Modrý Pavouček

Děti jsme udali na týden do Hrádku k ségře (díky), aby byl čas dodělat dodávku před velkou cestou. A když už jsme byli v Beskydech, tak jsem neodolal a ve volných chvilkách jsem sedal na kolo a vydával se na další neznámá místa. Opět jsem drandil po Polských kopcích- údolí Czarne Wisly, Ochodzita, Zloty Gron, Jaworzynka. Je to nádhera objevovat taková místa a mít to v dojezdu z domu.

Protože byl Matýsek na táboře a v Brně vládlo tropické vedro, vybrali jsme si Svratku za víkendové útočiště. Jeli jsme velkým autem, protože se nám konečně podařilo zlegalizovanou dodávku. Adélka si po dvou letech konečně prosadila návštěvu strašidelného Draxmooru, který stojí v Dolní Rožínce, a kolem kterého dlouhé roky projíždíme cestou do Svratky. Teď už nás uhánět nebude, prý už tam nikdy nepůjde (bála se). A taky jsme objevili krásné přírodní koupaliště v Hlinsku.

Velká oslava narozenin na Ostrém a zároveň příležitost jak se potkat celá Třinecká rodina. Jeli jsme z Brna přímo na chatu, je to fajn nasednout uprostřed města a vysednout na samotě tisíc metrů vysoko. Na kole jsem se zajel podívat do neznámých končin nad Morávkou. Je to systém údolí, která jsou mimo turistický ruch a možná jsou díky tomu asi tou nejhezčí a nejopuštěnější částí Beskyd. Na samotách stojí chaloupky, o kterých nikdo neví a jen tak se nikdo nedozví.

Na víkend hlásili tropická vedra, tak jsme pro jistotu utekli do Svratky. Na Vysočině je vždy chladněji. A protože v sobotu bylo opravdu hodně teplo, sbalili jsme plavky a vyrazili na kola směr Svratouch. Místní rybník Chochol je sázka na jistotu. Nádherné koupání uprostřed lesů. Čekal jsem, že voda bude ještě studená, ale bylo z toho super koupání. V neděli jsem si dal na kole delší výjezd po Žďárských vrších. Stavil jsem se v Jimramově, což je krásné městečko se starými domy.

Slíbili jsme přijet Třineckou oslavu osmdesátin mého strejdy. Jeli jsme bez Markét, která těsně před víkendem odjela na desetidenní výlet do Francie. Oslavy mě ani děti moc nebaví, ale bylo to dobré. Není od věci vidět jednou za čas celou Třineckou rodinu pohromadě. Z pátku na sobotu jsme přespali na Ostrém, zkontrolovat domečky z klacíků a kamení, strávit noc v naprostém tichu a užít si kopců kolem. V neděli jsem si po dlouhém plánování projel na kole údolí přes Wislu a Istebnou.

Docela vhod mi přišel “Health day”, tedy den volna pro zdraví, který jsme dostali v práci. Sbalil jsem kolo, vaření a spaní, a vyrazil odpoledne směr Jeseníky. Za hodinu a půl jsem se všemi věcmi vyšlapal na horní nádrž Dlouhých strání. Tuhle část Jeseníků mám nejraději. Znám tam skoro každou cestu, hřebínek, vrcholek, potok … a vím o několika místech na spaní v suchu. A protože se o Rychleb hnal déšť a bouřka, sjel jsem do chatičky nedaleko nádrže.

Víkend na kole. V sobotru jsme se společně s Kryslovýma vydali na cestu kolem Dalešické přehrady. Čekal nás hned od začátku náročný terén plný kopců, ale děti vše statečně zvládaly. Nezastavily nás ani klády přes cestu. Co nás ale zastavilo byl defekt na Adélčině kole. Neměli jsme lepení a tak jsme se strategicky rozdělili na dvě skupiny. Skupina A jela dál, skupina B se vracela zpět na rozcestí, a já jsem frčel zpět na start pro auto.

Z předpovídaného slunečného víkendu v Beskydech byl víkend deštivý, ale to nám nevadilo. Vyjeli jsme na Ostrý a zašli jsme si na dobroty do úplně prázdné chaty na Kamenitém. Šli jsme jen s Áďou, Matýsek zůstal s babičkkou a dědou na chalupě. Já jsem se projel po Jablunkovsku na kole. Je to neuvěřitelné, ale až teď jsem objevil krásnou cyklostezku z Bukovce do Istebné - vede lesem podél vody a úplně mine kopce na hranicích.

Blížil se konec měsíce a za duben mi chyběla noc strávená někde venku. Chtěl jsem jet znovu do Trenckovy rokle, ale nakonec zvítězil duch průzkumníka a vydal jsem se do míst, kde jsem nikdy nebyl. Dlouho jsem měl v hlavě údolí Bystřice nad Olomoucí, které kopíruje hranici vojenského újezdu Libavá. Napadlo mě protáhnout tuto trasu kolem celého újezdu a plán byl na světě. Vyrazil jsem v pátek odpoledne a kolem páté jsem startoval z Olomouce.

Na letošní velikonoce jsme zamířili do Svratky. Sešli jsme se tam s celou Markétinou rodinou a konečně jsme odzimovali chalupu. Počasí bylo hodně studené, Markét byla nemocná a tak jediným pořádným rodinným výletem byla procházka údolím Doubravky. Je to divoké údolí v Železných horách plné skal, vodopádů, trampských chatiček, můstků a žebříků. Nejzajímavější část má asi pět kilometrů a abychom nemuseli tam a zpátky, popojeli jsme jednu zastávku vlakem (Z Bílku do Chotěboře).