilo se mi to. Druhý den jsme s Wawrzyczkama vyšlápli na naše nej místo - chatu Kamenitý. Škoda, že je to z Brna tak daleko.

Týden na Šumavě s Matýskem. Moc pěkné hory to jsou a jejich ponurá krása (jak píše Emil Kintzl ve své knize) je přesně to co mám rád. Snad knížka splnila svůj úkol a připomněla cosi, co by nemělo být zapomenuto, snad vzbudila zamyšlení. Místo velkých slov svůj užitečný podíl v ní měly zachovalé fotografie, které naštěstí nemohou, tak jako někdy slova, lhát. Ať vás, milí přátelé, Šumava stále jen hladí svou ponurou krásou.

O víkendu se ve Zlatých horách na Začalovic farmě konal “Džem na ranči”. Když se večer lidé scházeli, bylo to jak s Hujerovic klanem sjíždějícím se na třídní schůzky. Samej Začal nebo Hanulík. Ale přijelo i pár “externistů” ze všech koutů republiky. Moc pěkná akce. Dlouho budu vzpomínát na Kahancové tance. Závěrečný koncert Křenů, kteří se dali na chvilku dohromady po šesti (asi) letech byl parádní. V noci se ještě jamovalo a usínalo.

S batohem na děti, do kterého jsme šoupli Matýska, jsme se pěkně prošli po Beskydských kopcích. Na Ostrém jsme byli, na Kamenitém jsme byli, v Košařiskách jsme byli. V pondělí pršelo, takže jsme Lysou horu zase odložili, ale Matýsek ji má slíbenou, takže příště.