Modrý Pavouček

Nemohl jsem si nechat ujít akci, která se koná na Ostrém a hraje se bluegrass. Minulý rok jsme tam hráli s SKBandem. Tento rok jsem byl jen jako divák a noční jamovač. Spát se šlo až kolem čtvrté ráno a tentokrát jsem vydržel hrát až do konce (s Tomem). Parádní akce, doufám, že se příští rok zase potkáme …

Celá rodinka se po dlouhé době sešla na chalupě na Ostrém. Slavily se narozeniny Mamky a Taťky. Počasí nám krásně vyšlo, vedra polevila a celý víkend bylo příjemně. Na loučce jsme postavili dva stany a první noc spali skoro všichni venku. To už na Ostrém dlouho nebylo. A úplně nejlepší bylo, že si spolu děcka hrály a dopřály nám trošku odpočinku. Je to fajn dát je takhle dohromady. V pátek večer jsem si zajel na otočku na Lysou, po dlouhé době jsem se podíval na hřeben mezi Malým Polomem a Bílým křížem. V sobotu jsme se vydali na Slavíč. Hurá, všechny děcka to zvládly, pro Adélku i Matýska to byla zatím nejdelší pěší výprava.

Další kolo celoročního školení v centrále SAPu v Německém Walldorfu. Když jsem v neděli odpoledne vyjížděl z Brna, bylo 37 stupňů, v Praze na benzínce 40. Domeček ve Walldorfu nemám v těchto vedrech moc rád, je tam celou noc pekelné vedro. Opět jsem si vzal kolo, tentokrát ale horáka, protože silnička se ještě nevzpamatovala z potyčky s dodávkou. Po práci jsem místo vysedávání u piva s kolegy koukal zmizet někam do lesů. V pondělí jsem jel variantu klasické trasy po hřebeni na Konigstuhl a před starou část Heidelbergu zpátky. Původní plán byl velkorysejší, ale ty vedra mě úplně omámily. V úterý jsem popojel autem na jih, do Černého lesa (Schwarzwald), který začíná hned pod Karlsruhe a táhne se až ke Švýcarským hranicím. A bylo to nádherné - krásné lesy, potoky, plesa, hvězdičkové cyklostezky, zima nahoře na hřebeni. I časově mi to krásně vyšlo, k autu jsem dojel před setměním. Oblast můžu cyklistům jen doporučit.

Aspoň na jednu noc jsme stihli vyjet nahoru na chalupu v Beskydech. Stihli jsme vše - sekat dřevo, stavět domeček, udělat oheň v krbu, opéct párky a samozřejmě, přespat v tichu a klidu na Beskydském hřebeni. Já jsem jel nahoru na chatu o dolu na kole a projezdil jsem okolní hřebeny. Byl jsem na Kamenitém, na Javorovém i v Nýdku a na Filipce. Na chalupu (23km, 750m) Z chalupy domů (30km, 350m) Z Třince na Filipku (35km, 700m)

Konečně jsem se dostal na Zlatohorskou hudební horečku - bluegrassovou dílnu, kterou pořádá kapela Aliquot. Minulý rok jsme ve stejnou dobu hráli s SK Bandem v Senince, tento rok jsem měl volno. Akce super. Spousta známých tváří, hodně jamování, trošinku koncertování, ale hlavně - možnost učit se. Bylo fajn probrat věci ohledně dobra přímo s Karlem, velkým guru v tomoto oboru. Vzal jsem si kolo a jedno odpoledne patřilo okružní jízdě (místy chůzi) po okolních kopcích. Krajina je tady krásně opuštěná a nejvyšší kopce mají kolem 1200 metrů. Místy jsem se brodil sněhem, taky kořeny a šutráky jsem musel přelézat, divočina jak má být.

Potřeboval jsem na skialpy, ale nikoho se mi nepodařilo přemluvit. Jako už je tady a v Jeseníkách už by na tvrdé firny mohlo být za chvíli pozdě. A tak jsem jel sám. Ve čtvrtek, pěkně z rána, abych stihl v Karlově autobus na Ovčárnu. Z Ovčárny jsem se dostal rychle na Praděd a sjel dolů do údolí Sokolího potoka. Lyžování nic moc, na tvrdém podkladu bylo místy dost mokrého sněhu. Neměl jsem navoskované lyže (ano, vím, jsem lajdák a o lyže se vůbec nestarám), místy jsem měl co dělat, abych nepřepadl přes špičky. Výstup zpět na Praděd mě úplně dorazil. Až později mi došlo, že je hodně vedro a ideál je krátký rukáv. Na Pradědu polévka a valím dál - sjezd dolů k Barborce, nalepit pásy a kolem Petráků na Vysokou holi. U boudy vidím zapíchnutou lavinovou sondu. Říkám si hurá, kolegové, poprosím o vosk. Kolegové to ale nebyli. Když jsem slepil pásy a vydal se ke Svinímu dolu, zavolali mě zpátky a vypadalo to na pokutu. Ochranáři. Ale byli slušní a asi hodinu jsme si celkem v klidu povídali. Vypadalo to, že to v práci taky nemají úplně jednoduché. Co jsem se dozvěděl? Chatičku nad Medvědím dolem zbourali oni (ochranáři z Jeseníku), protože byla v poslední době hodně vidět - konkrétně na facebooku, youtube a rajčeti. Lidé (i z horské služby) si tam prý chodili dělat párty a vše pak publikovali, čímž lákali další a další zájemce. Původně prý sloužila k pozorování ptáků a dokud se o ní moc nevědělo, tak ji tolerovali. Pokutu jsem nedostal, ale do Sviňáku jsem jet nemohl, tož jsem to “nějak” pořešil (viz. mapa) a s černým svědomím jsem si ten Sviňák stejně sjel. Nejlepší sjezd byl do Medvědího dolu, tuhle linii jsem jel poprvé a musím si ji zapamatovat. Pak jsem vylezl na Saša peek, z něj na Máj a dal si pěkněj sjezd dolů na cestu pod Františkovu myslivnu. Chtěl jsem zůstat na hřebeni až do západu slunce a tak jsem si procházku prodloužil zelenou značkou nad Malý kotel a po hřebeni se pomalu vracel k Vysoké holi. Sjezd kotlem je vždy velkolepý, po dlouhých letech jsem ho jel bez čelovky. Do Karlova jsem dorazil potmě, kde poslední kilometr a půl jsem nesl lyže na báglu. Vyšel měsíc a tak jsem cestou zpátky projel ještě Konicko se zastávkou u Vojtků v Ospělově. Dobrá akce, juchu.

