Modrý Pavouček

Odpoledne, před setměním, jsme si prošli naše oblíbené kolečko na Pálavě. Takhle pozdě tam bylo málo lidí, dalo se dobře zaparkovat a světlo mělo zlatý nádech. S Markét jsme okukovali a osahávali skálu, stýská se nám po lezení. Výlet jsme zakončili ve vynikajícím (ale drahém) Café Fara. Dali jsme si kafe, svařák, mošt, čokoládu a zákusky. Vše bylo vynikající (aby ne, za tu cenu).

Po dvou letech se nám s Maky opět podařil výlet na slovenské hory. Děti hlídali rodiče v Třinci a počasí bylo pětihvězdičkově. Až na ranní peklo na silnicích nám celý den vše vzorně vycházelo. Vyrazili jsme ze Štefanové do Horných dier přes Podžiar. Předbíhali jsme všechny lidi, kterých takhle brzy nebylo moc, a za hodinku a něco jsme se slunili v sedle pod Malým Rozsutcem. Výhledy na slunečnou stranu hřebene byly úžasné. Na Velkém Rozsutci jsme vydrželi jen chvilku. Bylo tam moc lidí (na naše poměry) a hodně foukalo. Co nás trošku zmohlo byl sestup z Poludňového grúně, který vede kolmo dolů po sjezdovce. Peklo. Slováci jsem v tomhle pěkní barbaři, tahle značka je toho zářným příkladem. Kofola v chatě Na Grúni tak byla jen slabou odměnou. Ale jinak nádhera, krásný výlet.

Na říjnové svátky jsme se vydali k naším do Třince. Počasí nám neuvěřitelně přálo a byly z toho čtyři nádherné podzimní dny, které jsme strávili z velké části venku na kopcích. Hned první den jsme ještě před setměním stihli výpravu na Kamenitý. Stihli jsme krásný západ slunce a na chatě už bylo téměř prázdno. Zpátky jsme šli potmě, ale i to má něco do sebe, zvlášť když se vedle cesty pohybují poplašená zvířata. Jeden den jsme s Markét vyrazili na Malou Fatru, ale k tomu je tady zvláštní příspěvek. Hodně jsem jezdil na kole a poslední den nám vyšel společný výlet nahoru na chatu. Bylo teplo a Matýsek skoro všechen čas strávil stavbou své přírodní vesničky plné domečků, ohrad, jídla a dokonce hřbitova.

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Víkend měl být prodloužený, ale na poslední chvíli jsme zjistili (naštěstí), že děti nemají ve škole volno. Zbyly dva dny. Ale rychle jsme změnili a vyrazili jsme. Z pátku na sobotu jsme spali ve Svratce. Na zbytek víkendu jsme přejeli do Orliček k Frencům. Cestou jsme si prošli centrum Lanškrouna. Chtěli jsme se někde najíst a nakonec jsme našli Krčmu - zájezdní hospůdku přímo u hlavní cesty, vaří tam moc dobře. V Orličkách bylo úplně parádně. Hrála se muzika, Áďa i Mates tam měli kámoše, bylo teplo a svítilo sluníčko. V neděli jsme se dostali na úplně nové místo - Křížový vrch nad Červenou vodou. Už se těšíme na další výlet s dodávkou.

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně. V Jablunkovském průsmyku jsem dlouho odpočíval a sbíral síly na další kopce. Na Kamenné chatě pod Velkým Polomem jsem si dal česnečku, ale byla pěkně hnusná. Koho jen napadlo nasypat do česnečky klobásy? Ale jinak nádhera, spousty výhledů, sluníčko, cestičky po hřebenech, hory tak jak je mám rád.

Po třech dnech strávených na Vysočině a v Jeseníkách jsme naši pánskou jízdu nasměrovali do Třince. Já jsem si sice přál strávit aspoň noc na Božence pod Paprskem, ale Matýskovi se už stýskalo po kámoších. V Třinci zrovna byly holky od ségry a Sofi si ho zavolala. A tak jsme jeli. Počasí nebylo nic moc a tak jsme se poflakovali po Třinci a okolí. Zajeli jsme nahoru na Ostrý a já jsem dvakrát vyrazil na kolo. První vyjížďka, bylo to v podvečer, těsně po dešti, vedla do Slezských Beskyd. Údolím Hluchové jsem nastoupal pod Velký Stožek a přes Filipku a Loučku jsem se vracel zpátky. A právě na Filipce jsem zažil úžasný západ slunce. Trvalo to sice jen deset minut, ale bylo to nádherné. Kvůli takovým chvilkám na ty hory budu jezdit celý život.

Dostal jsem tipy od Ládě a Slávka z Lipové. Prý úžasné lovecké chodníky ve svazích Šeráku a Keprníku. A měli pravdu. Výlet do Jeseníků jsem krásně zapasoval do naší pánské jízdy a podařilo se to i s počasím. Jediný hezký den uprostřed mlhavého a deštivého týdne. Vyrazili jsme ráno ze Svratky a v jedenáct jsme se nechali vyvézt lanovkou z Ramzové na Čerňavu. Pak už pěkně po svých. Nutno přiznat, že naše nízké tenisky nebyly úplně ideální volbou. Na chodnících a pěšinkách byla spousta kaluží, mechů a různých mokřin. Hláška “čerstvý příděl”, která znamenala novou dávku studené vody do bot, zněla každou chvilku. Ale byla to nádhera. Kromě dvou bloudících turistů jsme nepotkali nikoho. Na Jelení chatě jsme si dali svačinu a na Šeráku oběd. Mapu tentokrát nepřikládám, abych do těch míst nenalákal davy turistů.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště. Trošku nás zklamaly hospůdky a restaurace, úplně všechny byly zavřené. Naštěstí jsme vytáhli z rukávu tajnou kartu jménem “Lesná”. Je to horská chata, u které je dětské hřiště, minikemp, muzeum, totemový zvěrokruh a hlavně, dobře a levně tam vaří. Byla to dokonalá tečka za našim výletem.