Modrý Pavouček

Poslední část naší prázdninové cesty vedla do hor. Z Krku jsme přes park Risnjak dojeli k horskému přechodu do Slovinska. Usadili jsme se v kempu na úplném severu Slovinska - v Zgornem Jezersku. Bylo to skoro tisíc metrů vysoko a všude kolem byly hory. Nádhera. Dlouho jsem koumali jakou tůru si můžeme s dětmi dovolit, nakonec jsme se vydali na Štularjevu planinu a krásně nám to vyšlo - jak délkou a převýšením, tak počasím a motivací našich malých horalů. Dokonce pak dole pod horama ještě hodinu hráli na hřišti fotbal s píchlým balónem, který tam našli. Po dvou dnech jsme pokračovali nahoru do sedla, na kterém byl přechod do Rakouska. Je to fajn přejíždět hranice takhle na horách, nehrozí žádné kolony. Rakousko jsme projeli s malou zastávkou v horské vesničce Hohentauern, kde jsme se prošli kolem rybníků a prolezli atrakce na barefoot stezce. Večer jsme překročili hranice na Třeboňsku a poslední noc zůstali v kempu Oáza u rybníka Staňkov. Mysleli jsme ještě na koupání, ale druhý den bylo zima a zataženo, tak jsme si to namířili rovnou domů. Teda s malou zastávkou na oběd v Třebíči.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Velká výprava po Čechách naším bydlíkem. Vyrazili jsme ve čtvrtek a první noc jsme spali ve Svratce, protože to bylo přímo na cestě do Českého ráje. Druhý den jsme si prošli Jíčín, najedli se v zřejmě nejlevnější vietnamské putice ve městě a pokračovali dál. Spali jsme v kempu v Příhrazech, přímo pod skalami. Před setměním jsme zvládli krátkou procházku do skal. Legrační byly tradiční patálie v kempu, kde jsme opět vybrali snad nejhlučnější místo. Naštěstí teď s bydlíkem stačí nastartovat a za pár sekund už jsme stáli v tichu na opačné straně

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Prázdniny začaly angínou, kterou dostala Adélka a vzápětí Maky. Abychom neseděli doma všichni, vydali jsme se s Matýskem na noc do Sudet. Celý první den byl deštivý, ale k večeru se vyjasnilo. Po krátké procházce k Dalimilce (rozhledna), jsme si udělali oheň a opekli večeři. Boženka je úžasná. Není nad to mít v takovémto počasí k dispozici chatičku. Druhý den ráno taky pršelo, ale po strategickém vyčkávání jsme vyrazili v ten správný čas. Na Kraličák jsme došli pod slunečnou a modrou oblohou. Až na vrchol se nám tentokrát nechtělo. Řádili tam polští dělníci, kteří dostavují rozhlednu a už z dálky byl slyšet rámus pil a kladiv. Zůstali jsme u slona a dlouho se tam poflakovali. Super pocit být tam takhle poprvé se svým synkem. Bylo to jeho nejvyšší výšlap v životě. Cestou zpátky jsme zvládli další dvě atrakce - zastávku v Ospělově u Toma s Janou a KFCčko v Prostějově. Domů jsme si přivezli “nekonečný nápoj”.

Velká oslava narozenin na Ostrém a zároveň příležitost jak se potkat celá Třinecká rodina. Jeli jsme z Brna přímo na chatu, je to fajn nasednout uprostřed města a vysednout na samotě tisíc metrů vysoko. Na kole jsem se zajel podívat do neznámých končin nad Morávkou. Je to systém údolí, která jsou mimo turistický ruch a možná jsou díky tomu asi tou nejhezčí a nejopuštěnější částí Beskyd. Na samotách stojí chaloupky, o kterých nikdo neví a jen tak se nikdo nedozví. Je totiž třeba plánovat podle mapy a vyhýbat se značeným trasám.

Slíbili jsme přijet Třineckou oslavu osmdesátin mého strejdy. Jeli jsme bez Markét, která těsně před víkendem odjela na desetidenní výlet do Francie. Oslavy mě ani děti moc nebaví, ale bylo to dobré. Není od věci vidět jednou za čas celou Třineckou rodinu pohromadě. Z pátku na sobotu jsme přespali na Ostrém, zkontrolovat domečky z klacíků a kamení, strávit noc v naprostém tichu a užít si kopců kolem. V neděli jsem si po dlouhém plánování projel na kole údolí přes Wislu a Istebnou. Nádhera, krásné trasy na kolo kousek od domu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu takhle zkoumat Polské Beskydy. Objevil jsem spousty dalších cest, které si musím projet. Polská strana Beskyd má své velké kouzlo.

