Modrý Pavouček

Rychlá akce na jednu noc. Potřebovali jsme zavézt pár věcí na Boženku ještě před tím, než napadne sníh. Do auta jsme jakýmsi zázrakem naložili sedmisetlitrovou nádrž a brutar. Pro příjezd k chalupě jsme zvolili lesáckou cestu, abychom se vyhnuli hlubokému sněhu na hřebeni a očíhli ústupovou cestu pro případ, že by to hodně klouzalo. To bylo překvapení, když jsme na cestě narazili na hajného, který si tam zaparkoval auto tak, že nešlo projet, a chystal se na lov.

Přijeli jsme na víkend s dětmi do Třince. Nemělo být moc pěkně, ale stejně jsem si vzal kolo. Vyšlo mi to sobotu, kdy jsem cestou zvládl i návštěvu u ségry a její rodiny v Hrádku. Plán byl jasný - Hraniční hřeben z Mostů u Jablunkova na Malý Polom. Stoupám z Lomné a objevují se první ostrůvky sněhu. Nejdříve mokré a roztopené, ale výše už je vše pěkně zmrzlé a sníh je všude.

Nemohli jsme děti dostat na hory a tak jsme vyrazili sami s Markét. O caparty se postarala babička s dědou a my jsme tak mohli po více než roce vyrazit sami do kopců. Přes noc napadlo pár centimetrů sněhu a trošku jsme šaškovali s parkováním v Nýdku, ale vše jsme přežili a vydali se nahoru na Čantoryji. Sněžilo, byla mlha a žádná panoramata se nekonala, ale i tak to bylo dobré.

Opět jsem vyrazil na jeden den a noc na Staroměstsko. Stavba malé Boženky se blíží ke konci a nabízela se možnost přespat v chatce první noc. To jsem si nemohl nechat ujít. Byl jsem z práce dost unavený, ale sedl jsem večer do auta a vyrazil na sever za Tomem a Laďou. Cestou byla opět mlha jak z Rákosníčka, na Paprsku dokonce i hustější. Nebylo vidět nic než bílé moře a nic nepomáhalo.

Po pár dnech jsem se vrátil zpátky na Staroměstsko. Zima se blíží a hlavní prioritou teď je dostavět malou Boženku dříve než napadne sníh. Pak už se tam autem nedostaneme a budeme muset všechno nosit z nejbližšího parkoviště. Tentokrát už nebylo tak hezky jak minule. Mlha, mrholení, teploty kolem nuly, všude voda a zima. Ale postupuje to pěkně.

Konečně začínáme stavět malou chatku hned vedle velké. Blíží se zima a je to jediný způsob jak na tomto úžasném místě přežít do doby, než se vyřeší velká chata. Láďa s Tomem mají vše krásně nachystáno už z Brna a tak se to pěkně se to hýbe. Já jsem jel první den do Mohelnice pro dřevo a bylo to poprvé co jsem sám převážel takový náklad na vozíku. Docela dálka a spousty klikatých silniček.

Počasí sice nic moc, ale protože kvůli covidu sedíme pořád doma, tak bylo třeba někam vyrazit. Markét přišla s nápadem na kopečky kolem Vírské přehrady. I přes to, že skoro pořád mrholilo, že bylo všude mokro, že Áďa remcala něco o bolavých nožičkách a že jsme zkrátili plánované kolečko na pár kiláků, to byl dobrá akce. Objevili jsme úplně novou oblast, kterou budeme dál zkoumat. Tenhle typ krajiny nám sedí. Rozhledna Horní les už byla zavřená, ale v té mlze by stejně nebylo nic vidět.

Rychlá, krátká, ale krásná výprava na Boženku. Blíží se stavba a potřebovali jsme tam navézt další dřevo. Ano, opravdu vozíme dřevo z jihu Moravy na sever do lesů k hranicím s Polskem. Já jsem jel jen na jednu noc, ale stojí mi to za to. Vyjeli jsme odpoledne a v kopcích nad Šumperkem, které jsme projížděli potmě, byla mlha jak z Rákosníčka. Na Kunčicema jsme zkoušeli variantu po lesní cestě, kterou jsme vytipovali v mapě, což bylo s naloženým vozíkem jemně odvážné (nedá se moc couvat), ale dobře to dopadlo.

Musel jsem vyrazit aspoň na jednu noc ven. Covid nám ve městech vše komplikuje, ale na horách je pořád stejně. Špatné počasí mě nalákalo na druhý pokus o přespání na chatičce pod vrcholem Dlouhých strání. Lidí, kteří by přes týden v dešti a sněžení chodili po horách je málo a tak by tam nemusel nikdo být. Šel jsem promáčenou krajinou z Koutů po značkách podél sjezdovek. Na chaloupku jsme dorazil před půlnocí a oddechl jsem si když jsem ji našel prázdnou.

Markét se konečně zrealizovala dámskou jízdu v podobě přechodu hlavního Jesenického hřebene. Já jsem zůstal s dětmi a jako pokaždé, když hlídám sám více dní, jsme vyrazili k rodičům a ségře. Tam se máme vždy dobře. Dopoledne jsem ještě pracoval, pak rychle s Matýskem na oběd, vyzvednout Adélku ze školky, dobalit věci a hurá na sever. Hned po příjezdu jsem stihl krásný výjezd na kole. Jel jsem do údolí Hluchové, ve kterém jsme kdysi jako malí zálesáci tábořili a jehož horní část je pořád krásně opuštěná.