Modrý Pavouček

Jel jsem vyzvednout Matýska z tábora a zpříjemnil jsem si to nocí v autě a dvěma výpravami na kole. První jsem jel v pondělí večer kolem Vírské přehrady. Neznámou krajinou, po krásných cestách. Užil jsem si to velice. K autu jsem dojel až potmě kolem desáté. Byla hvězdnatá noc, svítil měsíc, připomněl jsem si jak je to parádní jezdit potmě. Tedy až na zimu dole u Víru, myslel jsem, že zmrznu. V noci bylo jen osm stupňů. Druhý den už jen rychlá projížďka do Jimramova, abych stihl v jedenáct Matýska vyzvednout. Shledání bylo fajn, už jsme se doma na Matyho těšili.

Rád jsem přijal pozvání na “Džem na Ranči”, který pořádá na své zahradě Karel Začal. Úžasný muzikant a stavitel dober. Na jeho nástroje hraje snad celá Evropa (já taky). Jeli jsme všichni kdo byli doma - já, Adélka a Maky. První noc jsme spali na sedle “Prameny Opavy”. Sliboval jsem holkám tichou a chladnou noc (utíkali jsme z Brna před vedrem), ale nekonalo se ani jedno. Celou noc přes sedlo někdo jezdil, z údolí se nesla hudba, bylo vedro. Od šesti ráno se na sedle hemžili poláci a vyráželi na houby. V sobotu jsme se jeli projet na kole. Krásným údolím Černé Opavy jsme nastoupali na Rejvíz. Odpoledne jsme přejeli do Zlatých hor na festival. Hrálo se až do tmy. Je neuvěřitelné, jak jsou jejich rodiny obrovské a propojené. Na noc jsme jeli na další místo, které jsem měl nachystané. Muselo se na něj autem před brod. Makrét brblala, že tam ráno zase bude “živo”, ale černé obavy se nesplnily. Bylo ticho, zima, krásně jsme se vyspali. V neděli jsme už Adélku na kolo nepřemluvili a protože byl další tropický den, skončilo to typickým mixem - holky bazén, já kolo. Vybrali jsme akva centrum v Olomouci. Já vyrazil na kolo směr Litovel a Mohlenilce. Dost mě to zmohlo, 62km za dvě a půl hodinky, teplota před třicet stupňů. Už ať jsou ta vedra zase pryč.

Vezli jsme Matýska na destidenní tábor v Domaníně. Je to kousíček od Nového města a tak jsme to spojili s chalupou ve Svratce. Když jsme Matyho v sobotu v Domaníně vysadili, začínalo pršet. Když jsme dojeli do Svratky, což bylo jen pár kilometrů, přišla průtrž mračen. Pršelo a pršelo. Když jsem v noci ležel v teplé a suché posteli, polouchal déšť, který bubnoval na střechu, tak mi bylo Matyho líto. Hned první noc v neznámém prostředí, ve stísněném stanu a do toho nekonečný děšť. Druhý den už bylo lépe. Šli jsme se projít na Zkamenělý zámek.

První den prázdnin jsme děti za odměnu vzali na dlouhý výlet na kole. Projížděli jsme Lednickým a Lanžhotským parkem. Děti byly z výletu tak “nadšené” (haha), že cestou zpátky do Brna obě usnuly v autě. Takové vedro jsme nečekali, ale zvládli jsme to. Naštěstí den zpátky otevřeli pod Břeclaví most přes Dyji a trasa se ustálila na 42 kilometrech. Na Pohansku jsme byli poprvé. Cílem byla prohlídka muzea lehkého opevnění a starých vykopávek. Nic moc. Bunkr byl zavřený a vykopávky úplně zarostlé. Ještě, že je tam tak pěkná krajina. Pro kolo jako stvořená.

