Pobřeží Polska 6/8 Balt 2026

První delší vycházka
Z Rujány jsme se vydali po pobřeží směrem na východ. Ve Svinoústí jsme překročili hranice do Polska a první zastávkou bylo město Kolobřeh. Podnikli jsme letmou obhlídku města na kolech (opravdu hodně letnou). Dali jsme si kebab a frčeli jsme raději dál. Město se nám zdálo moc lidnaté a nábřeží plné podivných atrakcí. Na jednu noc jsme zajeli do kempu Kopan, který byl hned za písečnou dunou, takže k moři to bylo minutu pěšky. Nelíbily se nám vlnolamy, zbytečně kazily divokou povahu moře. Chceme prostě velké vlny a basta.

Číst dál ...

Rujána 5/8 Balt 2026

Dál už to nejde, nejsevernější bod
Nejvzdálenější místo naší cesty. Konečně jsme si užili sluníčka, krásné pláže, dlouhé vycházky po písku, ježdění na kole a klid, protože jsme nespěchali do dalšího kempu. Zvláštním znamením bylo, že s našim příjezdem do kempu vyšlo slunce (po třech dnech deště) a svítilo pak po celý zbytek našeho pobytu na Rujáně. Zůstali jsme tady tři dny. Kemp byl moc pěkný, včetně občerstvení (kebap, palačinky, zmrzliny a smažené věci) a malého obchůdku. Fajn bylo ježdění na kole - všude byly cyklostezky a téměř nulový provoz. Na nejsevernějším bodě Rujány - Kap Arkona, jsem byl dvakrát. Škoda, že nám nevyšel výlet do parku Jasmund. Do Sassnitz jsme dojeli, ale Ádi se udělalo špatně, tak jsme jeli zase zpátky. Dobré bylo, že jsme měli autobus po všech ostrovech zdarma (v ceně kempu). Využili jsme toho jeden večer s Matýskem, popojeli dvě zastávky a šli zpátky po pláži. Hodně se nám tady líbilo.

Číst dál ...

Odrzanie 3/8 Balt 2026

Vlevo Frankfurt, vpravo Slubica
Na sever jsme jeli západem Polska. Je to jedno z nejméně zalidněných území, které se neformálně označuje jako “Odrzanie”. Označuje se tak region západního a severního Polska podél řeky Odry a Nisy. Jde o území, které po druhé světové válce v roce 1945 připadlo Polsku na základě Postupimské dohody na úkor poraženého Německa (v polské historiografii nazývané jako “Získaná území”). Moc pěkně o tom píše spisovatel Zbigniew Rokita ve své knize Odřanie: Novým Polskem od Slezska k moři.

Číst dál ...

Klodzko 2/2 Sudetské putování 2026

Gory Bystrzyckie
V Klodzku jsem v posledních letech strávil spoustu času, ale pořád mi to nestačí. Kraj kolem Divoké Orlice mi učaroval. Mám tam sve oblíbené spací místo, které je hluboko v lesích, není tam signál, je tam ticho a dějí se tam zajímavé věci. Strávil jsem tam tři noci. Projel jsem se podhůřím Orlických hor, které zatím moc neznám a byla to nádhera. Zvláštní kouzlo krajině dodávají lázeňská městečka na Polské straně. A má oblíbená Bystrzyca Klodzka, tam už jsem jako doma. Nemohl jsem ji vynechat ani tentokrát.

Číst dál ...

Broumovsko 1/2 Sudetské putování 2026

Já v Kamenné bráně
Broumovsko jsem do teď znal jen hodně povrchně. Vše bylo vždy spojené s lezením, což znamenalo prozkoumat každý detail, téměř každé zrnko písku, nějaké věže, ale krajina kolem už byla mimo zorné pole. Tak jsem to teď trošku napravil. Přesah na polskou stranu už je u mých sudetských výprav úplnou samozřejmostí. Líbilo se mi na české i polské straně. Walbrzych má své kouzlo. Radost mi udělal jeden pán z Polska. Potkali jsme se ve skalách a hned jsme si padli do oka. Asi i tím, jak jsme předbíhali všechny turisty. Říkal, že české hory jsou nejhezčí co zná, taky že čte české knihy a že má náš národ rád. Šel přechod se spaním v lese až někam k Děčínu. Díky moc Jelenovi s Andrejkou za pozvání na “Jelenici” i za tipy na výlety v okolí.

