Modrý Pavouček

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně. V Jablunkovském průsmyku jsem dlouho odpočíval a sbíral síly na další kopce. Na Kamenné chatě pod Velkým Polomem jsem si dal česnečku, ale byla pěkně hnusná. Koho jen napadlo nasypat do česnečky klobásy? Ale jinak nádhera, spousty výhledů, sluníčko, cestičky po hřebenech, hory tak jak je mám rád.

Po třech dnech strávených na Vysočině a v Jeseníkách jsme naši pánskou jízdu nasměrovali do Třince. Já jsem si sice přál strávit aspoň noc na Božence pod Paprskem, ale Matýskovi se už stýskalo po kámoších. V Třinci zrovna byly holky od ségry a Sofi si ho zavolala. A tak jsme jeli. Počasí nebylo nic moc a tak jsme se poflakovali po Třinci a okolí. Zajeli jsme nahoru na Ostrý a já jsem dvakrát vyrazil na kolo. První vyjížďka, bylo to v podvečer, těsně po dešti, vedla do Slezských Beskyd. Údolím Hluchové jsem nastoupal pod Velký Stožek a přes Filipku a Loučku jsem se vracel zpátky. A právě na Filipce jsem zažil úžasný západ slunce. Trvalo to sice jen deset minut, ale bylo to nádherné. Kvůli takovým chvilkám na ty hory budu jezdit celý život.

Dostal jsem tipy od Ládě a Slávka z Lipové. Prý úžasné lovecké chodníky ve svazích Šeráku a Keprníku. A měli pravdu. Výlet do Jeseníků jsem krásně zapasoval do naší pánské jízdy a podařilo se to i s počasím. Jediný hezký den uprostřed mlhavého a deštivého týdne. Vyrazili jsme ráno ze Svratky a v jedenáct jsme se nechali vyvézt lanovkou z Ramzové na Čerňavu. Pak už pěkně po svých. Nutno přiznat, že naše nízké tenisky nebyly úplně ideální volbou. Na chodnících a pěšinkách byla spousta kaluží, mechů a různých mokřin. Hláška “čerstvý příděl”, která znamenala novou dávku studené vody do bot, zněla každou chvilku. Ale byla to nádhera. Kromě dvou bloudících turistů jsme nepotkali nikoho. Na Jelení chatě jsme si dali svačinu a na Šeráku oběd. Mapu tentokrát nepřikládám, abych do těch míst nenalákal davy turistů.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště. Trošku nás zklamaly hospůdky a restaurace, úplně všechny byly zavřené. Naštěstí jsme vytáhli z rukávu tajnou kartu jménem “Lesná”. Je to horská chata, u které je dětské hřiště, minikemp, muzeum, totemový zvěrokruh a hlavně, dobře a levně tam vaří. Byla to dokonalá tečka za našim výletem.

Několik výletů jsme podnikli v těsné blízkosti našeho bydlení. Minulý rok jsme už v okolí něco projezdili a tak jsme se snažili naplánovat všechny trasy tak, abychom poznávali nová místa. První výprava, pěší, vedla na Puklou skálu. Zaparkovali jsme na místě, které je coby kamenem dohodil od zbytků zaniklé obce Fláje. Šli jsme pomalu, já jsem pořád ještě bojoval s bolavými zády, byla to pro mě taková zkouška jestli se ten týden budu vůbec schopen hýbat. Ale šlo to. Na Puklé skále jsme si udělali piknik a pozorovali jsme přehradu a mraky. Trošku se zatáhlo a tak jsme vyrazili zpátky, ale mraky byly rychlejší. Za chvíli lilo jak z konve a byli jsme rádi, že máme pláštěnky.

Po roce jsme se vrátili na stejné místo. Krušné hory se nám minulý rok zalíbily a stejně tak ubytování v bývalé hájovně na hranici Flájské obory. Samozřejmě, že jsme si vzali kola, protože tyhle hory jsou cyklistům zaslíbené. Od minulého roku se Matýsek i Adélka zlepšili, tak jsme se těšili na další místa, která prozkoumáme. Tentokrát nám paní majitelka nečekaně nabídla královský pokoj se zvýšeným patrem, na kterém jsme spali s Matýskem. Děti z toho byly v amoku a nebyly k utišení. Nutno podotknout, že odjezd do Krušných hor měl nečekanou předehru - vezli jsme do chovatelské stanice jiřičku s polámaným křídlem, kterou děti našly u nás v Komíně. Hned první den jsme si jeli do Mostu udělat testy a protože si to Matýsek už více než rok přál, zašli jsme na oběd do KFC. Bylo to legrační. Vysněné křupavé kuřecí nugetky byly ostré. Největší úspěch tak slavil nekonečný nápoj. I teď o něm Matýsek ještě mluví a vymýšlí různé strategie jak odčerpat z KFC co nejvíce pití. Kromě kolování a chození jsme jeden den zajeli do Teplic na jeden z nejhezčích bazénů, jaké jsme kdy navštívili. A taky do Chomutova do Zoologické zahrady, která nabízí i projížďku po místním safari.

Cestou zpátky jsme se rozhodli vylézt na některou ze sopek, kolem kterých se projíždí těsně před příjezdem do Mostu. Volba padla na Ranou (přemýšleli jsme ještě o Oblíku). Byla to rychlá akce. Za půl hodinky jsme byli na hřebeni a po něm jsme došli na nejvyšší místo. Z vrcholu byl krásný rozhled na všechny strany. Vítr sílil a sílil, až jsme se nakonec báli, že to Adélku odnese. Tuhle krátkou procházku rozhodně doporučujeme všem, kdo budete projíždět kolem.

Tento víkend proběhl druhý ročník víkendové akce, na kterou nás pozval Peťa Frenc do Orliček. Na jeho novou chalupu se opět sjela banda super lidí, pričemž větší polovinu tvořily děti. Opět se hrálo, popíjelo, posedávalo, koupalo a výletovalo. Děti utvořily malý gang a dělaly si vlastní program. Ke sledování vetřelce pozdě v noci by člověk sice mohl mít výhrady, ale aspoň byl klid a žádné zlé sny z toho nakonec nebyly. Za zmínku stojí prudký slejvák, který přišel v sobotu odpoledne. Voda v potůčcích okamžitě stoupla a že se něco děje jsme zjistili až když ze zahrady začala odjíždět bečka s pivem. Tu jsme chytili, ale na dně potůčku se chladilo několik láhví drahého pití. Vše zmizelo s kalnou vodou. Po dešti jsme poslali děti na lov a všechny láhve se nakonec našly. Dobrá akce. Těšíme se na další rok.

Adélka chodí poslední týden do školky. Aby se Matýsek doma nenudil, tak jsme vyrazili na pánskou jízdu do Třince. Matýsek se spiklenecky spolčil se Sofi od ségry, mamka pomáhala s hlídáním a já měl konečně trošku volna na kolo. Hned po příjezdu jsem vyrazil na Javorový, vedro příšerné, ale nohy pěkně šlapaly. Je vidět, že kiláky naježděné na silničce se projevují i na horách. Druhý den jsem si dal silničkový výjezd na Visalaje. Dlouho jsem se na to těšil. Sice bylo taky vedro a dusno, ale povedlo se, paráda. A zvládli jsme i výlet s mamkou na kolech k Olze, kde jsme se pěkně počvachtali v tůňkách “Pod Skalkou”.