Modrý Pavouček

Teploty nad třicet stupňů a přeplněná koupaliště. Tak jsme konečně vyrazili na brody v údolí Bílého potoka. Děti zpočátku na ježdění přes vodu koukaly nedůvěřivě, ale pak se jim to zalíbilo a vrhaly se do vody bez sebemenšího zaváhání. Celá trasa vedla mírně z kopce (až na jeden kopeček), takže žádná velká dřina. Celé údolí je navíc plné skal a divoké přírody, hodně se nám to líbilo. Na konci trasy nás čekal bazén na Hálově/Veverkově mlýně a domů jsme přijeli až kolem osmé večer.

Myslím, že dnešní výlet byl pro všechny jako za odměnu. Těch 26 kilometrů jsme jeli celý den. Bylo krásně teplo, nikam jsme nespěchali a dělali jsme dlouhé zastávky. Kopec z Prudké do Ochozu nás tentokrát vůbec netrápil, všichni ho vyšlapali bez jediné zastávky. Tady je vidět jak děti rostou. Mám v živé paměti jak jsem do tohoto kopce tlačil Matýska a nahoře jsem mlel z posledních sil. Lomnice je naprosto úžasné místo. Je to malé městečko zasazené mezi kopce, s židovskou čtvrtí a starým hřbitovem. Na náměstí jsme si dali zmrzku a vůbec se nám nechtělo dál, byť to bylo až k autu z kopce. Tohle je ideální trasa pro děti, to si dáme za čas znovu.

Akci “Boženka na kole” jsem nosil v hlavě skoro rok a s radostí oznamji, že konečně došlo na realizaci. Stačily na to dva dny pěkného počasí a Laďa (díky moc za všechno), který tam jel autem něco vyřídit a vyřešil tak převoz oblečení a jídlo na večer. Nakonec jsem našlapal 340 kilometrů, nastoupal asi 3000 metrů a projel místa, na která bych se bez kola asi nikdy nedostal. Jel jsem úplně nalehko, jen pití a v kapse dvě tatranky. Lukáš z Šumperka, drsný cyklista, mi hodně poradil a nakreslil do mapy ideální trasu - málo kopců, minimální provoz, dobrý asfalt a skoro pořád krásná příroda. Patří mu za to velký dík. Užíval jsem si to velice. První zastávku na jídlo jsem dělal po 122 kilometrech ve Štítech. Plánovaný oběd na Drozdovské pile se nekonal, bylo zavřeno. Z Červené vody už to bylo velké trápení. Sluníčko pralo, nebylo mi dobře, asi úpal nebo úžeh. Nepomohlo ani nealko pivo v Králíkách. Závěrečné stoupání na Paprsek mi dalo hodně zabrat, dál už by se mi fakt jet nechtělo. Ale to pivo, studený vítr a dlouhé zevlování venku s krásným výhledem na Jeseníky, to vše mi rychle spravilo náladu. Na Božence jsem byl dříve než Laďa, tak jsem zalezl do spacáku a na dvě hodiny usnul. Večer jsme udělali oheň, grilovali zeleninu, k tomu pivo, víno, no pohoda jako vždy. Druhý den mě čekala cesta zpátky a moc se mi nechtělo. Bylo mi pořád trochu špatně ze sluníčka, stačilo pár paprsků a už se mi zvedal žaludek. Ale výzva je výzva. Nakonec se mi jelo lépe - přísně jsem dodržoval jídelní a pitný režim - co 20 kilometrů něco sníst pořád pít. Ke konci už jsem i závodil s ostatními cyklisty a narozdíl od prvního dne bych klidně jel ještě dál. Dobré to bylo.

Krásný den si říkal o krásnou vyjížďku na kolech. Abychom si spravili chuť, tak jsme se vydali na místo, kde nehrozí žádná bahna, žádné kopce ani tlačení kola křovím. Lednice a okolí je pro pohodovou cyklistiku jak stvořená. Bylo teplo jak v létě a výběr trasy se také podařil. Polovinu trasy jsme jeli po neznámých cestách. Dokonce bylo po cestě otevřeno na třech místech občerstvení. Celá trasa pohoda, až na poslední zastávku, kde se přihodil malý karambol. Děti se chtěly čvachtat ve vodě u Janova hradu, jen tak po kotníky těsně u břehu. Adélka se do vody pořád bála a poskakovala po břehu, až najednou šup a seděla ve vodě celá. Naštěstí bylo teplo a k autu necelé dva kilometry.

