Hrubý a Nízký Jeseník

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný – užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

V pátek pozdě večer jsem dorazil na mé oblíbené místo na Staroměstsku. Je to vysoko, je to úplně mimo vesnice a je tam krásný výhled na celé údolí od Hynčic až po Hanušovice. Není to poprvé co jsem tam zajel autem přespat. Byla černočerná tma, velká zima a úplně jasné nebe plné hvězd. Na louce kousek za autem se objevili jeleni a bylo slyšet jak spolu bojují (asi).

Sobotní ráno bylo úžasné – sluníčko do postele, výhledy na Jeseníky, v autě teplo a útulno. Ještě brzy ráno jsem přejel do Branné a prošel si centrum, ve kterém jsem nikdy nebyl. Nádhera. Vůbec jsem netušil, jak je Branná hezká. Na kole jsem vyrazil z Františkova údolím Hučavy přes zaniklou obec Josefová. Dostat se s kolem k Furmance byla velká výzva, protože jsem tahal kolo volným terénem a místy to bylo pěkné tarasení (což v našem slangu znamená „neprůchodné“). Nahoře byla opravdická zima. Kaluže i potůčky byly zamrzlé, foukal vítr a na Vozkovi jsem vydržel jen pár sekund. Na Furmance jsem si dal Plzeň, kterou jsem si v batohu vyvezl. Seděl jsem na zápraží a vyděsila mě paní, která se odněkud vynořila a všiml jsem si ji, když stála půl metru přede mnou. Pak zase rychle zmizela. Sjezd byl pekelný – zmrzl jsem tak, že mi byla zima ještě o pět hodin později u ohně v krbu v Senince. Nad Brannou jsem se nemohl hnout z vyhlídky Přední Alojzov. Je to úžasně krásné místo. A překvapila mě i zelená značka od říčky Branné nahoru do vesnice – vede mezi skalami a přitom je to pár metrů od centra Branné. Večer jsem přejel do Nové Seninky, kde probíhala tradiční bluegrassová akce. Mí oblíbení Vacuum Bell byli opět vynikající.

V neděli ráno jsem opět nelenil a brzy ráno vyrazil. Objel jsem Hrubý Jeseník a zaparkoval ve Vidlích. Šel jsem mimo značky po tajných chodnících na Sokolí skály a dále pak na Švýcárnu a Praděd. Ano, šel jsem pěšky, protože na kolo jsem v takové zimě neměl ani pomyšlení. Na Pradědu byly stovky lidí, dal jsem si polívku a hned zmizel. Nic pro mně. Na Švýcárně jsem si z batohu vytáhl Plzeň, sedl jsem si na sluníčko a skoro dvě hodiny jen tak zevloval, koukal na kopce, poslouchal turisty a pospával. K autu jsem došel se setměním a po dlouhém špekulování jestli spát na Videlském sedle nebo na sedle nad Karlovou studánkou, jsem se rozhodl pro Karlov. A dobře jsem udělal. Opět ledová noc s teplotou pět stupňů pod nulou.

Pondělí jsem věnoval sudetským památkám. Navštívil jsem Albrechtice u Rýmařova, Stránské, kapli sv. Anny a bývalou obec Hutov, Těchanov, Veveří a Starou vodu. Projel jsem napříč Nízký Jeseník a znovu se utvrdil v tom, že je třeba tuhle část Jeseníků pořádně prozkoumat.

 

Napsat komentář