Letní slunovrat a víkend ve Svratce s milými hosty - rodinkou Kryslových. Počasí vyšlo krásně. Jezdili jsme na kole, večer se grilovalo, došlo i na koupání. Vyšlo to akorát na otevírání přírodního koupaliště v Hlinsku. Opět jsem praktikoval scénář “Zavézt rodinku k vodě a rychle si něco projet na kole”. A opět jsem si připomněl, jak zrádné dokáží cyklostezky v oblasti Svitavské pahorkatiny být. Některé jsou opravdu hodně zarostlé a nepřehledné.

Poslední den na cestách. Cestou do Brna jsem si udělal zastávku v Ralsku a Kutné hoře. Ralsko vypadalo zajímavě pro ježdění na kole, ale jsem docela rád, že jsem si ho projel sám. Zase taková paráda to není. Jediné co se mi líbilo bylo bývalé vojenské letiště Hradčany, které je volně přístupné. Kutná hora mě okouzlila mnohem více. Je to místo, stejně jako Český Krumlov, kam se musím vrátit a nechat si na prohlídku více času. Stará část města, úzké uličky, průchody, muzea, chrámy, to já můžu. Chrám sv. Barbory je něco neskutečného.

Dnes kratší, ale i tak krásný, výjezd do další neznámé části Krušných hor. Jel jsem z Kaleku, ve kterém stojí krásný bílý kostelík. Na jídlo jsem se stavil na Lesnou. Pořád tam skvěle vaří a pořád tam mají neuvěřitelně nízké ceny. Když jsem sjížděl z Malého háje dolů k Hoře Sv. Kateřiny, vzpomínal jsem na Maky a děti. Před pár lety jsme tady dělali pěší výpravu a zažili spoustu zajímavého. Vesnička Kalek má své kouzlo, čas tam běží pomaleji. Je dobře, že se ještě dají najít taková místa.

Oblast Krušných hor, na kterou jsem se dlouho těšil. Konečně jsem se podíval na Měděnec, který mám celý život jako obraz z titulků seriálu Třicet případů majora Zemana. Obce v této části hor, Měděnec, Výsluní, Hora Sv. Šebestiána jsou svým způsobem zvláštní, domy a ulice tvoří pravoúhlou síť. Část trasy vedla i po Německé straně. Mají to tam pěkné, ale kouzlo je pryč. Ty staré domy a ruiny k Sudetské krajině prostě patří. V podvečer jsem se zašel podívat na Königsmühle. Je to stará vesnice, kterou lidé, asi díky velké odloučenosti, nezvládli zničit a vyrabovat. O to co zbylo, se starají dobrovolníci. V jedné zachovalé a opravené světnici jsou i kamna, stoly, lavice, jídlo. Místo má úžasnou náladu. Byl jsem tam úplně sám se západem slunce. Kéž by se dařilo místo zachovat. Spal jsem přímo na louce pod Měděncem. Užil jsem si to velice.

Do Krušných hor jsem přijel večer. Neuvěřitelnou náhodou jsem zajel k věznici Vykmanov a zaparkoval u takzvané Věže smrti, ve které kdysi muklové drtili uranovou rudu před odvozem daleko na východ. Chtěl jsem se tam jednou podívat, ale tohle bylo naprosto neplánované. Fakt zvláštní náhoda. Zaparkoval jsem v lesích nad Jáchymovem, na místě, které jsem objevil minulý rok. Do západu slunce zbývaly dvě hodiny, tak jsem narychlo vyrazil najít starou kompresorovou stanici, která zásobovala okolní pracovní tábory vzduchem. Stanice stojí zarostlá v lese, ale kdysi to muselo být obrovské, následující popis jsem si musel schovat:

Odpočinkový den a průzkum nejsevernější části Šumavy. Nýrskou přehradou pohoří začíná. Jelo se mi dobře a sil jsem měl nečekaně dost, tak jsem si vyšlapal až na horu na Pancíř. Zrovna tam byl školní výlet a jeden klučina povídá “Pane, vy jste borec”. Tož bylo to dost do kopce, většina lidí se tam dostane lanovkou. Po návratu k autu jsem se vydal na sever - směr Krušné hory.