Modrý Pavouček

Po delší době konečně víkend v plné rodinné sestavě. Hlavním cílem výpravy byl koncert Letní kapely v Tančírně. Magické místo a pro Švejdíka je to domovská scéna. Když někam na jeho muziku, tak právě sem, i když je to odlehlé a nedostupné místo. Pro děti to byl první koncert s tvrdší muzikou. Na poslední chvíli dojeli Frencovi a zbytek víkendu jsme tak měli super parťáky. V noci po koncertu jsme přejeli na oblíbené sedlo Travná, kde jsme spali. V sobotu jsme šli na Borůvkovou horu. Z rozhledny je krásný rozhled - jsou vidět Soví hory, celý hřeben Rychleb, takhle by se rozhledny měly stavět. Odpoledne a večer jsme strávili v bývalých Hraničkách. Seděli jsme u ohně přímo u jednoho zboru. Je to nejhezčí místo celých Rychlebských hor. Večer opět přejezd. Spíme na Videlském sedle v Jeseníkách. Před spaním pěkný večírek u nás v autě, děti spaly, venku svítil měsíc, ticho, nádhera, kolem třetí něco štěkalo (asi srnec). V neděli jsme přes Kamzičí horu vyběhli nahoru na Švýcárnu, když mají děti parťáky, šlapou jako dospělí. Parádní víkend.

Náročný prodloužený víkend. Z pátku na sobotu jsem spal v Bílovci, kde jsme měli s kámošem Martinem první hudební zkoušku. Po zkoušce se popíjelo dlouho do noci, ráno jsem se musel hodně přemáhat, abych jel dál. Ráno, nevyspalý a unavený, jsem přejel na Rejvíz, kde probíhala Muzikantská dílna Ondry Kozáka. Hned jsem vyrazil na kolo užít si okolní krajinu. Nádhera, nádhera. A večer jsem ještě stihl rychlou zkoušku a malé vystoupení.

Prvního dubna se konala velice zajímavá akce v malé vesničce Zborná u Jihlavy. Kapela Vacuum Ball se rozhodla natočit v místní hospůdce “U Lípy” svoji novou desku. Na natáčení chtěli pěknou atmosféru a tak si pozvali kamarády, muzikanty a fanoušky. Toma s Janou si vybrali jako předkapelu a náhodou jsem se k tomu přichomýtl i já. Ve čtvrtek večer jsem jel do Ospělova na zkoušku, tam jsme rychle přehráli tři nové skladby, v pátek jsem se je učil a v sobotu jsme je zahráli lidem. Tom s Janou hráli další tři věci sami a byla to nádhera vidět je jako poslouchač z publika, znovu jsem si připomněl jak krásně Janča zpívá (na zkouškách nebo na pódiu si to člověk tak neužije). No, bylo to fajn hrát po takové době pro lidi, navíc pro takhle náročné a vzdělané publikem. Vacuum Ball hráli po nás a to byl další velký zážitek, jedna z mých nej českých kapel.

Další ročník této výtečné akce, kterou pořádají Frencovi v Orličkách. Pro nás zároveň první letošní výprava naším bydlíkem. Počasí bylo chladnější, na koupání v požární nádrži nedošlo, ale vše spolehlivě zastoupila káď s horkou vodou. V sobotu jsme se s Markét a Adélkama vydali na Borůvkovou horu. Pro nás nové místo. Večírek byl super. Hrálo se, popíjelo se, děti si hrály. Pomyslnou tečkou bylo posezení v káďi se skleničkou rumu v ruce a nebem plným hvězd nad hlavou. Těším se na další rok.

