Modrý Pavouček

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů.

Po pár letech opět u Michala na chalupě. Rychlá domluva pár dní před štědrým dnem a už šlapeme temnou nocí se čtyřmi nástroji (dobro, banjo a dvě kytary) do pekelného kopce. Je to úžasné mít možnost vypadnout z běžného života na takové místo. Samota kousek pod vrcholem Velké Rače. Topíme, popíjíme, hrajme, spát jdeme až k ránu. V poledne jsme se vydali na vrchol, kde jsme si dali “polský guláš”. Fajné to bylo, díky moc za pozvání.

Listopad a Prosinec jsem věnoval hlavně muzice - spousty večírků, jamů a zkoušek s kapelou. Taky jsem dost cvičil a zvládli jsme vystoupení v Boskovicích. Na hory jsem se moc nedostal, budu to muset brzy napravit. Po dlouhých letech jsem se rozhodl pro pořádnou kytaru, to si taky vzalo spoustu času.

Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku.

Víkend v Orličkách. Chtěli jsme Peťovi trošku pomoct se dřevem. Ale hlavní motivací je stejně asi jako vždy setkání s fajn lidmi, muzika, dlouhé noční večírky a spousta zábavy. Já jsem se bavil už cestou z Brna. Před Svitavami mi hopla pod auto srnka - za světla, na přehledném úseku, jel jsem pomalu, vůbec jsem ji neviděl. Vypadalo to v pohodě, ale když přestalo auto topit a v kopcích nad Lanškrounem táhnout, nebylo mi moc do zpěvu.

Malý report z naprosto výjimečné akce. U řeky Bobrůvky, nedaleko vesničky Habří, proběhla tajná vernisáž obrazů, které kreslila Andrea Buchtová. Místo bylo zvoleno dokonale. Mám slabost pro všechna ta údolí a řeky kolem Brna, ve kterých se psala historie trampingu. Tohle místo bylo navíc pár kroků od srubu, kde kdysi vznikli Trapeři. Moc rád jsem si po letech zahrál s Jančou, Loes a Honzou. Celé to bylo kouzelné. Velké poděkování posílám pořadatelkám a všem, kdo se tam (ne náhodou) vyskytli.

Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup.

Květnový víkend, během kterého jsem zvládl dvě akce. Na chalupě ve Svratce se slavily narozeniny Hudečků a v Úsově u Mohlelnice jsem odhrál své první vystoupení s Horizontem. Festiválek v Úsově je nový, ale vybrali si krásné místo - kopec nad městem zvaný Křížová hora. Pořadatelé byli úžasní, kéž by se jim festival dařilo pořádat i v příštích letech. Židovské památky a staré domky dole ve městě mi udělaly velkou radost.

Dlouho plánovaná výprava za naší oblíbenou muzikou. V pátek jsme spěchali přes celou republiku na sever do Tančírny v Rychlebských horách. Zvládli jsme vyrazit včas, objet kolonu před Lipůvkou, projeli jsme zavřené Hanušovice, odstáli jsme si havárku auta s vlakem před Brannou. To vše, abychom stihli veřejnou zkoušku Letní Kapely. Krásná muzika v dokonalém prostředí. Spali jsme klasicky v sedle Travná. V sobotu jsme se toulali kolem polského Mezihoří (Miedzygorze). Kostelíky, vodopády, skály, vše jsme prošmejdili.

Po pár letech jsem zase trošku pomohl lidem z Jeseníků a Rychleb s přípravou běžeckých závodů Zapomenuté hory. Bydlel jsem v Račím údolí, kousíček od Tančírny, a celé čtyři dny jsem běhal po horách se značením tras a kontrol. S výjimkou Vysokého hřbetu jsem si prošel všechna místa co mám v Rychlebech rád. Je fajn takhle vypadnout, odstřihnout se na pár dní od světa a strávit ten čas s partičkou lidí, která závod organizuje.