Modrý Pavouček

Rád jsem přijal pozvání na “Džem na Ranči”, který pořádá na své zahradě Karel Začal. Úžasný muzikant a stavitel dober. Na jeho nástroje hraje snad celá Evropa (já taky). Jeli jsme všichni kdo byli doma - já, Adélka a Maky. První noc jsme spali na sedle “Prameny Opavy”. Sliboval jsem holkám tichou a chladnou noc (utíkali jsme z Brna před vedrem), ale nekonalo se ani jedno. Celou noc přes sedlo někdo jezdil, z údolí se nesla hudba, bylo vedro. Od šesti ráno se na sedle hemžili poláci a vyráželi na houby. V sobotu jsme se jeli projet na kole. Krásným údolím Černé Opavy jsme nastoupali na Rejvíz. Odpoledne jsme přejeli do Zlatých hor na festival. Hrálo se až do tmy. Je neuvěřitelné, jak jsou jejich rodiny obrovské a propojené. Na noc jsme jeli na další místo, které jsem měl nachystané. Muselo se na něj autem před brod. Makrét brblala, že tam ráno zase bude “živo”, ale černé obavy se nesplnily. Bylo ticho, zima, krásně jsme se vyspali. V neděli jsme už Adélku na kolo nepřemluvili a protože byl další tropický den, skončilo to typickým mixem - holky bazén, já kolo. Vybrali jsme akva centrum v Olomouci. Já vyrazil na kolo směr Litovel a Mohlenilce. Dost mě to zmohlo, 62km za dvě a půl hodinky, teplota před třicet stupňů. Už ať jsou ta vedra zase pryč.

Deštivý víkend. V sobotu jsme zajeli se Svaťa Kotas Bandem zahrát do Ivančic na pouť. Přišlo si nás poslechnout málo lidí, hráli jsme první a navíc pršelo. V neděli jsme se vydali do jeskyně Balcarka. Jezdil jsem kolem ní lézt na skály, teď kolem jezdím na kole, ale nikdy jsem v ní nebyl. Tak jsme to teď prošli s Maky a dětmi. Krásná jeskyně, rozhodně doporučujeme. Navíc není problém sehnat lístky, není třeba kupovat rezervace dlouho předem tak jako do Punkevních jeskyní.

Víkendová výprava do Čech spojená s koncertem na zřícenině Orlík. Jeli jsme bez Matyho, který zůstal zbaběle doma u počítače. Zrovna u nás byla mamka s taťkou, tak mu to vyšlo, lumpovi. V pátek večer jsme přejeli do Svratky, všude bylo plno mlhy. S Adékou jsme na noc přejeli pod Devět skal a spali jsme na našem oblíbeném parkovišti. Ubylo tam stromů, škoda. V sobotu jsme jeli do Havlíčkova brodu, kde jsme s Horizontem zahráli na narozeninové oslavě. Na ohni se tam peklo prase a brambory a byla to dobrůtka. Pak jsme přejeli k Humpolci na zříceninu hradu Orlík. Čekání na čas Horizontu bylo nekonečné, hlavně díky kapele ŠouflŠou, která ne a ne skončit. Hráli jsme pozdě v noci. Tentokrát se mnou byly věrné fanynky - Markét s Adélkou. Spali jsme na parkovišti pod hradem. Na neděli hlásili tropické vedro, tak jsme se krátce prošli po Humpolci a zamířili k vodě. Holky vybraly koupaliště v Třebíči. Po úvodním stresu s parkováním, kdy se prostor kolem koupaliště nebezpečně uzavíral, jsme vše zvládli a až do večera jsme zevlovali u vody.

Hraní na prvním ročníku festivalu “Zpátky v trapu”, který zorganizovala Janča s Anderou v Habří. Malinká vesnička v údolí říčky Bobrůvky. Kdysi se v celém údolí hodně trempovalo a právě tady údajně Trapeři kdysi vznikli. Všichni se báli, že přijde málo lidí, ale dopadlo to více než dobře. Bylo plno. Sešlo se hodně pamětníků a bylo zajímavé sledovat jak staří lidé vzpomínají. Holky udělaly pěkné nástěnky, mám je vyfocené. Hrála Loes s Honzou, po nich my se Svaťa Kotas Bandem a nakonec Trapeři. Velké díky hlavním organizátorům - Janě, Andreji, Dušanovi, paní Prudilové. Jsem rád, že se to povedlo a černé vize se nesplnily.

