Modrý Pavouček

Adélčin pád z prolejzačky pár hodin před odjezdem do Chorvatska nám pěkně zamíchal s plány. Místo moře musela zůstat Áďa doma a tak jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. První zastávka byla v Novém Městě na Moravě, kde jsme projeli tři traily (modrý, zelený a fialový). Na příště jsme si tak nechali žlutý a červený (určitě se vrátíme). Spali jsme na chalupě ve Svratce. Zvláštní pocit být tady jen ve dvou lidech. Další den pršelo a pršelo. Zajeli do Žďáru na bazén a večer, když se počasí trošku umoudřilo, jsme stihli rychlý výpad do Svratouchu k rybníku. Dobrá akce to byla. Jo, a každý večer jsme si dali jeden díl Godzilly. Matýsek byl nadšený.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště. Trošku nás zklamaly hospůdky a restaurace, úplně všechny byly zavřené. Naštěstí jsme vytáhli z rukávu tajnou kartu jménem “Lesná”. Je to horská chata, u které je dětské hřiště, minikemp, muzeum, totemový zvěrokruh a hlavně, dobře a levně tam vaří. Byla to dokonalá tečka za našim výletem.

Několik výletů jsme podnikli v těsné blízkosti našeho bydlení. Minulý rok jsme už v okolí něco projezdili a tak jsme se snažili naplánovat všechny trasy tak, abychom poznávali nová místa. První výprava, pěší, vedla na Puklou skálu. Zaparkovali jsme na místě, které je coby kamenem dohodil od zbytků zaniklé obce Fláje. Šli jsme pomalu, já jsem pořád ještě bojoval s bolavými zády, byla to pro mě taková zkouška jestli se ten týden budu vůbec schopen hýbat. Ale šlo to. Na Puklé skále jsme si udělali piknik a pozorovali jsme přehradu a mraky. Trošku se zatáhlo a tak jsme vyrazili zpátky, ale mraky byly rychlejší. Za chvíli lilo jak z konve a byli jsme rádi, že máme pláštěnky.

Po roce jsme se vrátili na stejné místo. Krušné hory se nám minulý rok zalíbily a stejně tak ubytování v bývalé hájovně na hranici Flájské obory. Samozřejmě, že jsme si vzali kola, protože tyhle hory jsou cyklistům zaslíbené. Od minulého roku se Matýsek i Adélka zlepšili, tak jsme se těšili na další místa, která prozkoumáme. Tentokrát nám paní majitelka nečekaně nabídla královský pokoj se zvýšeným patrem, na kterém jsme spali s Matýskem. Děti z toho byly v amoku a nebyly k utišení. Nutno podotknout, že odjezd do Krušných hor měl nečekanou předehru - vezli jsme do chovatelské stanice jiřičku s polámaným křídlem, kterou děti našly u nás v Komíně. Hned první den jsme si jeli do Mostu udělat testy a protože si to Matýsek už více než rok přál, zašli jsme na oběd do KFC. Bylo to legrační. Vysněné křupavé kuřecí nugetky byly ostré. Největší úspěch tak slavil nekonečný nápoj. I teď o něm Matýsek ještě mluví a vymýšlí různé strategie jak odčerpat z KFC co nejvíce pití. Kromě kolování a chození jsme jeden den zajeli do Teplic na jeden z nejhezčích bazénů, jaké jsme kdy navštívili. A taky do Chomutova do Zoologické zahrady, která nabízí i projížďku po místním safari.

Adélka chodí poslední týden do školky. Aby se Matýsek doma nenudil, tak jsme vyrazili na pánskou jízdu do Třince. Matýsek se spiklenecky spolčil se Sofi od ségry, mamka pomáhala s hlídáním a já měl konečně trošku volna na kolo. Hned po příjezdu jsem vyrazil na Javorový, vedro příšerné, ale nohy pěkně šlapaly. Je vidět, že kiláky naježděné na silničce se projevují i na horách. Druhý den jsem si dal silničkový výjezd na Visalaje. Dlouho jsem se na to těšil. Sice bylo taky vedro a dusno, ale povedlo se, paráda. A zvládli jsme i výlet s mamkou na kolech k Olze, kde jsme se pěkně počvachtali v tůňkách “Pod Skalkou”.

