Modrý Pavouček

Markét se konečně zrealizovala dámskou jízdu v podobě přechodu hlavního Jesenického hřebene. Já jsem zůstal s dětmi a jako pokaždé, když hlídám sám více dní, jsme vyrazili k rodičům a ségře. Tam se máme vždy dobře. Dopoledne jsem ještě pracoval, pak rychle s Matýskem na oběd, vyzvednout Adélku ze školky, dobalit věci a hurá na sever. Hned po příjezdu jsem stihl krásný výjezd na kole. Jel jsem do údolí Hluchové, ve kterém jsme kdysi jako malí zálesáci tábořili a jehož horní část je pořád krásně opuštěná. Vystoupal jsem pod Velký Stožek a se západem slunce jsem jel po hřebeni na Filipku. Dále pak krásným nekonečným sjezdem do Hrádku, až na dno Jablunkovského průsmyku. Dokonce jsem doma stihl ještě uspat děti. Povedený den. V sobotu jsme taky pěkně kmitali. Dopoledne jsme udělali na zahradě oheň, ale na oběd už jsme byli na Ostrém. Večeřeli a spali jsme u ségry v Hrádku. Sice pořád něco přebalujeme a vybalujeme, ale je fajn, že to Áďu a Matýska baví a že to zvládáme.

S Kámou, Jančou a bandou dětí jsme šli na nedělní výlet. Na Nový hrad to nebylo to úplně blízko a děcka toho cestou naběhaly snad dvakrát tolik než bylo potřeba. I tak jsme nakonec byli nejvíce unavení my s Market. Nový hrad byl otevřený a pro děti ideální místo k zastavení. Dalo se vylézt nahoru na ochoz a projít největší věž. Taky se dalo slézt dolů do mučírny. To, že byl otevřený malý šenk a dostali jsme pozornost v podobě dvou teplých koláčků, to už byla jen třešnička na dortu. Celý Kras, a obzvláště kopce a údolí kolem Adamova, mám hodně rád. Dobrá výprava.

Chalupu na Ostrém jsme toto léto vůbec neviděli. Úplně nás tak minula sezóna borůvek. Příští rok to musíme napravit. Dostali jsme se tam až tento víkend společně s našima. Celý víkend bylo krásně teplo a slunečno. Toho jsme využil a na pár hodin jsem zmizel do okolních údolí a kopců. Po dlouhých letech jsem se podíval na louky pod vrcholem Kozubové, na které koukáme celý život z protisvahu a objevil jsem krásnou spojku z údolí Lomné na hřeben mezi Malým polomem a Slavíčem. Celou noc byli slyšet jeleni, kteří jsou teď v říji a svými zvuky dokáží pěkně vystrašit.

Jeli jsme na Boženku dělat základy. Chystali jsme se na dvoudenní dřinu, ale vše skončilo dříve než začalo. Nedařilo se nám udělat díry pro základy, na lámání skály jsme nebyli připravení. Na takhle odlehlém místě to znamenalo konec, shánět tady nářadí k půjčení nemělo smysl. Ale i tak bylo dobře. Poflakovali jsme se, kosili jsme trávu, plánovali a rozměřovali chatičku, na ohni jsme grilovali samé dobroty a došlo i na prochajdu do lesa. A taky jsem si zajezdil s velkým těžkým přívěsem (na který nemám řidičák). Snad se ta chatička do zimy stihne.

Hlavní cíl naší víkendové výpravy byl starý dům na prodej nad obcí Vysoký Potok. Hledání nemovitosti nebo pozemku v Jesenickém pohraničí pořád pokračuje. Cestou do Sudet jsme vyslyšeli dva malé hladové krky a najedli jsme se v Králíkách v restauraci U Lípy (moc dobré). Obhlídku domu jsme spojili s procházkou na hřeben a po okolních lesích. Nahoře stojí krásná kaple, ale bohužel je hřeben dostupný autem po asfaltce a hlučný provoz nám trošku vadil. Kolem Severomoravské chaty jsme jen prošli a zpátky jsme šli mimo cesty lesem. Chudáček Adélka dostala žihadlo od nějaké velké potvory, kterou nikdo neviděl, ale muselo to být něco hrozného. K autu jsme ji museli donést na rukou a na zádech. Dům ani místo se nám nakonec moc nelíbily, budeme hledat dál. K večeru jsme přejeli do Svratky, kde jsme přespali a druhý den konečně došlo na slibovaný bazén. Ten ve Žďáru máme fakt rádi, pro děti ideální místo, málo lidí, od Svratky kousek.