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Poslední koncert sezóny v Mohelnicích. Bývalý Mohelnický dostavník se teď jmenuje FoklFest. Je to obrovský festival, hraje se na dvou scénách, všude je spousta stánků, lidí, stanů, aut … takový pěkný mumraj. Hráli jsme v hlavním čase, hned po skvělé dvojce “Zenkl and Kozák”. Není to moc příjemné, když člověk hraje po někom tak dobrém. Tentokrát jsem nedomyslel oblečení a na pódiu mi byla hrozná zima - ta světla co vždy tak hřejí byla hodně vysoko a nehřála vůbec. Tentokrát je výjimečně k dispozicí i záznam celého vystoupen í. V noci po hraní jsem frčel do Svratky hledat foťák, který jsem ztratil. Zázrak, foťák se našel, ležel na zemi před chalupou, nikdo ho za tři dny nevzal. To jsem si oddechl. Byl hodně drahý.

Neodmítli jsme pozvání na hromadnou oslavu narozenin ve Vilémově, kdesi na Hané, v místech nám naprosto neznámých. Ale když to spolupořádá Tom Vojtek, tak to nemůže dopadnout špatně. Adélka s Matýskem chodili celý týden na plavecký tábor a Áďa to v kombinaci s nepřítomnou Maky (byla z práce několik dnů na horách) velice těžce rozdýchávala. Do Vilémova jsme jeli všichni dohromady a všechny chmury tak byly zažehnány. A hlavně, jeli jsme poprvé dodávkou a spali v ní první noc. Juchů.

Tento víkend proběhl druhý ročník víkendové akce, na kterou nás pozval Peťa Frenc do Orliček. Na jeho novou chalupu se opět sjela banda super lidí, pričemž větší polovinu tvořily děti. Opět se hrálo, popíjelo, posedávalo, koupalo a výletovalo. Děti utvořily malý gang a dělaly si vlastní program. Ke sledování vetřelce pozdě v noci by člověk sice mohl mít výhrady, ale aspoň byl klid a žádné zlé sny z toho nakonec nebyly. Za zmínku stojí prudký slejvák, který přišel v sobotu odpoledne. Voda v potůčcích okamžitě stoupla a že se něco děje jsme zjistili až když ze zahrady začala odjíždět bečka s pivem. Tu jsme chytili, ale na dně potůčku se chladilo několik láhví drahého pití. Vše zmizelo s kalnou vodou. Po dešti jsme poslali děti na lov a všechny láhve se nakonec našly. Dobrá akce. Těšíme se na další rok.

Jednodenní rodinná akce v Lukách nad Jihlavou, kde se konal malý festiválek Whiste Stork pořádaný Kamarády Balkánského ranče. Bylo vedro, děti se trošku nudily, ale hrálo se krásně. A navíc, chvíli po nás nastupoval Roman Horký s Kamelotem, škoda, že jsme museli jet domů. Ale prý jsme se líbili více než Kamelot.

Akce, která by se dala nazvat “Co se dá stihnout za jeden víkend”. V pátek jsme se s dětmi přesunuli k našim do Třince. V sobotu dopoledne jsme se s Markét vydali na Slovensko. Přes Žilinu a Bánskou Bystricu jsme, naštěstí bez kontrol na hranicích, dorazili do Španie doliny - místa konání festiválku Špangrass Fest. Já jsem rovnou naběhl na zkoušku s kapelou, ale v podvečer bylo dost času na procházku. Kdysi se všude kolem těžil cín a okolní kopce jsou prošpikovány štolami. Jedna z nich dokonce vede skrz kopce do sousední doliny - kdysi se to prý dalo projít za 45 minut (po modré značce horem to je přes dvě hodiny). Večer jsme s SK Bandem odehráli vystoupení jako hlavní kapela večera. Vtipný byl pán, který se během vystoupení dostal na pódium a museli ho polonásilím odvést, chystal se skočit do publika. Zázemí pro muzikanty bylo super, dostali jsme guláš, špízy, pivo, samé dobroty. Druhý den jsme s Loes vyrazili na výlet. Popojeli jsme autem do Starých hor a šli nekonečným stoupáním na Majerovu skálu. Úžasné místo. Nakonec jsme stihli konec narozeninové oslavy u našich i vlak na Třineckém nádraží, kterým Loes pokračovala do Prahy. V neděli večer jsme byli zpátky v Brně. Uff. Prostě akční víkend.