Modrý Pavouček

Nečekaně se objevilo nové kolo a bylo třeba ho pořádně projet. A taky bylo třeba přesunout stará kola někam pryč z Brna. A tak jsem se vydal k našim do Třince. Do kopců jsem vyrazil hned v pátek. Na Javorový jsem jel poprvé z Gutů, po cestě, ze které jsou úžasné výhledy na Třinec, Těšín a asi i Ostravu. Hřeben přes Velký Javorový na Kalužný jsem jel mockrát, ale ty úzké pěšinky mě pořád baví.

Všichni zdraví a k tomu ideální předpověď počasí. Nedalo se než vyrazit někam ven. Volba padla na Českou Kanadu. Vzali jsme kola, abychom se trošku rozjezdili. Jeli jsme až v sobotu, protože Áďa byla na oslavě narozenin. Koumali jsme nad sobotní trasou, abychom jeli přes neznámá místa, ale už to tam máme docela dost proježděné. Z Rudolce jsme vyšlapali na Nový Svět a objevili samoobslužnou pípu. Dobrý vynález. Přes Rožnov jsme jeli úmyslně.

Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka.

Konečně jsem se vydal na první průzkum Nízkého Jeseníku. Z auta mě zdejší krajina vždy lákala svoji zapadlostí a zpustlostí. Kdysi tady žili Němci a, podobně jako Sudety, se z toho kraj nikdy nezapamatoval. Ve vesničkách stojí zbořené a zchátralé domy, vše je tady tak trošku pozadu. V údolích je hodně břidlicových dolů a na starších domech je často vidět krásná břidlicová zeď. Údolí jsou dlouhá a liduprázdná, v potocích hučí voda z nezalesněných hřebenů jsou daleké výhledy.

Vyrazili jsme do Beskyd za asi posledním sněhem této zimy. Konečně v plné sestavě. Adélka sice těsně po nemoci, ale dost bylo sezení doma. Plán byl jasný - lyžovat celý víkend na sjezdovkách v Polsku. V sobotu jsme byli na Zlotem Groni. Byly tam závody a trošku poprchávalo. Nic moc, jsme trošku rozmlsaní z dlouhých sjezdovek v Orlických horách. K večeru jsem se proběhl přes Čerňavinu na Ostrý. Zkontrolovat stromy, prales, naši chalupu.

Na jarní prázdniny jsme se dlouho těšili. Osud nám ale opět nepřál. Adélka s Markét onemocněly a počasí onemocnělo taky. Místo sněhu z nebe padala voda sníh aby člověk hledal s lupou. Do Orlického Záhoří jsme tak odjeli sami s Matýskem. Bydleli jsme týden na chatě Luna. Špatné počasí naštěstí vyvážili lidé, kteří se v chat na jaráky tradičně potkávají. Večírky se protahovaly do ranních hodin, ale přes den jsme se s dětmi snažili něco podnikat.

Děti nemocné, sněhu málo a všude jen led. Tak mě napadlo kolo. Nabalil jsem dodávku a vyrazil na průzkum neznámých končin. V sobotu jsem jel velký okruh Českou Kanadou. Byla zima a foukal hodně silný vítr. Nejhoří byly ty otevřené pláně - v nárazech větru jsem měl místy problém i po rovinkách. Ale v lesích to bylo dobré. Takhle opuštěnou Kanadu jsem ještě neviděl - nepotkal jsem žádné cyklisty ani turisty.

Po dlouhých letech zase Jeseníky se Špekem. Na sedle bylo plno, parkovali jsme kousek pod ním. Ale vůbec to nevadilo, šli jsme na lyžích přímo od auta. Sníh byl tentokrát opravdu naprd. Tlustá ledová krusta, která se propadala. Akorát na hřeben byl úplně zmrzlý a pár desítek metrů sjezdu do Sněžné kotliny. Zato nahoru to byl boj. Neměl jsem haršajzny (mačky na lyže), lyže mi ujížděly, s lyžema na zádech jsem se bořil skoro po pás.

Hlavní výpravou víkendu by Rakouský Hardegg, ale den před tím, jsme s Matýskem zajeli na ranní lyžovačku na Harusák do Nového města. Pozdě večer jsme zaparkovali na prázdném parkovišti. Zrovna dorolbovali a zhasli světla. Byla to první noc v dodávce v teplotách pod nulou. Pro jistotu jsme měli s sebou zimní spacáky, ale nebyly třeba. Bylo krásně teplo. Lyžování chvíli fajn, ale pak se nahrnulo hodně lidí. V neděli jsme šli v plné sestavě na Hardegg.

Jeseníky s Davidem tak jako za starých časů. Brzy ráno z Brna, celý den na lyžích, západ slunce na hřebeni, po setměním zpátky domů. Nádhera. Škoda, že bylo tak málo sněhu. Na chození po hřebeni fajn, ale na to naše lyžování by to chtělo lepší podmínky. Trošku jsme pojezdili Sněžnou kotlinu a koukli jsme se na Točník, na kterém jsme nikdy nebyli. Celý den bylo nádherně, sluníčko, modré nebe, ani mráček.