Páteční vystoupení v Bluegrass Theatre v Metylovicích jsem spojil s výpravou na kole do Beskydských kopců. Hráli jsme v pátek večer a po koncertě jsem dojel k našim do Třince přespat. Hned ráno jsem vyrazil na kole směr hory. V plánu byl průzkum několika neznámých míst. Především jsem se chtěl podávat na Gruň. Tak známé místo a já tam nikdy nebyl. A taky mě zajímala část hranice mezi Bumbálkou a Bílým křížem.

Poslední zastávkou na naší dovolenkové pouťi byla chalupa v Orličkách, na kterou jsme byli pozvaní. Díky Peťo. Sešlo se tam plno fajn lidí a kopa dětí. Dokonce dvě malé Adélky. Po odpoledním koupání v Jablonném jsme se šli projít nahoru pod Suchý vrch. Krásná krajina. A pak se dlouho do noci hrálo, zpívalo, grilovalo a odpočívalo. V neděli jsme cestou domů odskočili ještě pod Kralický Sněžník zkontrolovat chatu Na Návrší. Dříve jsme tam jezdili na silvestry. Chata je pořád stejná, obsluha nic moc, škoda. Děti už byly unavené a o výstupu nahoru na Kraličák jsem si mohl nechat jen zdát. Ale i tak bylo pěkně. Staroměstsko mě jen tak neomrzí.

Krušné hory nás okouzlily. Ubytování, které jsme si na poslední chvíli našli bylo nádherné - bývalá hájovna vysoko v horách, stranou od lidí, hluku a provozu. Z terasy jsme měli výhled na louky do obory Fláje, kde se každý večer pásli jeleni (asi). V hájovně bydlela další rodina se sedmiletý Štěpánem a děti tak měly o zábavu postaráno, ideální stav pro nás rodiče. První den jsme nakoupili dole v Litvínově a vydali se na první výpravu. Na kolech jsme objeli přehradu Fláje a přes rozhlednu Vlčí hora jsme dojeli do Dlouhé louky. Krásné cyklostezky. Matýsek si objednal na oběd guláš a snědl dospělou porci, jeden knedlík si ještě přidal. Neuvěřitelné. Zpátky jsme se vraceli přímo přes přehradu nádrže s krátkou zastávkou v bývalé obci Fláje, která leží v ochranném pásmu. musel jsem vlézt do zákazu vstupu, abych se tam podíval. Pro Adélku to byl její nejdelší výlet na kole.

