Modrý Pavouček

Neuvěřitelné. Po devatenácti letech jsme se znova sešli na Ostrém, abychom si zahráli bluegrass a trošku jazzu. Martin zde byl poprvé, ale Michal tady opravdu nebyl téměř dvacet let. Bylo to hodně dobré. Nemuset nikam spěchat, poflakovat se, hrát se skvělými muzikanty, do toho si jezdit na projížďky na běžkách, popíjet a pojídat samé dobroty. Co dodat? Doufám, že to do další akce nebude trvat dalších devatenáct let.

Páteční vystoupení v Bluegrass Theatre v Metylovicích jsem spojil s výpravou na kole do Beskydských kopců. Hráli jsme v pátek večer a po koncertě jsem dojel k našim do Třince přespat. Hned ráno jsem vyrazil na kole směr hory. V plánu byl průzkum několika neznámých míst. Především jsem se chtěl podávat na Gruň. Tak známé místo a já tam nikdy nebyl. A taky mě zajímala část hranice mezi Bumbálkou a Bílým křížem.

Poslední zastávkou na naší dovolenkové pouťi byla chalupa v Orličkách, na kterou jsme byli pozvaní. Díky Peťo. Sešlo se tam plno fajn lidí a kopa dětí. Dokonce dvě malé Adélky. Po odpoledním koupání v Jablonném jsme se šli projít nahoru pod Suchý vrch. Krásná krajina. A pak se dlouho do noci hrálo, zpívalo, grilovalo a odpočívalo. V neděli jsme cestou domů odskočili ještě pod Kralický Sněžník zkontrolovat chatu Na Návrší. Dříve jsme tam jezdili na silvestry. Chata je pořád stejná, obsluha nic moc, škoda. Děti už byly unavené a o výstupu nahoru na Kraličák jsem si mohl nechat jen zdát. Ale i tak bylo pěkně. Staroměstsko mě jen tak neomrzí.

Když jsem před čtyřmi lety začínal hrát se Svaťovou kapelou, měli jsme první vystoupení právě na tomto malém festiválku. Bylo to tehdy mé první veřejné vystoupení vůbec a dost jsem to prožíval. Hraje se v přírodním areálu za stylovou indiánskou hospodou U posledního mohykána a všude kolem jsou louky a lesy. Tentokrát hodně pršelo a tak, stejně jako na všech festivalech, bylo všude plno bahna a vody. Hraní bylo fajn, lidem se to líbilo, dvakrát jsme přidávali. Do galerie jsem tentokrát přidal pár fotek Zdeňka Koutného, který nám udělal pár krásných fotek.

Byli jsme pozváni, abychom zahráli v Blansku na zámku jeden z koncertů Muziky pro Karolínku. Logistika kolem hraní byla veselá. Loes jela zpožděným vlakem z Prahy, s kontrabasem a kytarou. Já jsem ji převezl autem z Brna do Bílovic, kde jsme měli zkoušku v plné sestavě, ale nebylo moc času. Tak jsme se rychle přesunuli do Blanska a mezi lebkami místního muzea dokončili zkoušku. Kolem se pořád proháněly Vojtkovic děti. Roztomilé bylo, že za námi Tomášek chodil i během hraní. Ale dopadlo to dobře, lidé byli spokojení, jako přídavek jsme hráli Kondora a druhý přídavek jsme nakonec odehráli bez Janči, která šla kojit. Ještě, že máme dvě zpěvačky.

Legendární bluegrassový festival se nakonec konal a my jsme hráli v sobotu dopoledne. Hlásili déšť a taky že pršelo. A ne málo. Všude spousty bahna, nebylo si ani kde sednout. Do toho lidé ve stanech, v gumácích, v botech a kalhotech od bahna až pod kolena. Těsně před hraním jsme měli zkoušku a ze zkoušky doslova poklusem rovnou na pódium. Kromě veřejné zkoušky ve Vojtěchově to bylo první velké koncertování s Loes. Kapela hraje krásně. Musím začít aspoň trošku cvičit. Jako přídavek jsme dávali mého oblíbeného Kondora v …, ty unisono části všech nástrojů včetně basy jsou super. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že někdy budu hrát na Banjo Jamboree se Svaťou a navíc tuhle skladbu.

Je páteční večer a sedím v autě, které uhání do hor kousek od mého rodného města, do Kysuckých Beskyd. Mám s sebou dobro, karimatku, spacák, něco k jídlu a samozřejmě dobré pití. Po dlouhých letech to vypadá, že se konečně podívám k Michalovi Wawrzyczkovi na chalupu. Tolikrát jsme o ní mluvili… A byl to krásný víkend. Chalupa na samotě kousek pod vrcholem Velké Rači. Autem až kam to šlo, pak dva kilometry pěšky do kopce. Nikde nikdo, tma, na nebi hvězdy. Společnost velkolepá - Martin Vitásek, Peťan z Nebor a od soboty Adam Zielonka s Maxem. Z hraní jsem měl fakt radost, z hor taky, sedět si tak u kamen, ve kterých praská dřevo, nemuset nic dělat … to mě baví.

Nemohl jsem si nechat ujít akci, která se koná na Ostrém a hraje se bluegrass. Minulý rok jsme tam hráli s SKBandem. Tento rok jsem byl jen jako divák a noční jamovač. Spát se šlo až kolem čtvrté ráno a tentokrát jsem vydržel hrát až do konce (s Tomem). Parádní akce, doufám, že se příští rok zase potkáme …

Konečně jsem se dostal na Zlatohorskou hudební horečku - bluegrassovou dílnu, kterou pořádá kapela Aliquot. Minulý rok jsme ve stejnou dobu hráli s SK Bandem v Senince, tento rok jsem měl volno. Akce super. Spousta známých tváří, hodně jamování, trošinku koncertování, ale hlavně - možnost učit se. Bylo fajn probrat věci ohledně dobra přímo s Karlem, velkým guru v tomoto oboru. Vzal jsem si kolo a jedno odpoledne patřilo okružní jízdě (místy chůzi) po okolních kopcích. Krajina je tady krásně opuštěná a nejvyšší kopce mají kolem 1200 metrů. Místy jsem se brodil sněhem, taky kořeny a šutráky jsem musel přelézat, divočina jak má být.

Těšil jsem se na ně půl roku. Do Prahy přijely holky, které si říkají Larkin Poe. Akci jsme s Markét spojili s dlouhou procházkou po Praze - šli jsme z Dejvic na Žižkov, sešli jsme dolů do Nového Světa, prošli se po hradě, koukli na Kampu a Čertovku, Vltavu jsme přešli přes Karlův most … v Praze je krásně. Tento rok nám to třeba vyjde i s dětmi. Obě sestry z Larnin Poe sleduji už od dob, kdy hrály bluegrass a jmenovaly se Lovell Sisters. Když jsem je včera večer viděl na pódiu v Pražském Akropoli, nevěřil jsem, že jsou to opravdu ony. Ty pocity, kdy člověk někoho více než deset let sleduje jen virtuálně a pak se vše zhmotní, jsou vždy zvláštní. No co bych si nalhával, splnil se mi malý sen a líbilo se mi to tak, že to slovy nejde popsat. Jsou hrozně dobré. A vůbec nechápu jak je možné, že jsou tady tak slavné, že je lidé v Evropě vůbec znají. Je příjemné sledovat jak celý sál tleská a píská po sólech na lap steel.