S Horizontem jsme zahráli na trampském festiválku přímo na nádraží Posázavského pacifiku. Počasí nic moc, pršelo skoro pořád, všude mokro a bahno. Ale hrálo se dobře. Škoda, že těch hraní nemáme více. Po nás hráli Dou NaBoso a Zkusmeto z Kuřimi, krásná muzika. Počkal jsem si ještě na Rusty Strings a pak už jsem frčel směr Sudety. PS: V pauze jsem se šel projít a objevil jsem volně ležící Bitvu od Řezáče. Hned jsem ji sbalil. Očistil jsem ji od pavučin, plísně, pilin a kdovíčeho, a schoval v dodávce. Bude se hodit. Příběh knihy se bude pěkně doplňovat s krajinou, do které mířím..

Vypadá to, že se dal Svaťa Kotas band zase dohromady. V trošku jiném složení, ale duch kapely snad zůstane zachován. Rychle jsme nacvičili hodinové vystoupení a tento víkend jsme odehráli první koncert. Country festival Asi Tak se konal v zámeckém parku ve Velkých Opatovicích. Skoro jsme umrzli, teplota klesla na pět stupňů. Ale bylo fajn stát opět, po pár letech, na pódiu s Jančou a Svaťou. Tak snad se kapele bude dařit. Jdu cvičit, v červenci nás čeká náročný koncert.

O víkendu proběhl bluegrassový sraz u Michala na srubu na Valangách. Byla zima, pršelo, padaly kroupy, ale to nám nevadilo. Po nocích jsme hráli, před jsme čilovali (jak by řekly naše děti), spát jsme chodili s rozdedněním. Po dlouhé době setkání s Michalem a Martinem. Rád jsem poznal Thomase, který dorazil až z dalekého Dortundu. S Pavlem jsme vychytali chvíli, kdy nepršelo a bez zmoknutí jsme vyběhli na Velkou Raču. Je to zázrak, že se pár lidí sejde ve srubu mimo civilizaci, že se hraje, zpívá, povídá, v kamnech praská dřevo. Díky za to.

Někdy mám pocit, že čím více se na něco člověk těší, tím je větší pravděpodobnost, že se na poslední chvíli něco pokazí. Na Ondrovu dílnu do Zlatých hor jsem se chystal a těšil více než půl roku. Pár dní před termínem jsem dostal zánět průdušek. Ale musel jsem. Cvičím teď hodně na kytaru a tuhle dílnu jsem si prostě nesměl nechat ujít. Odjížděl jsem polonemocný, na antibiotikách, unavený, ospalý. Nakonec vše dopadlo velice dobře. Ne, že bych se vyléčil, ale fungoval jsem, hrál jsem, cvičil jsem a zažil spoustu krásných chvil. Zahrál jsem si se spoustou kolegů, potěšila mě pochvala od muzikantů, kterých si moc vážím a dokonce se sešla 12 let stará Brněnská sestava s Maťem Burzou a odehráli jsme malý koncertík našich starých věcí. Po dílně jsem ještě trošku cestoval. Prozkoumal jsem Horní údolí, přespal na mém oblíbeném sedle nad Javorníkem a prošel si pár míst v Polském Klodzku. Byl to krásný prodloužený víkend.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Po pár letech opět u Michala na chalupě. Rychlá domluva pár dní před štědrým dnem a už šlapeme temnou nocí se čtyřmi nástroji (dobro, banjo a dvě kytary) do pekelného kopce. Je to úžasné mít možnost vypadnout z běžného života na takové místo. Samota kousek pod vrcholem Velké Rače. Topíme, popíjíme, hrajme, spát jdeme až k ránu. V poledne jsme se vydali na vrchol, kde jsme si dali “polský guláš”. Fajné to bylo, díky moc za pozvání.