Modrý Pavouček

Ve čtvrtek jsem se byl podívat na křest knihy o lezení v Moravském krase. Celé to Pokáčovo snažení mi bylo sympatické hned od začátku - každý příspěvek na jeho blogu jsem četl ihned po zveřejnění a ani jsem nedutal. Příběhy z míst, na kterých jsem strávil spoustu času. Kniha vše završila a to, že v ní mám pár fotek je pro mně velká čest. Financování celého projektu bylo třešničkou na dortu - měl jsem velkou radost, že se najde tolik lidí, kteří dokážou ocenit poctivou a unikátní práci šikovného človíčka.

Kolumbové vesmíru jsou dvě knihy známého publicisty Karla Pacnera, ve kterých je shromážděno neskutečné množství informací o historii raketové techniky a letech do vesmíru. V prvním díle jsou popsány úplné začátky a souboj tehdejších velmocí o vysazení člověka na Měsíci. Druhý díl se zabývá orbitálními stanicemi a současným děním na poli kosmonautiky. Obě knihy jsem přečetl téměř jedním dechem (dlouhým dechem - obě knihy jsou celkem obsáhlé). Je vidět, že se autor kosmonautice věnuje celý život na plný úvazek. Vše dokládá množstvím příběhů a údajů z různých zdrojů (v minulém století většinou tajných). Je neuvěřitelné, co všechno se dělo na pozadí většiny slavných i neslavných vesmírných událostí (zvláště v bývalém Sovětském svazu) a přes jaké překážky se lidé dokázali přenést.

Na vánoce jsem od Maky dostal knihu. Celá je kreslená tužkou a není v ní ani písmenko textu. Je plná záhadných předmětů, postav, tajemných znamení, nezvyklých staveb a bizarních dopravních prostředků, které člověka nechají během chvilky vplout do světa fantazie. Příběh knihy není vůbec jednoznačný a jeho výklad je přenechán čtenáři - ani teď nevím, jestli je to příběh smutný nebo veselý. Na štědrý den, než jsme šli spát, jsme do knihy nahlédli a nedalo se jinak než ji celou důkladně projít. Pěkné to bylo.

Na narozeniny jsem od Maky dostal úžasnou knihu. Je od Pavla Čecha a hned jsem ji zařadil na vrchol svého žebříčku oblíbených knížek. Nedávno jsem psal o knize, kterou bych si vzal na pustý ostrov. Od pátku je tou vyvolenou knihou právě tahle o Pepíkovi a Elzevíře. Na první pohled se tváří jako kniha pro děti, ale není to tak.

Se slovem “nej” se setkávám na každém kroku. Pár příkladů, které jsem našel během minuty při psaní tohoto článku: blesk.cz - nej zábavnější zpravodajství, novinky.cz - nej čtenější zpravodajství na českém internetu, kniha.cz - 100 nej krásnějších receptů. Už jsem si zvykl na nej levnější zboží, nej větší slevy, nej lepší tohle a nej výhodnější tamto. Takovým “nej” samozřejmě nevěřím a kromě nedůvěry ve mně nic dalšího nevzbuzují. Ale jsou jiná “nej”. Vždy, když jsem zaslechl známou otázku “co bych si vzal s sebou na pustý ostrov”, dostal jsem se k výběru té “nej” knihy, “nej” nahrávky nebo jiné “nej” věci. Vzhledem k omezení výběru na jeden jediný kus se zde jedná o setkání s opravdovým, čistým a nefalšovaným “nej”. Na ostrovní “nej” otázku jsem často, jen tak pro sebe, hledal odpověď. Z nahrávek byla dlouhé roky velkým favoritem Fleckova deska “Tales From The Acoustic Planet”. Z knih se na špičce poslední roky držela sbírka Sudkových fotek focených v oknech jeho Malostranského ateliéru.

Kniha, ke které jsem se dostal jednoho večera, když ležela Maky nemocná v posteli a chtěla číst pohádky. Rozečtená sbírka Erbenových pohádek nám ten večer moc neseděla a jako na zavolanou se vynořila z knihovny kniha o malém děvčátku jménem Momo. Pravda, na první pohled to opravdu vypadá jako dětská knížka, ale to jen na ten první. Michael Ende ji napsal před více než čtyřiceti lety, ale to vůbec nevadí - naopak, přesně se hodí na to jak dnes s časem lidé zacházejí.

První mojí knihou L. Feuchtwangera byla kniha o Goyovi, kterou jsem četl když jsem objevil jeho kresby Hrůzy války z boje Španělů o nezávislost. Tehdy se mi zalíbila Feuchtwangerova kombinace detailně vylíčených historických obrazů a zajímavého děje. A pak už to šlo rychle po sobě: Židvoka z Toleda - o soužití Židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku. Židovská válka , Synové a Zaslíbená země - trilogie o židovi Jesefu Flaviovi z doby dobytí Jeruzaléma Římany po začátku letopočtu

Přibližně ve stejnou chvíli jako Vesmír a lidstvo se mi do ruky dostala kniha Od vědy k Bohu. Obě knihy se zabývají vědou, vědomím člověka a lidskou existencí. Autoři knih jsou vědci, což je pro mě v případě témat dotýkajících se smyslu života a mého bytí důležité a zajímavé. J. Grygar na jedné ze svých přednášek říkal, že raději než s filosofy se baví s vědci, protože filosofové často ignorují nebo nerozumí současné vědě a jsou pak malinko “mimo” realitu. P. Russel vystudoval v Cambridgi fyziku a experimentální psychologii. Proti Teihlardovi je to lehké čtení na jedno odpoledne, ale rozhodně není nezajívavé. Mám rád jednoduché úvahy bez propletenců cizích slov a referencí. Zajímavá kniha.

Teilhard musel být zajímavý člověk. Kromě knihy, která mě hodně ovlivnila, stojí za přečtení i jeho životopis: Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905-1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908-1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V letech 1912-1914 studoval geologii a pracoval v přírodovědném museu v Paříži.

Díky tipu jednoho neznámého (zatím) pána se mi do rukou dostala zajímavá kniha z míst nedaleko mého rodného hutnického městečka. Pár kilometrů na východ, poblíž hranic se Slovenskem, leží Jablunkov. Je ostuda, že objíždím židovské hřbitovy v zapadlých vesničkách po celé Jižní Moravě a přitom mi uniklo tak zajímavé místo (město), které mám celá léta doslova pod nosem. Kniha o komunitě jablunkovských Židů tak jak se vyvíjela od jejich historicky doložitelných počátků až po její hrůzné zničení v době II. světové války. V knize je uveden text všech macev jablunkovského židovského hřbitova s jejich výkladem a překladem do češtiny. Líbily se mi kapitoly věnované jednotlivým znakům hebrejské abecedy, židovským svátkům i starým budovám. Vše je moc pěkně napsané.