Sobotní dlouhý výlet na Třebíčsko. Spojili jsme údolí říček Balinka a Oslava a projeli jsme se moc pěknou krajinou plnou křížků, starých chalup a velkých oblých (bludných?) balvanů. Vše po krásných cestách až na žlutou značku z Uhřínova do Nového Telečkova, kde jsme kola tlačili a kličkovali při tom mezi kalužemi a bahnem. Na konci jsme si ve Velkém Meziříčí dali zmrzku a v místním Penny nakoupili spoustu dobrot.

Narozeninový víkend nemohl začít jinak než rozdáváním dárečků, sfoukáváním svíček a přáním všeho dobrého. Že nás nedočkavé děti vzbudí už po páté jsme ale nečekali. Oba dostali to co si přáli nejvíce. Tak to má být. V neděli jsme se vydali do míst, která jsme navštívili přesně před rokem v první covidové vlně. Tehdy jsme vylezli na hrad Templštýn a opékali jsme tam párky. Letos jsme si vzali kola a prozkoumali údolí za hradem a taky krásné náhorní louky kolem Biskoupského kopce.

Dopolední projížďka s bandou od Kámy po Moravském krase za Hostěnicemi. Hlavním cílem byl Lesní bar v údolí Malé Říčky, u kterého jsme už jednou byli. Ale kdo by si znovu nedal nějakou dobrůtku přímo pod stromy, že? Ze začátku byla pěkná zima, jeli jsme v zimních bundách. Cestou se oteplovalo a ke konci už bylo krásných patnáct stupňů. Lesní bar jsme navštívili a cestou zpátky jsme projeli pár nových cest. Sem se ještě vrátíme.

Na nedávné sněhové výpravě jsme se k Ruskému kříži pořádně nedostali a pořád jsem to měl v hlavě jako místo, na které se potřebuji podívat. Vyrazil jsem na kole. Byla to jedna velká objevná výprava. Nevím jak to, že mi tak dlouho unikal krásný sjezd po žluté z Útěchova do Adamova. Vždy jsem to jezdil po modré. Poprvé jsem taky projel cestu zvanou “Pod Jelencem”, která stoupá ze dna údolí pod Adamovem do Babic. No a pak samotný Ruský kříž, ke kterému jsem šel shora přes Jelenec. Ano, vím, že se tam nesmí. Vícekrát tam chodit nebudu, jednou jsem ale musel. Moc krásné místo - jak Ruská stráň tak hřeben nahoru na Jelenec. Domů jsem dorazil hodně unavený, na takové vyjížďky teď asi ještě nemám. Díky Covidu jsem zimu hodně prolenošil.

Říká se: “Jak na nový rok, tak po celý rok”. Přesně tohle mě napadlo prvního ledna ráno, když nám do Třineckého bytu krásně svítilo vycházející slunce. Trošku sobecky jsem se rychle oblíkl, sedl na kolo a vyrazil do hor. Stejně jako nedávno s východem slunce, jsem tušil, že to bude dobré. A bylo. Ze Zarembku jsem se nemohl vynadívat na mraky, které se valily Jalunkovským průsmykem do Čech. Na hřebenech bylo hodně ledu a jízda na kole byla velice delikátní. Třeba sjezd z Kalužného ledovým korytem směrem na Kamenitý, to člověk místy raději ani nedýchá. Dalo se, ale žádného cyklistu ani stopu od kola jsem za celý den neviděl. Sjezd z Kamenitého do Košařisek byl úžasný - dalo se jet naplno a lidi, které jsem míjel, stáli s otevřenou pusou. Byl jsem asi jak zjevení, ale měl jsem to pod kontrolou. Nádhera.

Vánoce bez sněhu, bez mrazu a s covidovým strašákem nad hlavou. Naštěstí se nám vir, až na drobné nemoci, vyhýbá, ale i tak jsme si s ním užili. Po štědrém dni jsme museli na testy, jinak bychom nemohli do Třince. Nakonec vše vyšlo jak mělo. Děti byly nadšené z dárečků, díky Markét jsme všechny dárky i jídlo vyřešili v klidu předem a měli jsme doma celé vánoce krásný klídek. Na Silvestra jsme přejeli do Třince, kde bylo taky dobře. Škoda jen, že nebyl sníh a nedalo se lyžovat. Děti i my jsme se těšili. Tož jsem si vzal aspoň kolo a jezdil všude kolem.