Modrý Pavouček

Těšil jsem se na ně půl roku. Do Prahy přijely holky, které si říkají Larkin Poe. Akci jsme s Markét spojili s dlouhou procházkou po Praze - šli jsme z Dejvic na Žižkov, sešli jsme dolů do Nového Světa, prošli se po hradě, koukli na Kampu a Čertovku, Vltavu jsme přešli přes Karlův most … v Praze je krásně. Tento rok nám to třeba vyjde i s dětmi. Obě sestry z Larnin Poe sleduji už od dob, kdy hrály bluegrass a jmenovaly se Lovell Sisters. Když jsem je včera večer viděl na pódiu v Pražském Akropoli, nevěřil jsem, že jsou to opravdu ony. Ty pocity, kdy člověk někoho více než deset let sleduje jen virtuálně a pak se vše zhmotní, jsou vždy zvláštní. No co bych si nalhával, splnil se mi malý sen a líbilo se mi to tak, že to slovy nejde popsat. Jsou hrozně dobré. A vůbec nechápu jak je možné, že jsou tady tak slavné, že je lidé v Evropě vůbec znají. Je příjemné sledovat jak celý sál tleská a píská po sólech na lap steel.

Jsem rád, že se ve Staré pekárně opět hraje bluegrass. Kdysi jsem tam pravidelně chodil na Drive a jejich hosty. Tentokrát dorazili mí oblíbení The Jumper Cables a jako hosta přivezli kapelu Sunny Side. Část vystoupení rušil hlučný a nerytmicky reagující opilec, ale vše se pak vyřešilo a muzika zněla krásně. Na konci se kapely spojily a pár skladeb zaznělo v plném složení obou kapel. A třešnička na dortu pak byl jam session plný nádherných vokálů a akustických nástrojů. Mám ten sound prostě rád.

Poslední letošní hraní SKBandu proběhlo na obrovském festivalu Starý Dobrý Western na přehradě Bystřička. Bylo strašné, opravdu strašné, vedro. Spal jsem pod širákem a v noci se tak ochladilo, asi díky vodě z přehrady, že jsem ráno vyrazil běhat po okolních hřebenech. Vedro mě ale dostihlo a dobíhal jsem úplně zmožený. Hraní na scéně U Mokrošů bylo super, sice vedro, ale hráli jsme před The Vacuum Ball a měl jsem z této části dne velkou radost.

Příjemné hraní v malé horské vesničce na hřebeni Javorníků. Byli jsme jediná bluegrassová kapela celého festiválku. Škoda, že nebylo více času na průzkum okolí, v tom vedru se mi moc nechtělo. Do Pulčín musíme někdy vyrazti s dětma, moc pěkné místo. https://www.youtube.com/watch?v=A5UY7RfOEPE

Jsem moc rád, že jsem si mohl s SK Bandem zahrát na Ostrém - na místě, kde kdysi celé mé muzicírování začalo. Společnost to byla vskutku vybraná, The Jumber Cables a Red And White. Díky Lukášovi, že to vše tak pěkně zařídil.

Ne celých deset dní jsme se odstěhovali na chalupu do Svratky. Dovezli jsme novou trampolínu a stala se velkou atrakcí, i děda František si tajně zaskotačil. Víkend před návratem do Brna se sešla celá Brněnská rodina, bylo to fajn.

Na víkend jsme s SKBandem vyrazili na nejstarší slovenský bluegrassový festival do Hornej Poruby. Vše se odehrávalo v krásném přirodním amfiteátru nad vesnicí, kam se člověk podíval viděl jen stromy, kopce, skály a muzikanty propadlé peklu bluegrassu. Hráli jsme v pátek pozdě večer a bylo to skvělé, nedaleko pódia hořel oheň a dým sem tam prošel přes nás, romantika. V sobotu jsem šel běhat, sice nevyspaný a s jemnou hladnikou alkoholu v krvi, ale ty krásné kopce a louky kolem, to bych si vyčítal, kdybych celou dobu proseděl dole u piva. Zmohlo mě to pěkně, těšil jsem se, že si lehnu a celý zbytek soboty budu spát. Místo spaní mě ale čekalo zkoušení a další nečekané vystoupení (místo Candy Floss). Tož ale zvládli jsme to. Dobré to bylo.

Nová Seninka ožila na víkend zvuky bluegrassových nástrojů. Blanka a Boris Preisslerovi pořádali další ročník hudebního setkání Na konci světa. Osm kapel, penziónek plný muzikantů, večerní koncerty a jamování ve dne v noci. V sobotu se konal společný koncert v místním kostelíku - to byl zážitek, krásná akustika, vitráže, má slabost pro temná místa, no líbilo se mi to. A k tomu super počasí a běhání s Ladinem. Náročný víkend to byl.

Další rok s SK Bandem je za mnou. První hraní bylo ve Stodole u Hranic na Moravě, největší bylo Banjo Jamboree a poslední byl Jam v Boskovicích.

Konečně se Maky dostala i dětma na jedno z vystoupení SK Bandu. Na Bluegrass Džem do Vyšních Lhot dorazili i naši, Jana s Leškem a Sofi s Eli. Cestou do Brna jsme si užili podvečerní náladu ve Štramberku, máme to tam rádi.