Na začátku byl smělý plán vydat se na kole do rodného města Třince, odpočinout si u rodičů a vrátit se jinou cestou zpátky do Brna. Všechny trasy jsem pečlivě naplánoval, vytiskl mapy a od rodiny dostal termín. Nakonec došlo jen na první část plánu, protože na cestu zpátky nebylo počasí a dost času. Ve čtvrtek ráno jsem vyjel z Komína. Hned na kraji Brna mě čekal první problém. Na jediný den zavřeli lávku na cyklostezce u Tesca. Vracet se daleko zpátky se mi nechtělo a tak jsem to zkusil přes dálniční přivaděč a volným terénem. Na cyklostezku jsem se nakonec probojoval, ale byl jsem mokrý, poškrábaný, zablácený. Pěkný začátek. U Olympie jsem se na chvilku zastavil a už u mě stál cyklista, že mi poradí. Říkal jsem mu, že nepotřebuji, ale stejně si nedal říct. Když mi ukázal směr, tak jsem se zasmál, protože ukázal přesně na opačnou stranu než jsem měl jet. Orientace v papírové mapě těm mladým moc neříká. Přes mohylu míru jsem dojel k prvním kopcům - Ždánický les. Nemám to tam moc rád. Po hřebeni vede asfaltka, u které jsou těžní věže na plyn a cesta je to dost nudná. První větší zastávku jsem udělal v Koryčanech na náměstí, kde jsem si dal nealko pivo a v místní Hrušce nakoupil pár dobrot. Začalo jemně pršet. O pár kilometrů dál, pod sjezdovkou ve Stupavě, jsem si dal česnečku, můj dnešní oběd. Déšť vystřídalo tropické parno a tak jsem byl rád, že jsem začal stoupat na hřeben Chřibů. Moc pěkný úsek byl mezi Brdem, na kterém stojí rozhledna a velký přístřešek s krbem, a místem zvaným Bunč. Ideální trasa pro výlet s dětmi. V Kudlovické dolině na mě čekal první první nepříjemný úsek. Tlačil jsem kolo prudce do kopce na Budačinu, brodil jsem se v bahně, potil jsem se a žrali mě komáři. Naštěstí to byl jen kousek. Ve Sptihněvu jsem křížil Baťův kanál. Chvíli jsem pozoroval lodě projíždějící malým zdymadlem a záviděl jim tu pohodičku na palubách hausbótů. Nad Březolupy jsem píchl a s hrůzou zjistil, že náhradní duše je píchlá taky. Nezbylo než vytáhnout lepení a modlit se. Nepříjemné bylo, že duše byla píchlá zevnitř a proužek na ráfku byl protržený. Bál jsem se, že to bude něco vážnějšího, ale lepení se povedlo, vzduch neutíkal, a tak jsem pokračoval. Na hřebenech Vizovické vrchoviny jsem musel poprvé změnit plány. V lesích bylo tolik bahna, že jsem více tlačil než jel. Celé úseky byly rozježděné od lesáků a místy bylo i to tlačení problém. Na první asfaltce jsem hřeben opustil a sjel do vesničky Doubrava. Do Provodova jsem jel po asfaltkách. Mělo to své výhody. Viděl jsem jak vypadá krajina a kiláky naskakovaly mnohem rychleji. Nad Provodovem jsem musel kousek lesem přes hřeben a zase tam bylo strašně bahna. Potkal jsem pár kluků na kolech a dostal jsem od nich rady jak se z bahnitých pastí vymotat. Podle mapy jsem ale zjistil, že mi poradili špatně. To bylo ten den podruhé co mě někdo poslal špatným směrem. Kolem osmé jsem unavený dorazil do vesničky Loučky. U jedné zahrady stáli hasiči, policie a koroner, asi někdo umřel. V místní hospůdce jsem těsně před zavřením dostal pivo a rozhodl se přespat někde poblíž. Myslel jsem si, že první den dojedu až na hřeben Javorníků, ale nevadí. Začalo hustě pršet. Se setměním jsem vyšlapal nahoru nad vesničku a v lese jsem rychle postavil tarp. Ještě že jsem ho měl. Pršelo asi dvě hodiny. Po dešti bylo vedro. Potil jsem se, hlavou se mi pořád honily plány na další den a nemohl jsem usnout.

Mamka s taťkou nás všechny pozvali na Ostrý, abychom společně oslavili jejich narozeniny. Mamka navařila spoustu dobrot a s taťkou vše vyvezli nahoru. My jsme přijeli do hotového. Dorazili jsme v pátek večer a jeli jsme přímo z Brna. Je to fajn pocit vysednout po dvou hodinách z auta a být na Beskydských hřebenech. V sobotu dorazila Jana s rodinkou a byli jsme komplet. Děti lumpačily, my jsme se poflakovali, Pavel nás pustil do bazénu, do toho ty dobroty, pohoda. V neděli bylo zvláštní počasí. Přes Ostrý se od rána převalovaly chomáče mlhy a odpoledne už bylo bílo úplně všude. S Markét jsme si před obědem zaběhli na Kamenitý, kde krásně hřálo sluníčko a nebe bylo hezky modré. Cestou zpátky jsme se na Kalužném zase zanořili do mlhy a sluníčko už jsme ten den nezahlédli. Tak ještě jednou na zdraví a za rok zase na stejném místě.