Modrý Pavouček

Krásně zbarvené Beskydy. Na první procházku jsem vyrazil hned večer v pátek po příjezdu do Třince. Šli jsme s Radimem na tradiční noční výstup na Javorový. Tentokrát jemně svižnějším tempem. Hodně foukalo a svítil měsíc. V sobotu delší vycházka z Lomné na Kamennou chatu, Velký Polom a Muřinkový vrch. Děti trošku prskaly, ale přežili jsme to. Večer jsem strávil na muzikantském večírku v centru Ostravy, ale v neděli ráno už jsem byl zase fit. Dopoledne jsme s Markét vyběhli na Kamenitý. To místo se nikdy neokouká. Dali jsme si vynikající borůvkový koláč a svařák. Cestou zpátky jsem poprvé v životě prošel mezi chalupami na Kyčeře. Krásné místo.

Po roce zpět na krásné chaloupce. Tentokrát za úžasného počasí, nepšelo, sluníčko svítilo každý den, bylo teplo, co víc si přát? Proběhlo pár výprav na kole, najezdil jsem asi 200 km. Konečně jsme se všichni podívali do Karlových varů a zajímavá byla i průzkumná výprava do Slavkovského lesa. V polovině pobytu jsem musel na jeden den přejet do Nové Seninky na hudební akci spojenou se dvěmi koncerty - z toho jeden v kostele. To jsem si nemohl nechat ujít. Bylo to náročné, Seninka je z Přebuzi vzálena skoro šest hodin řízení. Přístí rok budeme muset do Krušných hor znovu, je to tak.

Pracovní víkend na chalupě. Spousty starých a rezavých krámů odvezených do sběrných dvorů pod horama. A taky spousta řezání a přebírání hormady dřeva ze staré střechy. Počasí bylo úžasné, bylo teplo, udělal se kus práce. Čekal jsem, že po tak horkém létě bude listí na stromech dávno žluté, ale zřejmě je to naopak - vše je zatím zelené a barvy podzimu se ještě neobjevily.

Den po návratu z velké dovolené jsem přebalil pár věcí a vyrazil na sever. Po těch polských plackách jsem potřeboval na chvilku koukat na kopce. Těsně jsem se minul s Ládinem na Božence. Byl jsem na chaloupce sám od pátku do neděle. V sobotu jsem na kole vyjel na Šerák, ale bylo to velké trápení. Vysoké tepy, tekl ze mě pot, nejelo se mi dobře. Asi ještě únava z dlouhého cestování v kombinaci s bouřkovým počasím.

Poslední zastavení. Rychlebské hory a Račí údolí. Má oblíbená místa. Pod Tančírnou je hospůdka, ve které měli ještě otevřeno, tak jsme si dali večeři. Před spaním jsme se šli projít a usínáme na parkovišti pod Tančírnou. Hned ráno jedeme na kola. Bylo to trošku do kopce (není to placka jako Polsko) a taky bylo dost vedro. Všichni prskali, ale vyšlapali to až nahoru na hřeben, ze kterého jsme nekonečně dlouhým sjezdem projeli celým Račím údolím až k Tančírně. Pár dobrot, sbalit se a hurá na jih. Další zastávka už je náš byt v Brně.

Po roční přestávce jsme minulý víkend dorazili k Frencům do Orliček. Konal se další ročník tradiční akce, na kterou již tradičně dorazila spousta příjemných lidí, kteří se znají z lezení, muziky, kola, skialpů nebo bunkrů. Večírky byly dlouhé. V neděli musel pan organizátor nenápadně posunout hodiny, aby nás donutil jít spát (v domnění, že už je ráno). Opakovala se i příhoda s bouřkou a láhvemi alkoholu, které se chladily v potoce a po bouřce zmizely s proudem rozvodněného potůčku. Jsem rád, že jsem tam byl. Díky Peťo a Lucko, že jste to zase zorganizovali.

V Klodzku jsem v posledních letech strávil spoustu času, ale pořád mi to nestačí. Kraj kolem Divoké Orlice mi učaroval. Mám tam sve oblíbené spací místo, které je hluboko v lesích, není tam signál, je tam ticho a dějí se tam zajímavé věci. Strávil jsem tam tři noci. Projel jsem se podhůřím Orlických hor, které zatím moc neznám a byla to nádhera. Zvláštní kouzlo krajině dodávají lázeňská městečka na Polské straně. A má oblíbená Bystrzyca Klodzka, tam už jsem jako doma. Nemohl jsem ji vynechat ani tentokrát.

Broumovsko jsem do teď znal jen hodně povrchně. Vše bylo vždy spojené s lezením, což znamenalo prozkoumat každý detail, téměř každé zrnko písku, nějaké věže, ale krajina kolem už byla mimo zorné pole. Tak jsem to teď trošku napravil. Přesah na polskou stranu už je u mých sudetských výprav úplnou samozřejmostí. Líbilo se mi na české i polské straně. Walbrzych má své kouzlo. Radost mi udělal jeden pán z Polska. Potkali jsme se ve skalách a hned jsme si padli do oka. Asi i tím, jak jsme předbíhali všechny turisty. Říkal, že české hory jsou nejhezčí co zná, taky že čte české knihy a že má náš národ rád. Šel přechod se spaním v lese až někam k Děčínu. Díky moc Jelenovi s Andrejkou za pozvání na “Jelenici” i za tipy na výlety v okolí.

Rodinný výlet do Úsova. Je to malé městečko nedaleko Mohlenice, s krásným zámkem a židovským hřbitovem. Každý rok se tady koná “Úsovský fesťák”. Pořadatelé si nás s Horizontem pozvali znovu po dvou letech. Spali jsme v dodávce přímo v areálu festivalu, na malém kopečku na kraji města. Z auta to k pódiu bylo padesát metrů. Hned v pátek v noci probíhal neformální jam v nedalekém stavení přímo pod zámkem. Druhý den jsme kromě samotného vystoupení stihli projít Rešovské vodopády a dát si mimořádně dobré indické jídlo v Uničově. V sobotu byl úplněk a spolu s ohněmi, které hořely na několika místech, to byla magická atmosféra. V neděli jsme se ve velkém spěchu přesunuli do Javoříčka a šli se podívat do jeskyňí. Jemná nervozita z toho, že nekoupíme lístky, byla naprosto zbytečná. Nepřišel žádný návštěvník a tak jsme měli prohlídku jen pro nás čtyři.

Předpověď na víkend říkala déšť, déšť a déšť. Nakonec to nebylo tak hrozné. V sobotu jsem se vydal do neznámých kopců kousíček od Sczyrku, kam jezdíme na lyže. Škoda, že nebyly výhledy, z nejvyššího vrcholu Klimczok by asi bylo vidět hodně daleko. Ale i ta mlha se mi líbila. Druhý den pršelo o poznání více, tak jsme zvolili krátkou trasu na Prašivou. Chvíli jsme v chatě byli úplně sami. I deštivo dokáže být na horách pěkné.