Maky potřebovala pracovat a tak jsem vzal děti, vyřídil si narychlo týdenní dovolenou a tradááá do Beskyd. Původně jsme chtěl vytáhnout děti a věci na chalupu na Ostrém, ale předpověď počasí (vítr, děšť) a sněhové podmínky (hodně mokrého sněhu nebo bahno) nás odradily. Zůstali jsme dole u našich, ale snažil jsem se uspořádat každý den výpravu někam ven. První výlet byl do Ostravské Zoo, ve které si děti nejvíce užily atrakce, zvířata je moc nezajímaly. Nejlepší byla vysoká prolézačka kousek za vstupní bránou - v horních patrech se báli i dospělí (pokud se tam doplazili). Ze zvířat Matýska nejvíce zaujali pávi, kteří se pohybovali volně po chodnících a mohl je nahánět sem a tam.

Vzal jsem děti na týden do Třince. Vzal jsem kola a využil pár volných chvilek pro první jarní projížďky po Beskydech. Sněhu je zatím hodně a po hřebenech se ještě prohánějí běžkaři, ale hodně toho už odtálo a tak jsem různě kombinoval. První den jsem zkusil vyjet na Javorový. Čekal jsem protaženou cestu a dole v Tyře tomu vše nasvědčovalo. V noci napadlo pár cenťáků sněhu, ale cestu projelo několik aut a v kolejích se dalo jet pěkně. Potkával jsem lidi, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, měl jsem super náladu. V polovině se ale objevily harvestory a několik aut a stopy skončily. Dál už to bylo neporušeným sněhem s obrovským výdejem energie. Klouzalo to na ledu pod sněhem, který už byl navíc mokrý a těžký. No, měl jsem chuť to otočit, ale nechtěl jsem potkat všechny ty lidi, tak jsem to nějak vybojoval. Koláč, kofola, prázdná chata, sluníčko, stálo to za to. Budu si muset zvykat na pohyb mimo komfortní zónu. Zajel jsem si pak do Nýdku, až na konec údolí Hluchové, kam jsme kdysi jezdili tábořit. Bohužel, z krásného tábornického plácku u potoka je dnes hřiště a všechny stromy zmizely.

Rok se s rokem sešel a vyrazili jsme tradičně na Tomovy narozky na loveckou chatu do Jeseníků. Tentokrát opět Furmanka , lepší chata v Jeseníkách snad není. Sněhu napadlo tentokrát nečekaně hodně. Bečky s pivem jsme podle plánu měli tahat na bobech, ale vytáhla nám je horská služba čtyřkolkou (s pásama), za což jim budem děkovat ještě měcíc, protože jinak bychom všichni umřeli, já určitě. Z Koutů je to na chatu 700m převýšení na devíti kilometrech. Na zádech jídlo, pití, věci na skialpy a dobro, strašná tíha. Víkend byl parádní, hodně se hrálo, trošku lyžovalo, vypilo se 150 piv. Za pozornost stála noční výprava na Vozku, kdy jsem se s Miloušem kolem půlnoci vydal nahoru. Měli jsme něco vypito a motali jsme se tam po lese jak kačeny. Díky GPSce jsme pak nakonec přece jen Vozku našli, ještě že tak, protože bez GPSky jsme se motali v nějakých divných kruzích na úplně opačné straně hřebene než byl Vozka.

Vánoce byly bez sněhu, alespoň dole ve městech. Do toho nám onemocněla Adélka a na program bylo zaděláno. V Brně jsme seděli doma, jedli cukroví, hráli hry a občas jsme vyjeli s Matýskem na kolo. V Třinci už to bylo lepší, šli jsme se projít z Visalají na Bílý kříž a pak ještě na Hrčavu a trojmezí, dokonce jsme kousek prošlapávali cestu.