Docela vhod mi přišel “Health day”, tedy den volna pro zdraví, který jsme dostali v práci. Sbalil jsem kolo, vaření a spaní, a vyrazil odpoledne směr Jeseníky. Za hodinu a půl jsem se všemi věcmi vyšlapal na horní nádrž Dlouhých strání. Tuhle část Jeseníků mám nejraději. Znám tam skoro každou cestu, hřebínek, vrcholek, potok … a vím o několika místech na spaní v suchu. A protože se o Rychleb hnal déšť a bouřka, sjel jsem do chatičky nedaleko nádrže. Pršet začalo přesně na čas - stihl jsem si na ohni ohřát vodu na čaj. Spalo se krásně. Měl jsem zimní peřový spacák, abych se zase celou noc neklepal zimou. Druhý den jsem vstal s prvními paprsky, uvařil snídani a někdy před šestou vyrazil dolů. Je to asi 14 kilometrů z kopce a tak jsem na sebe navlíkl úplně všechno včetně zimní peřovky, rukavic a čepice. I tak mi bylo zima. Do auta jsem hodil věci na spaní a vydal se opět nahoru. Objel jsem hřeben přes Ztracené kameny a přes Alfrédku a Karlov jsem dojel do Malé Morávky. Nechtělo se mi zpátky nahoru, ale musel jsem přes hřeben k autu. A když už nahoru, tak úplně. Za dvě hodiny jsem otáčel kolo na vrcholku Praděda a frčelo dolů směr Švýcárna. Tam jsem si dal polívku, kterou jsem nechtěl (dostal jsem dršťkovkou místo kulajdy). No bylo to krásné. Sluníčko, bezvětří, žádní lidé. Je to fajn, projet si za pár hodin půlku Jeseníků.

Z předpovídaného slunečného víkendu v Beskydech byl víkend deštivý, ale to nám nevadilo. Vyjeli jsme na Ostrý a zašli jsme si na dobroty do úplně prázdné chaty na Kamenitém. Šli jsme jen s Áďou, Matýsek zůstal s babičkkou a dědou na chalupě. Já jsem se projel po Jablunkovsku na kole. Je to neuvěřitelné, ale až teď jsem objevil krásnou cyklostezku z Bukovce do Istebné - vede lesem podél vody a úplně mine kopce na hranicích.

Konečně. Po dvou letech jsme s Láďou zase vyrazili na přespávačku do Jeseníků. Nedávno se nám zalíbilo jedno místo na svahu Břidličné hory a tak jsme měli jasno kam. A aby to bylo dobrodružnější, šli jsme z místa, na kterém jsme zatím nikdy nebyli - z Nové vsi. Dali jsme si tam pivo v hospůdce, do které nás pan majitel pustil i po zavíračce a zapovídali jsme se s ním tam tak, že měl Laďa choutky tam rovnou přespat (a poraženecké řeči měl později i na Alfrédce). Naštěstí jsme neměli peníze a museli jsme do lesů. Cesta na Jelení studánku vedla po špinavém sněhu, místy sníh chyběl úplně a bylo to hodně po rovině, což skialpoše moc nebaví. Ještě že bylo jasno a svítily hvězdy. Na Jelení studánce jsme chvíli spekulovali, jestli nespat uvnitř boudy, ale naštěstí proběhla po podlaze myš (ty Laďin nerad) a šlo se hledat místo na stan. Spalo se nádherně (pořád mám v hlavě nedávnou ledovou noc pod Trenckovou roklí). Druhý den jsme dlouho spali, užívali si sluníčka a pak jsme zkusili sjezd z Břidličné hory. Sníh byl otřesný. Blbě se jelo dolu a blbě se šlo nahoru. Tentokrát to na lyžování moc nebylo. A tak jsme se raději opalovali na Jelení studánce, kecali s turisty a vydali se zpátky do Nové vsi. Akce parádní