Modrý Pavouček

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Poslední koncert sezóny v Mohelnicích. Bývalý Mohelnický dostavník se teď jmenuje FoklFest. Je to obrovský festival, hraje se na dvou scénách, všude je spousta stánků, lidí, stanů, aut … takový pěkný mumraj. Hráli jsme v hlavním čase, hned po skvělé dvojce “Zenkl and Kozák”. Není to moc příjemné, když člověk hraje po někom tak dobrém. Tentokrát jsem nedomyslel oblečení a na pódiu mi byla hrozná zima - ta světla co vždy tak hřejí byla hodně vysoko a nehřála vůbec. Tentokrát je výjimečně k dispozicí i záznam celého vystoupen í. V noci po hraní jsem frčel do Svratky hledat foťák, který jsem ztratil. Zázrak, foťák se našel, ležel na zemi před chalupou, nikdo ho za tři dny nevzal. To jsem si oddechl. Byl hodně drahý.

Neodmítli jsme pozvání na hromadnou oslavu narozenin ve Vilémově, kdesi na Hané, v místech nám naprosto neznámých. Ale když to spolupořádá Tom Vojtek, tak to nemůže dopadnout špatně. Adélka s Matýskem chodili celý týden na plavecký tábor a Áďa to v kombinaci s nepřítomnou Maky (byla z práce několik dnů na horách) velice těžce rozdýchávala. Do Vilémova jsme jeli všichni dohromady a všechny chmury tak byly zažehnány. A hlavně, jeli jsme poprvé dodávkou a spali v ní první noc. Juchů.

Tento víkend proběhl druhý ročník víkendové akce, na kterou nás pozval Peťa Frenc do Orliček. Na jeho novou chalupu se opět sjela banda super lidí, pričemž větší polovinu tvořily děti. Opět se hrálo, popíjelo, posedávalo, koupalo a výletovalo. Děti utvořily malý gang a dělaly si vlastní program. Ke sledování vetřelce pozdě v noci by člověk sice mohl mít výhrady, ale aspoň byl klid a žádné zlé sny z toho nakonec nebyly. Za zmínku stojí prudký slejvák, který přišel v sobotu odpoledne. Voda v potůčcích okamžitě stoupla a že se něco děje jsme zjistili až když ze zahrady začala odjíždět bečka s pivem. Tu jsme chytili, ale na dně potůčku se chladilo několik láhví drahého pití. Vše zmizelo s kalnou vodou. Po dešti jsme poslali děti na lov a všechny láhve se nakonec našly. Dobrá akce. Těšíme se na další rok.

Jednodenní rodinná akce v Lukách nad Jihlavou, kde se konal malý festiválek Whiste Stork pořádaný Kamarády Balkánského ranče. Bylo vedro, děti se trošku nudily, ale hrálo se krásně. A navíc, chvíli po nás nastupoval Roman Horký s Kamelotem, škoda, že jsme museli jet domů. Ale prý jsme se líbili více než Kamelot.

Akce, která by se dala nazvat “Co se dá stihnout za jeden víkend”. V pátek jsme se s dětmi přesunuli k našim do Třince. V sobotu dopoledne jsme se s Markét vydali na Slovensko. Přes Žilinu a Bánskou Bystricu jsme, naštěstí bez kontrol na hranicích, dorazili do Španie doliny - místa konání festiválku Špangrass Fest. Já jsem rovnou naběhl na zkoušku s kapelou, ale v podvečer bylo dost času na procházku. Kdysi se všude kolem těžil cín a okolní kopce jsou prošpikovány štolami. Jedna z nich dokonce vede skrz kopce do sousední doliny - kdysi se to prý dalo projít za 45 minut (po modré značce horem to je přes dvě hodiny). Večer jsme s SK Bandem odehráli vystoupení jako hlavní kapela večera. Vtipný byl pán, který se během vystoupení dostal na pódium a museli ho polonásilím odvést, chystal se skočit do publika. Zázemí pro muzikanty bylo super, dostali jsme guláš, špízy, pivo, samé dobroty. Druhý den jsme s Loes vyrazili na výlet. Popojeli jsme autem do Starých hor a šli nekonečným stoupáním na Majerovu skálu. Úžasné místo. Nakonec jsme stihli konec narozeninové oslavy u našich i vlak na Třineckém nádraží, kterým Loes pokračovala do Prahy. V neděli večer jsme byli zpátky v Brně. Uff. Prostě akční víkend.

Neuvěřitelné. Po devatenácti letech jsme se znova sešli na Ostrém, abychom si zahráli bluegrass a trošku jazzu. Martin zde byl poprvé, ale Michal tady opravdu nebyl téměř dvacet let. Bylo to hodně dobré. Nemuset nikam spěchat, poflakovat se, hrát se skvělými muzikanty, do toho si jezdit na projížďky na běžkách, popíjet a pojídat samé dobroty. Co dodat? Doufám, že to do další akce nebude trvat dalších devatenáct let.

Páteční vystoupení v Bluegrass Theatre v Metylovicích jsem spojil s výpravou na kole do Beskydských kopců. Hráli jsme v pátek večer a po koncertě jsem dojel k našim do Třince přespat. Hned ráno jsem vyrazil na kole směr hory. V plánu byl průzkum několika neznámých míst. Především jsem se chtěl podávat na Gruň. Tak známé místo a já tam nikdy nebyl. A taky mě zajímala část hranice mezi Bumbálkou a Bílým křížem.

Poslední zastávkou na naší dovolenkové pouťi byla chalupa v Orličkách, na kterou jsme byli pozvaní. Díky Peťo. Sešlo se tam plno fajn lidí a kopa dětí. Dokonce dvě malé Adélky. Po odpoledním koupání v Jablonném jsme se šli projít nahoru pod Suchý vrch. Krásná krajina. A pak se dlouho do noci hrálo, zpívalo, grilovalo a odpočívalo. V neděli jsme cestou domů odskočili ještě pod Kralický Sněžník zkontrolovat chatu Na Návrší. Dříve jsme tam jezdili na silvestry. Chata je pořád stejná, obsluha nic moc, škoda. Děti už byly unavené a o výstupu nahoru na Kraličák jsem si mohl nechat jen zdát. Ale i tak bylo pěkně. Staroměstsko mě jen tak neomrzí.