Číst dál ...

Hrubý a Nízký Jeseník

Praděd
Víkend strávený v sedle kola, zčásti v Jeseníkách, zčásti v Rychlebských horách. Jako základnu jsem si vybral mé oblíbené Videlské sedlo. První noc jsem tam spal úplně sám, druhou s pár dalšími auty. Za ty tři dny jsem najezdil kolem 200km převážně po neznámých místech a cestách. Konečně jsem si sjel nekonečný sjezd z Rýmařova do Dolní loučky. Taky jsme objevil krásný sjez z Rejvízu přes Chebzí do Písečné. Na druhou noc vedle mě zaparkoval Tomáš, kámoš z Brna. Seděli jsme dlouho do noci pod hvězdami a popíjeli pivo za svitu měsíce. Bylo to fajn. V neděli jsme se konečně podíval na Anenský vrch a do vesničky Andělská hora. Je to nádhera ty Jeseníky.

Číst dál ...

Dolní Slezsko a Klodzko

Pasterka
Tři dny s Matýsekem v Polsku. Holky nám daly opoušťák, tak jsme toho náležitě využili. První den jsme si projeli trail na vrchol Jagodna, který jsme už kdysi jednou jeli a líbil se nám. Spali jsme, spolu s dalšími tuláky, hluboko v lesích Gor Bystrzyckich. Druhý den jsme přejeli do Sovích hor. Zaparkovali jsme v městečku Bardo a jeli traily nad ním. Bylo to hodně do kopce, moc se nám to nelíbilo. Odskočili jsme si do Klodzka do KFC a pak už hurá na další trail v Sovích horách. Serbrna Gora je horská pevnost, která je traily doslova obklíčená. Ale ani tady se nám traily nelíbily, obrovské převýšení a dost těžký terén. Ale pevnost byla zajímavá, škoda že nebylo na prohlídku více času. Na noc jsme přejeli do Stolových hor. Chvíli jsme hledali vhodné místo, ale našlo se. Spali jsme vysoko na hřebeni, těsně před hranicí parku. Třetí den jsme jeli pohodovou vyjížďku po Stolových horách, žádné velké kopce, krásné cyklostezky i krajina. Tím jsme si spravili náladu. Krása. Sem se musíme vrátit.

Číst dál ...

Polička, Lednice, Rokytná

Z Lednice K Loveckému zámečku
Tři dny, tři akce. V pátek jsem si zajel do Poličky na koncert, který tam pořádá Blanka s Borisem. Bylo to moc příjemné, v sále jsem znál snad polovinu lidí. Ukázala se i Janča z SK Bandu. Pozdě v noci jsem se vrátil domů, abychom se druhý den vydali do naší oblíbené Lednice. Jeli jsme na kolech, ne moc daleko, se spoustou zastávek a občerstvovaček. Odpočinkový výlet po zdolání nemocí. V neděli jsem jel sám. Vybral jsem si údolí Rokytné, protože jsem tam nikdy nebyl. Trasu jsem musel trošku zkrátit, protože žlutá značka údolím není úplně pro kola. Spousta přenášení a tlačení přes klády, skály, prudké svahy, kameny. Byl to boj, ale to k objevování patří.

Číst dál ...

Víkend v Sudetech

Zalesie
Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Číst dál ...

Svratka

Nad chalupou
Čtyři velikonoční dny jsme se schovávali ve Svratce. Odzimovali jsme chalupu, ve které se po zatopení začali zjevovat velcí pavouci. Bylo to s nimi veselé, hlavně v noci. Nejdelší výlet byl v neděli. Bylo teplo a celý den svítilo sluníčko. Ujeli jsme přes čtyřicet kilometrů a Adélka šlapala neskutečně. Poprvé jsme ji vůbec nemuseli pomáhat. Je dobrá.

Číst dál ...