Modrý Pavouček

Bludičky se objevují v noci, především v močálech a bažinách, a svádějí pocestné ze správného směru. Ve středověké latině se nazývají ignis fatuus “neposedný oheň” Výprava jednoznačně motivovaná knihou “Ignis Fatuus”, kterou napsala Petra Klabouchová. Knihu jsem dočetl pár dní před příjezdem na Šumavu a do údolí Křemelné jsem se musel podívat za každou cenu. Zprvu mě mrzelo, že vstup na most pod bývalou obcí Stodůlky je zakázaný, ale podivná náhoda mi pomohla - ve Velkém boru jsem se zastavil u památníků německých vojáků. Byl tam pán ze správy parku a čistil z pomníku mech. Poradil mi, ať na most jedu, že přes něj jezdily tanky. Zákaz tam sice je, ale prý se moc nedodržuje - obec nemá peníze na údržbu, vyřešila to zákazem. Za mostem na kopci stály Stodůlky. Než je vojáci rozstříleli na prach. Přes Hartmanice jsem, s malou odbočkou, dorazil až na Mouřenec. Zvláštní místo. Tohle jsem se dočetl o malém hřbitůvku a kostnici:

Konečně dobré počasí pro výlet na kole. I tak jsem ale musel obléct dvoje kalhoty, dvě trička, bundu a čepici. Hodily by se i rukavice. První tři hodiny jsem se klepal zimou. Ani v červnu není radno Šumavu podceňovat. Projel jsem celou jižní část pohoří, celý Schwarzenberský kanál a podíval jsem se na místa, která znám z příběhů o králích Šumavy - např. bývalá vesnice Zvonková. Bývalé hraniční pásmo je opuštěné i dnes, někdy jsem nepotkal člověka ani po dvou hodinách jízdy. Večer jsem přejel do kempu Antýgl, který má tu pravou horskou atmosféru. Cesta vedla přes bývalý Františkov. Místo, kolem kterého se odehrává příběh knihy Petry Klabouchové (Prameny Vltavy). Zároveň je to místo, přes které vedla cesta králů Šumavy, Teplou Vltavu tady překračoval Franz Nowotny Kilián.

Na prodloužený víkend do Svratky jsme jako první vyrazili my dva s Adélkou. Bylo to fajn, zašli jsme si do Berušky na pizu, u vietnamců jsme si koupili čínské polívky a večer jsme se dívali na hororovou Koralínu. Všichni ostatní dojeli až další den odpoledne. Pro Maky s Matym jsme zajeli do Žďáru na nádraží. Vlak měl zpoždění a nudili jsme se. Poté, co Adélka objevila v nádražní kavárně zmrzlinu, jsme ji snědli tolik, až jim došla. Já jsem tento víkend dobíral antibiotika po zánětu průdušek a po pěti týdnech jsem opatrně sedl na kolo. Je to zázrak nemuset trčet doma a moci se hýbat v přírodě.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Jaro je tady. Dal jsem do pořádku kola a začínám jezdit. Tento rok musím zabrat, minulý jsem hodně proflákal. Tento víkend byl hodně akční. V pátek v podvečer jsem byl na kole za Brnem směrem na Javůrek. Za světla tam, zpátky potmě, nádhera, moc mi to podvečerní ježdění chybělo. Nadchlo mě to a v sobotu jsem vyrazil na delší vyjížďku. Pěkných sto kilometrů po cestách i necestách na sever od Brna. A protože mi dal vědět kamarád z práce, že ve Sczyrku je sníh a téměř žádní lidé, tak jsme se večer sbalili a přejeli do Třince. Nedělní lyžovačka byla úplně parádní. Najezdili jsme skoro 60km a naklesali téměř 10000m. Sjezdovky, vleky i hospůdky byly prázdné.

Víkend v ledové a mrazívé České Kanadě. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Vzal jsem si kolo, dobrou knihu (Hluboká řeka), teplé oblečení, hodně nafty (topení) a celý víkend jsem strávil jemně mimo civilizaci. Žádné turisty ani cyklisty jsem nepotkal, liduprázdno. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě, které jsem pojmenoval “Terasy”. Poprvé jsem spal v dodávce při tak nízké teplotě. Celou noc bylo sedm pod nulou.

Na jednu noc do Orliček. Před setměním jsem si rychle projel červený a modrý trail na Suchém vrchu. Krásné sluníčko, které svítilo do zamlžených lesů. Na odvrácené straně Suchého vrchu byl led a zima. Po návratu před chalupou Peťa hostil náhdné kolemjdoucí rumem. Večer fajn posezení na chalupě u Lídy a spol. (další jména si nepamatuji). Návrat po půlnoci za svitu měsíce. V horní chalupě jsme spali s Peťou sami. Měl to být poklidný a samotářský víkend, ale i takhle to bylo dobré.

Po včerejší pěší objevné výpravě jsem dnes vyrazil objevovat nová místa na kole. Trasa vedla po kopcích kolem Boskovic. Myslel jsem si, že bude teplo jako včera, ale to jsem se hodně spletl. Ve stínech byl led, při sjezdech mi mrzly snad i kosti a nohy jsem rozmrazil až v autě cestou do Brna. Ale jinak veliká nádhera, krásná krajina, téměř liduprázdná. Většina trasy vedla po pěšinkách a šotolinách, takže ani auta se nekonala. Prostě krásných šedesát kiláků v lesích a náhorních loukách.

Úžasných pět dní v krásné chalupce v dalekých Krušných horách. Jeli jsme dvě rodiny, vzali jsme si kola a projeli jsme spolu s dětmi spousty míst v okolí Přebuzi. Jeden den jsme sjeli dolů do podhůří a z Karlových varů jsme se vydali na hrad Loket. Krušné hory opět zabodovaly. Pomalu, ale jistě se z nich stávají mé nejoblíbenější hory naší republiky. Jsou pořád pozapomenuté, málo obydlené, plné starých domů a chalup. Škoda, že jsou tak daleko.

Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku. A taky jsem projel má oblíbená údolí po polské straně Rychlebských hor. Je to hrůza vidět takhle zničené cesty, koryta řek a střed města Stronie Slaskie. Chudáci lidi co tam bydlí. Snad se podaří dát to brzy do pořádku.