Modrý Pavouček

Neuběhl ani týden a jsem opět na Staroměstku. Opět mám s sebou kolo, ale tentokrát bez dodávky a bez Matýska. Udělali jsme si chlapský víkend na Božence. Tradičně jsme většinu času strávili v lesích běháním a ježděním na kole. Vždy večer jsme se sešli na Božence a provedli ověřený rituál - ohřát vodu v brutaru na sprchu, udělat oheň pro grilování, dát si pivo, vytánout židličky, osprchovat se (venku), udělat jídlo a pak do noci řešit problémy světa. Na jeden večírek dorazil i Peťa Frenc a byl i malý koncertík (než nám zmrzly prsty a zadky).

Holky jsou zase nemocné. Z plánovaného rodinného výkendu byla chlapská jízda. Mělo být teplo a plán byl jasný - Jeseníky a Rychleby. A protože měl Matýsek nové kolo (velké), zamířili jsme na Rychlebské stezky. V pátek večer jsme cestou v Olomouci nakoupili jídlo a na noc jsme se schovali na naše oblíbené parkoviště v lese nad Karlovou studánkou. Ráno bylo nádherně slunečno. Přejeli jsme na Základnu v Rychlebkách a hned vyrazili. Projeli jsme trail podél Černého potoka a vrátili jsme se trailem Lesů ČR se zastávkou na Smolném vrchu. Spát v kempu se nám nechtělo, tak jsme se vydali do sedla nad Travnou. Měli jsme spoustu času, tak jsme se zašli podívat na Boží horu nad Žulovou. Úžasné místo. Na sedle jsme se poflakovali, poslouchali Hraničárova učně, máme to tam rádi.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta. Návraty po setmění si vždy užívám a cesta z Králíků přes Hanušovice a Staré město neměla chybu. Bylo úplně jasno, ochladilo se, kolem černočerná tma, na nebi tisíce hvězd. Na Božence mě čekalo vynikající jídlo, horká sprcha, oheň. Díky moc Ládine, tohle jsou akce, na které budu vždy rád vzpomínat.

Na podzimní prázdniny našich dětí jsme vyjeli na chalupu do Svratky. Tento rok jsme tam moc nejezdili. O to více jsme se těšili, že si to během pěti dní vynahradíme. Z Třince dojela, s malým zpožděním kvůli porouchanému autu, celá rodinka. Druhý den dorazila Markét z Brna a tak jsme se nakonec všichni sešli. Počasí bylo úžasné - teplo, sluníčko, modré nebe, barevno. V Brně bylo celou dobu zataženo a mrholilo. Zašli jsme na prohlídku do Čertoviny a na Karlštejn, na kterém jsme museli obsluze vysvětlovat jak se dělá Vídeňská káva. Já jsem si pěkně zajezdil na kole. Musím konstatovat, že jsou mi Žďárské vrchy malé. Na pořádné vyjížďky už musím za jejich hranice.

V úterý večer jsem nabalil dodávku a vyrazil na sever. Pozdě v noci jsem zaparkoval na svém oblíbeném plácku nad Šléglovem. Ticho, tma, klid. Ráno bylo krásně, dole v údolí mlha, běhal jsem s foťákem po loukách kolem auta. Plán na středu byl projít část Rychlebského hřebene a posbírat značení z běžeckého závodu Zapomenuté hory, který se tam konal o víkendu. Přejel jsem na stejné místo jako jsme byli před dvěma týdny - Novy Geraltow. Šel jsem po silnici do Bielic a pak nahoru na hřeben. Přes Kovadlinu a Špičák, kde jsem sbíral značení, jsem došel na Hraničky. Hezky se to spojilo s výletem, který jsme tady šli s dětmi, takže mám tento rok v nohách velkou část Rychlebského hřebene. Večer jsem se stavil na chvíli za Bárou do Javorníku a na noc jsem zakotvil na sedle Travná. Ráno jsem přejel do městečka Bystrzycia Klodska. Chtěl jsem se tam podívat už hodně dlouho. Nalákal mě úžasný film “Přes kosti mrtvých”. A taky jsem se dlouho chystal do pohraničí Orlických hor. Povedlo se obojí. Na kole jsem po polské straně projel dlouhý úsek podél hranic - na jedné straně Orličky, na druhé Gory Bystrzyckie. Tam se budu rozhodně vracet. Chvílemi jsem si připadal jako ve Skandinávii. Závěrečný sjezd do Bystrzyce byl smrtelně mrazivý. Celý den byla zima, ale rychlá jízda z kopce, podél potoka v zastíněném údolí, která neměla konce, to byl očistec pro mé ruce bez rukavic. Rozmrzl jsem až v autě v cíli. Do Čech jsem přejížděl přes přechod Adam, zajímavé místo.

Spojení dvou výprav. Sobotní byla deštivá. Mělo pršet celý den, ale nepršelo, tak jsem v podvečer narychlo vyrazil na Tišnovsko. Tušil jsem, že zmoknu, tak jsem si vzal sluchátka a audio knížku. Celou cestu jsem poslouchal “Svědectví z KLDR” od Niny Špitálníkové a bylo to magické. Šílené příběhy lidí, do toho tma, , mlha, déšť, bláto, promočený jsem byl už na začátku. A druhý den Třebíčsko s Markét a dětmi. Vyšlo sluníčko, bylo teplo, měli jsme čas na oheň i česání jablek. Letos nám to na kolo moc nevycházelo, tak to teď doháníme.

Krásná pochmurná vyjížďka po neznámých i známých místech Konicka. Bylo zamračeno, sem tam zapršelo a foukal vítr. Díky tomu nebyli nikde žádní lidé, potkal jsem za celou dobu jen dva cyklisty. Tak se mi to líbí. Stavil jsem se ohřát za Tomem s Jančou do Ospělova. Těžko jsem odolával nabídce koupání v kádi s horkou vodou, ale znám se, dál už by se mi nechtělo, zvlášť kdybych si dal s Tomem pivo a slivovičku, k čemuž není v Ospělově nikdy daleko. Do Prostějova jsem dojel potmě a celé to byl velký zážitek, takhle mě to baví.

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Protože byl Matýsek na táboře a v Brně vládlo tropické vedro, vybrali jsme si Svratku za víkendové útočiště. Jeli jsme velkým autem, protože se nám konečně podařilo zlegalizovanou dodávku. Adélka si po dvou letech konečně prosadila návštěvu strašidelného Draxmooru, který stojí v Dolní Rožínce, a kolem kterého dlouhé roky projíždíme cestou do Svratky. Teď už nás uhánět nebude, prý už tam nikdy nepůjde (bála se). A taky jsme objevili krásné přírodní koupaliště v Hlinsku. Fajn víkend, ale už se všichni těšíme na Matýska.

Velká oslava narozenin na Ostrém a zároveň příležitost jak se potkat celá Třinecká rodina. Jeli jsme z Brna přímo na chatu, je to fajn nasednout uprostřed města a vysednout na samotě tisíc metrů vysoko. Na kole jsem se zajel podívat do neznámých končin nad Morávkou. Je to systém údolí, která jsou mimo turistický ruch a možná jsou díky tomu asi tou nejhezčí a nejopuštěnější částí Beskyd. Na samotách stojí chaloupky, o kterých nikdo neví a jen tak se nikdo nedozví. Je totiž třeba plánovat podle mapy a vyhýbat se značeným trasám.