Modrý Pavouček

Od poslední sady obrázků uplynulo více než půl roku. Za tu dobu se mi nastřádalo hodně výtvorů. V poslední době kreslím rychleji než stíhám publikovat. Tady je první dávka. Zkouška úsporné techniky na tabletu. Použil jsem zvláštní štětec, který maluje texturou a zanechává hodně bílých míst. Je to kostelík v Čenkovicích, malé vesničce v Orlický horách kam jezdíme za našim kámošem: Křížek v ústí Adamovského údolí mi nedá spát. To místo má pořád to správné sudetské kouzlo. Kresleno opět tabletem stejnou technikou jako předešlé Čenkovice:

Dnešní sada obrázků bude trošku potemnělá. Objevil jsem techniku, kdy obrázky vypadají jako šerosvit. První obrázek je ale ještě veselý. Jde o Gymnázium Křížkovského, které stojí v Brně Komíně, pár metrů od našeho bytu. Je to krásná stará budova. Tohle je pohled shora, někde od hřbitova. Od hlavního vchodu vypadá budova úplně jinak. Jedna budova z Polska. Jmenuje se to tam Baborow a kromě této věže je tam plno krásných starých budov bývalého nádraží.

Dál zkouším akvarely. Je to fajn zkoumat míchání barev nebo jen cesty, kterými se barva po papíře šíří. První malůvka je kostel v Hutově, u kterého jsem poprvé vyzkoušel nechat část budovy zmizet do ztracena. Tento obrázek jsem měl nachystaný snad rok, ale nikdy jsem nevěděl, co s ním. Teď jsem se k němu vrátil a přesně jsem věděl jak ho chci udělat. Takhle vznikají nejhezčí věci. Celou dobu cítím, že to bude dobré. Tenhle se mi hodně líbí. Dal jsem si ho do rámu a visí na stěně nad mým stolem:

Název tohoto příspěvku je Kresby, ale tentokrát je to výhradně malování. Vodovky se mi zalíbily a začal jsem se jim trošku věnovat. První dílo, ze kterého jsem měl radost jsem maloval podle fotky ze Znojma. Zalíbilo se mi opřené kolo a barva vinárny: Tento obrázek jsem měl k malování nachystaný hodně dlouho. Zkoušel jsem si na něm techniku, kterou jsem obkoukal od mého oblíbeného Alexe Hilkurtze. Jde o Unionku v České Lípě, která stojí do dnes. Takhle vypadala někdy kolem roku 1950.

Po návratu z tradiční horské akce, kterou pořádáme každý rok na vybrané lovecké chatě v Jeseníkách, jsem potřeboval dohnat těch pár dnů, kdy jsem nic nekreslil. Šáhl jsem po tabletu a stvořil aspoň jeden tmavý pohled přes okno chaty Wilibadky. Temný nejspíš proto, že mi bylo na chatě chvíli hrozně zle. Vodovkami jsem zkusil celkem povedený obrázek malého nádraží, které stojí na trati z Opavy do Nových Heřmanic: Pak přišlo téma Potštát. Městečko, které leží na hranici vojenského prostoru Livavá. Kdysi jsem tudy často projížděl na služebních cestách mezi Brnem a Ostravou. Stvořil jsem čtyři obrázky. První je perokresba rozmazávaná vodou:

Obrázky z Opavských Sudet teď rychle přibývají. Každý den aspoň jeden. Pro začátek další, ne moc povedený, pokus o akvarel. Poprvé jsem zkoušel použít místo štětce houbičku na nádobí: Kaplička, která stojí někde hodně blízko Opavy: Kostelík - Opava Jaktař, rychlovka tužkou: Tenhle obrázek je údajně z nádraží v Polských Glubczycích. Fotka, podle které jsem to kreslil byla krásně barevná, ale šedobílé podání má taky něco do sebe:

Pokračuji s akvarely a motivy ze zapadlých Sudetských míst. Tohle je kostelík z Břidličné, který se mi zalíbil na jedné z fotek v Sudetské facebookové skupině. Druhý pokus s podobným námětem (mlýn na Slezské Hartě 37) se mi moc nepovedl. Zachovala se pouze fotka z okamžiku, kdy jsem měl hotovou akvarelovou vrstvu. Pak jsem přidal kresbu perem a obrázek byl na vyhození do koše: Abych si spravil náladu, tak jsem stejný motiv zkusil perem:

Nadále zkoumám nové techniky a hledám co by se nejlépe hodilo pro věci, které chci dělat. První obrázek není úplně můj. Dělali jsme na tom s Matýskem a Adékou a stálo nás to spoustu času. Jde o devět sA4ek slepených lepicí páskou. Horní patro patří Adélce, spodní Matýskovi a jeho příšerám z her. Na Facebooku jsem našel velký zdroj Sudetské inspirace. Lidé chodí po zajímavých místech a sdílejí fotky. Ty já si schovávám a postupně podle nich kreslím. Dnešní obrázky jsou všechny z oblasti Nízkého Jeseníku. První dvě fotky jsou z krásného starého nádraží v Domašově nad Bystřicí, které stojí na trati na sever od Olomouce.

Kresba domečku, který stojí vpravo od cesty při vjezdu do Lelekovic. Má krásnou dřevěnou terasu. Kresleno na tabletu, ale během kreslení jsem si říkal, že by to šlo asi i tužkou na papír. Rychlá kresba (5minut) tužkou na papír v práci během meetingu, který mě nudil. Tužka mě začíná lákat, je to sice větší piplačka než na tabletu, zvláště gumování není tak přesné, ale dá se. Naučit se správně používat gumu je dobrá výzva.

Kresby ze začátku podzimu. Začínám více kreslit tužkou. Je to sice úplně všední nástroj pro kreslení a psaní, ale jeho možnosti jsou nekonečné. Dají se volit různé tvrdosti tužky, ale i s jednou tužkou se dá pomocí různých sklonů a tvarů hrotu nakreslit úplné zázraky. To samozřejmě není můj případ, jen se snažím poukázat na tak obyčejnou věc dostupnou každému. První obrázek je strom, který mě zaujal, když si děti hrály na břehu Pilské nádrže ve Žďáru nad Sázavou.