Modrý Pavouček

Všichni zdraví. Po měsících střídavého churavění nezvyklý stav. Bylo třeba toho využít a vyrazit na cesty. Jeli jsme dodávkou, bez kol, na výpravu po Čechách. Hlavní cíle vybraly děti, my jsme to s Markét jemně doplnili o další místa tak, abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům. Prošli jsme si Tábor, vylezli na věž, popovídali si se starým pánem, který ve věži prodává zajímavé věcičky a jako sladkou tečku jsme navštívili muzeum čokolády.

Někdy mám pocit, že čím více se na něco člověk těší, tím je větší pravděpodobnost, že se na poslední chvíli něco pokazí. Na Ondrovu dílnu do Zlatých hor jsem se chystal a těšil více než půl roku. Pár dní před termínem jsem dostal zánět průdušek. Ale musel jsem. Cvičím teď hodně na kytaru a tuhle dílnu jsem si prostě nesměl nechat ujít. Odjížděl jsem polonemocný, na antibiotikách, unavený, ospalý. Nakonec vše dopadlo velice dobře.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů.

Jaro je tady. Dal jsem do pořádku kola a začínám jezdit. Tento rok musím zabrat, minulý jsem hodně proflákal. Tento víkend byl hodně akční. V pátek v podvečer jsem byl na kole za Brnem směrem na Javůrek. Za světla tam, zpátky potmě, nádhera, moc mi to podvečerní ježdění chybělo. Nadchlo mě to a v sobotu jsem vyrazil na delší vyjížďku. Pěkných sto kilometrů po cestách i necestách na sever od Brna.

Další (druhá) lyžovačka v Jeseníkch. Původně jsme jeli jen s Ládinem, ale v Karlově se zázračně zjevil Honza z Lokálky, tak jsme šli ve třech. Sněhu moc nebylo, s lyžema na zádech jsme museli šlapat celkem vysoko. Hlavní hřeben byl v mlze a na opačné straně hřebene bylo zataženo. Ale lyžování z Máje bylo krásné - deset centimetrů prašanu na tvrdém podkladu. Sjezd do Kotle taky fajn (žádní ochranáři). Sněhu bylo hodně málo, dojeli jsme až do Karlova, ale pro naše lyže nic moc.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína.

Je to skoro zázrak, že jsem se domluvil a vyrazil se starou bandou. V jemně sportovním duchu jsme běhali po svazích Pradědu, sedmkrát dolů a nahoru. I přes jemné neshody jsme vše přežili a zakončili výlet tradičně v Šumperku “U trámků”.

Víkend v ledové a mrazívé České Kanadě. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Vzal jsem si kolo, dobrou knihu (Hluboká řeka), teplé oblečení, hodně nafty (topení) a celý víkend jsem strávil jemně mimo civilizaci. Žádné turisty ani cyklisty jsem nepotkal, liduprázdno. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě, které jsem pojmenoval “Terasy”. Poprvé jsem spal v dodávce při tak nízké teplotě. Celou noc bylo sedm pod nulou.

Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první.

Na vánoce jsme měli spousty plánů, ale téměř tradičně nám do toho všeho zasáhly bacily. Nakonec jsme byli rádni, že jsme vůbec zvládli dorazit na rodičema do Třince. To, že jsme se nakonec prošli po kopcích byly téměř zázrak. Na Ostrém bylo tak teplo, že se dalo běhat v krátkém rukávu, přitom dole v údolí bylo pod nulou. Kéž by se nás nemoci ten další rok už tak nedržely.