Modrý Pavouček

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Jeden den volna a pěkné počasí. Po rychlé domluvě s kámošema z Komína jsme se vydali na oblíbené kolečko z Tišnova, přes Borač, Lomnici a Lomničku zpátky do Tišnova. Vše vyšlo krásně. Děti šlapaly, občerstvení v Prudké nezklamalo, bylo teplo, svítilo sluníčko … V Lomnici jsem si po dlouhých letech našel chvilku na pár fotek na starém židovském hřbitově. Taková místa na mě pořád silně působí a je to příjemné si tam na chvíli sednout a poslouchat.

Tento rok se nám Chorvatsko trošinku komplikovalo, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Sice až ve školním roce, ale vyšlo nám to. Předpověď nebyla moc dobrá, ale nakonec bylo vše jinak. Nějaký ten deštík a mraky jsme měli, ale většinu času svítilo sluníčko, bylo vedro a voda byla tak akorát teplá. Na první výlet jsme se vydali na jih, do města Šibenik. Sladit přání dětí (nákup hraček a ploutví) a nás dospělých (stará část města) bylo složité, ale povedlo se obojí.

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně.

První opravdová výprava naším bydlíkem. Díky moc Laďovi za pomoc se stolem a postelemi, které jsme dodělali těsně před odjezdem. Vydali jsme se do České Kanady se zastávkou na Třebíčsku. Auto zatím nemáme zlegalizované a na delší výpravy si zatím netroufáme. Těsně před setměním jsme dorazili na mé oblíbené místo u zatopeného lomu kousek za Kojatínem. Nikde nikdo, krásné nebe, co víc si přát. Na nových postelích se nám spalo dobře, jen k ránu jsme museli pořádně zatopit.

Po třech dnech strávených na Vysočině a v Jeseníkách jsme naši pánskou jízdu nasměrovali do Třince. Já jsem si sice přál strávit aspoň noc na Božence pod Paprskem, ale Matýskovi se už stýskalo po kámoších. V Třinci zrovna byly holky od ségry a Sofi si ho zavolala. A tak jsme jeli. Počasí nebylo nic moc a tak jsme se poflakovali po Třinci a okolí. Zajeli jsme nahoru na Ostrý a já jsem dvakrát vyrazil na kolo.

Adélčin pád z prolejzačky pár hodin před odjezdem do Chorvatska nám pěkně zamíchal s plány. Místo moře musela zůstat Áďa doma a tak jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. První zastávka byla v Novém Městě na Moravě, kde jsme projeli tři traily (modrý, zelený a fialový). Na příště jsme si tak nechali žlutý a červený (určitě se vrátíme). Spali jsme na chalupě ve Svratce. Zvláštní pocit být tady jen ve dvou lidech.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště.

Několik výletů jsme podnikli v těsné blízkosti našeho bydlení. Minulý rok jsme už v okolí něco projezdili a tak jsme se snažili naplánovat všechny trasy tak, abychom poznávali nová místa. První výprava, pěší, vedla na Puklou skálu. Zaparkovali jsme na místě, které je coby kamenem dohodil od zbytků zaniklé obce Fláje. Šli jsme pomalu, já jsem pořád ještě bojoval s bolavými zády, byla to pro mě taková zkouška jestli se ten týden budu vůbec schopen hýbat.