Do Svratky jsme přejeli přímo z Jeseníků, kde jsme tábořili na chatce Božence. Zůstali jsme tři dny a většinou času jsme proflákali. Maty s Adélkou byli přímo posedlí trampolínou a v kombinaci s malým bazénkem si naprosto vystačili. Já jsem si každý den dal padesát kiláků na silničce a zjistil jsem, že je to snad i hezčí než jezdit po lesích na horském kole. Provoz mimo hlavní tahy je minimální a díky loukám a dalekým výhledům má člověk pořád na co koukat. Nádherný kraj a spousta nových míst, které jsem za ty tři dny projel. Musím teda uznat, že je to tady trošku kopcovatější a kilometry nenaskakují tak rychle jako jinde.

Teploty nad třicet stupňů a přeplněná koupaliště. Tak jsme konečně vyrazili na brody v údolí Bílého potoka. Děti zpočátku na ježdění přes vodu koukaly nedůvěřivě, ale pak se jim to zalíbilo a vrhaly se do vody bez sebemenšího zaváhání. Celá trasa vedla mírně z kopce (až na jeden kopeček), takže žádná velká dřina. Celé údolí je navíc plné skal a divoké přírody, hodně se nám to líbilo. Na konci trasy nás čekal bazén na Hálově/Veverkově mlýně a domů jsme přijeli až kolem osmé večer.

Myslím, že dnešní výlet byl pro všechny jako za odměnu. Těch 26 kilometrů jsme jeli celý den. Bylo krásně teplo, nikam jsme nespěchali a dělali jsme dlouhé zastávky. Kopec z Prudké do Ochozu nás tentokrát vůbec netrápil, všichni ho vyšlapali bez jediné zastávky. Tady je vidět jak děti rostou. Mám v živé paměti jak jsem do tohoto kopce tlačil Matýska a nahoře jsem mlel z posledních sil. Lomnice je naprosto úžasné místo. Je to malé městečko zasazené mezi kopce, s židovskou čtvrtí a starým hřbitovem. Na náměstí jsme si dali zmrzku a vůbec se nám nechtělo dál, byť to bylo až k autu z kopce. Tohle je ideální trasa pro děti, to si dáme za čas znovu.

Akci “Boženka na kole” jsem nosil v hlavě skoro rok a s radostí oznamji, že konečně došlo na realizaci. Stačily na to dva dny pěkného počasí a Laďa (díky moc za všechno), který tam jel autem něco vyřídit a vyřešil tak převoz oblečení a jídlo na večer. Nakonec jsem našlapal 340 kilometrů, nastoupal asi 3000 metrů a projel místa, na která bych se bez kola asi nikdy nedostal. Jel jsem úplně nalehko, jen pití a v kapse dvě tatranky. Lukáš z Šumperka, drsný cyklista, mi hodně poradil a nakreslil do mapy ideální trasu - málo kopců, minimální provoz, dobrý asfalt a skoro pořád krásná příroda. Patří mu za to velký dík. Užíval jsem si to velice. První zastávku na jídlo jsem dělal po 122 kilometrech ve Štítech. Plánovaný oběd na Drozdovské pile se nekonal, bylo zavřeno. Z Červené vody už to bylo velké trápení. Sluníčko pralo, nebylo mi dobře, asi úpal nebo úžeh. Nepomohlo ani nealko pivo v Králíkách. Závěrečné stoupání na Paprsek mi dalo hodně zabrat, dál už by se mi fakt jet nechtělo. Ale to pivo, studený vítr a dlouhé zevlování venku s krásným výhledem na Jeseníky, to vše mi rychle spravilo náladu. Na Božence jsem byl dříve než Laďa, tak jsem zalezl do spacáku a na dvě hodiny usnul. Večer jsme udělali oheň, grilovali zeleninu, k tomu pivo, víno, no pohoda jako vždy. Druhý den mě čekala cesta zpátky a moc se mi nechtělo. Bylo mi pořád trochu špatně ze sluníčka, stačilo pár paprsků a už se mi zvedal žaludek. Ale výzva je výzva. Nakonec se mi jelo lépe - přísně jsem dodržoval jídelní a pitný režim - co 20 kilometrů něco sníst pořád pít. Ke konci už jsem i závodil s ostatními cyklisty a narozdíl od prvního dne bych klidně jel ještě dál. Dobré to bylo.