Modrý Pavouček

V neděli jsme do auta nacpali dvě kola, vozík, celou naší malou rodinku a vyrazili na jih. Zaparkovali jsme v Sedlci a celé odpoledne jsme drandili po cyklostezkách Lednicko-Valtického areálu. Nádhera. Najeli jsme asi 35 kiláků a až na zaprášeného Matýska (příště musíme vozík lépe utěsnit) to byl výlet s pěti hvězdičkami. Sem se ještě vrátíme. Třeba na hromadný výlet s Vidlákama?

Dnes jsme vyrazili poprvé celá rodina na kolech. Matýseka jsem táhl ve vozíku a i tak jsme předjížděli cyklisty jak na běžícím pásu. Jeli jsme na přehradu a po pravém břehu kam až to šlo. Cestou zpátky pivo u Šuláka a dobrodružný přejezd přes Kníničky a ďolík na letiště. Příště už dáme něco delšího. Hlavně musíme pořádně zapínat přední kryt na vozíku, aby Maťulda nebyl černý jak horník :-).

Odpolední vyjížďka ve třiceti stupních. Plány byly velké, ale výsledná trasa byla nakonec mnohem skromnější. V Žernovníku jsem si dal černé pivo a další dvě hodiny jsem kolo doslova tlačil. Vedro mě tentokrát udolalo. Jinak ta hospůdka v Žernovníku - “U Zvěřinů” - tak tu všem vřele doporučuji - venku v udírně jsou nachystané klobásy a ryby, točí se několik druhů piva a obsluha je téměř domácká. Mapa trasy (53km, 1275m)

Po dlouhé době jsem vyrazil na kole do neznámých míst. Dopoledne jsme kroužili s kočárem kolem Vranova a z Brna jsem vyjížděl až po čtvrté. Pivo a koláč na Šmelcovně vystřídaly depresivní brody v korytě Bílého potoka (netrefil jsem značku). Pak dlouhé bloudění kolem Svatoslavi se šťastným sjezdem do Dolních Louček (zapomněl jsem mapu). Se západem slunce a s kolem na rameni jsem přeťapkal po červené z Březiny do Bítýšky. Na přehradě druhé pivo a se setměním návrat domů.

Sobota, zima, zataženo, mokro a silný vítr - podzimní počasí jak má být. Jel jsem na kole z Rudy do Žďáru a zpátky. Nepočítaně rybníků, vylidněné vesničky, poletující listí, liduprázdné lesy, zmrzlé nohy, tma, hlad a žízeň. Ze Žďáru skoro padesát kiláků proti silnému větru, neskutečná fyzická i psychická dřina. Dojel jsem jak spráskaný pes. Trasa na cykloserveru (92km, 1300m)

Na zapadlé horské chalupě pod Paprskem jsem se po deseti letech potkal s muzikantskou bandou z Karviné. Jsem rád, že se oprašují stará přátelství - a zrovna na mém oblíbeném Staroměstsku. Kromě hraní, popíjení a poflakování se kolem krbu jsem se pěkně projel na kole. V pátek, to jsem byl ještě na Vysočce, s Márou do Toulovcových maštalí, v sobotu ve stopách Aloise Nebela a v neděli po loukách nad Starým městem.

V sobotním deštivém ránu jsem zaparkoval ve Sloupu. Z auta jsem místo lezeckého báglu vytáhl kolo a vyrazil na sever s cílem podívat se až na Bouzov. Trasu jsem si doma poctivě naplánoval tak, abych jel jen terénem a asfaltky i vesnice co nejvíce objížděl. Projel jsem celým Konickem a na Bouzově jsem toho měl celkem dost. Nejelo se mi vůbec dobře, asi ještě nějaké doznívání chřipky, která nás teď doma trápí.

Poslední dny naší dlouhé dovolené jsme byli ve Svratce. V sobotu bylo venku škardedě a tak jsem vyrazil do lesů. Venku nikdo nebyl a za celý den jsem potkal jednoho jediného cyklistu. Tak se mi to líbí.

Chřiby na kole byly v plánu už nejméně rok. V sobotu jsem si je konečně projel. V noci z pátku hodně pršelo a většina lesních a polních cest se změnila v kluziště pokryté takovým tím lepivým bahnem, co se na pár metrech nabalí na kola a vidlice a kolo prostě zastaví. Zaflákanej jsem byl jak krtek. Když jsem dojel na Bunč, kde bylo plno cyklistů, vypadal jsem jak z jiné planety.

Po dlouhých a dlouhých letech jsem se teď o víkendu přidal k Alexovi a jeli jsme na ká pětku do Červeného potoka. Plán byl jasný a jednoduchý - já budu jezdit dva dny na kole, Alex bude zavřenej dva dny v temných kobkách muzea a v sobotu večer si, stejně jako kdysi, uděláme na ohni steaky. A jak jsme si řekli tak jsme i udělali. Alex prováděl turisty po bunkru a mně se podařilo projet na kole skoro celé Staroměstsko a Rychleby, tedy místa které jsem si kdysi oblíbil a do kterých se hrozně rád vracím.