Modrý Pavouček

Prodloužený víkend začal v Hodoníně. V přístavišti jsem na “Jez Festu” odehrál jsem dva koncerty po sobě, jeden s Horizontem a druhý se Svaťa Kotas bandem. Bylo to jedno z nejlepších hraní za poslední rok. Markét s dětmi dojeli vlakem a taky se účastnili. Přespali jsme přímo v přístavišti a druhý den vyrazili směr Bílé Karpaty. V sobotu jsme šli na nejvyšší vrchol - Velkou Javorinu. Výhledy nádherné, ale chození po lesích nás moc nebavilo. Příště bereme kola. Spali jsme na krásném místě s úžasným výhledem. Večer jsme s Markét zašli na pivo do přilehlé hospůdky a celkem vtipně jsme se dozvěděli, že za spaní je třeba platit, ale paní byla shovívavá a domluvil jsme se na dvou stovkách. K tomu nám přidala balík sladkostí pro děti. Pár metrů od auta spal na zemi starý pán, kterého jsme potkali i na Javorině. Skoro jsem mu záviděl. Ráno jsme zevlovali v autě. Vyrušil nás pán, který zaparkoval vedle nás, nechal puštěný motor, otevřel okýnka a velice hlasitě pouštěl přenos nějaké mše z kostela. Šli jsme se pak projít kolem Žítkové, je to nádherné místo. Do Bílých Karpat se musíme vrátit, nějak jsme na ně pozapomněli.

Tři dny, tři akce. V pátek jsem si zajel do Poličky na koncert, který tam pořádá Blanka s Borisem. Bylo to moc příjemné, v sále jsem znál snad polovinu lidí. Ukázala se i Janča z SK Bandu. Pozdě v noci jsem se vrátil domů, abychom se druhý den vydali do naší oblíbené Lednice. Jeli jsme na kolech, ne moc daleko, se spoustou zastávek a občerstvovaček. Odpočinkový výlet po zdolání nemocí. V neděli jsem jel sám. Vybral jsem si údolí Rokytné, protože jsem tam nikdy nebyl. Trasu jsem musel trošku zkrátit, protože žlutá značka údolím není úplně pro kola. Spousta přenášení a tlačení přes klády, skály, prudké svahy, kameny. Byl to boj, ale to k objevování patří.

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Další z řady Beskydských bluegrassových setkání. Tentokrát pro změnu u nás na Ostrém. Nahoru jsme vyjeli autem a z pátku na sobotu jsme tam byli s Michalem sami. Večer jsme zašli posedět na louku nad turistickou chatu. Výhled z toho místa je prostě úžasný. Slíbili jsme si, že druhýden tam skočíme s nástroji. A jak řekli, tak udělali: V sobotu dorazili ostatní - Petr, Patrika, David, Lubo s Eliškou a Vítek. Hrálo se, povídalo, grilovalo, topilo v krbu. Propojení dobrých lidí, chat na horách a dobré muziky, to je něco, co mě v poslední době hodně moc baví. Díky všem, kdo v tom lítají se mnou.

Pozvání na Valangy spojené s dokonalou předpovědí počasí (teď nemyslím píseň co Michal hrává) se nedalo odmítnout. V pátek pozdě večer jsem nabalil jídlo, pití, lyže a nástroj a vydal se po sjezdovce nahoru za Michalem. Poprvé na lyžích v těchto místech. Michal s Adamem už na mě čekali, dokonce byla kuřecí stehýnka grilovaná venku na ohni. V noci se hrálo, popíjelo. Baví mě tyhle akce. Druhý den jsme se prošli nahoru na Raču a dali si sjezd lesem. Sněhu málo, ale na pár obloučků docela dobré. U chaty mě čekalo malé překvapení - zjistil jsem, že nemám mobil. Moc se nám nechtělo, ale šli jsme znova nahoru pokusit se ho někde najít. Zázračně jsme ho našli ležet ve sněhu hned vedle stopy od lyží. V noci na neděli jsme to trošku přetáhli a šli spát až ráno. Závěrečný sestup byl fajn - krásně teplo, sluníčko, dobrý sníh až k autu. Díky moc Michale a Adame.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Dlouho plánovaný bluegrass session u nás na Ostrém. Dost mě mrzelo, že nemohl Michal Wawrzyczek, se kterým jsme tohle vymysleli. Skolila ho nějaká nemoc. Ale i tak to dopadlo dobře, z Brna dojel Lubo s Pájou, z Těšína Peťa s rodinkou. Takže se hrálo a vzpomínalo na dobu před 25 lety, kdy jsme na Ostrém pořádali podobné akce v podobném složení. V sobotu dorazila Janča s Lukšou (doufám, že to nokomolím). Podívali jsme se na Kamenitý a prošli jsme Čerňavinu po starém chodníku, který pořád existuje (hurá). Naposledy jsem ho procházel snad před deseti lety. Jedinou vadou na kráse byl defekt kola na autě, který jsme museli řešit na poslední chvíli před odjezdem. Ale vše se zvládlo, díky moc všem, že jste dojeli a třeba bude pokračování.

Tradiční podzimní akce. Tentokrát jsem v Boskovicích strávil celý víkend od pátku až do neděle. Hrálo se v podstatě pořád, celé noci i dny. Na pódiu jsem se tentokrát strávil skoro tři hodiny. Odehráli jsme vystoupení s Horizontem, Svaťa Kotas bandem a na pár skladeb si mě pozvali ještě Early Times. Bylo to krásné - spousty kámošů, ponurá podzimní atmosféra a teploučko v autě (venku bylo sedm pod nulou).

V Habří U Statkářky se v sobotu konala vernisáž fotek Kamila Škrovánka. Moc pěkně nafotil festival Zpátky v trapu, který se na stejném místě konal v létě. A tak jsme si se Svaťa Kotas bandem zahráli v Habří podruhé. Tentokrát ve velmi komorní atmosféře. Líbí se mi, že někdo v dnešní době najde odvahu a sílu dělat něco jen tak pro lidi, pro kulturu, pro dobrý pocit. Dík za to posílám Janě, Andrei, Dušanovi a dalším pomocníkům. V neděli jsem se v Habří objevil podruhé, tentokrát na kole. V rámci mého projektu “Poznej zemi, ve které žiješ” jsem projížděl krajinu na západ od Bobrůvky. Podzim je tady, přichází chlad, pošmourno, tma, chci být co nejvíce venku.

Jako každý rok se do malé sudetské vesničky, téměř na Polských hranicích, sjela banda bluegrassových muzikantů z celého Československa. Snažím se nevynechat jediný ročník a jsem vděčný Rohlíkovi a spol., že mě vždy přizvou. Tentokrát jsme tam chtěli po letech zahrát, ale úplně nám to nevyšlo. Dávám si závazek dostat tam příští rok Svaťa Kotas band. Kromě hraní jsme se poflakovali po kopcích kolem a na sobotní večerní koncert dorazil Peťa Frenc s Adélkou i Ladin z Boženky. Krásně to vše vyšlo.