Třebíčsko a Dalešická přehrada

V pondělí večer jsem si nabalil věci na noční přejezd Jeseníků. Na poslední chvílli jsem ale místo do auta zamířil do postele. Cítil jsem se tak unavený, že se mi nechtělo ani řídit, natož šlapat devět hodin potmě po hřebenech. Abych si trošku spravil pocuchané sebevědomí, rozhodl jsem se pro náhradní plán a druhý den po práci jsem zamířil na Třebíčsko. Bylo krásně teplo a sedět doma by byl hřích. A dobře jsem udělal.

Vyrazil jsem tradičně z Tasova a naplánoval jsem si trasu přes všechna místa co mám rád. Aby to bylo delší, tak jsem přidal červenou značku kolem Dalešické přehrady. Nejsou to hory, ale nekonečné střídání krátkých sjezdů a výšlapů dokáže člověka unavit mnohem více než velké hory. A došlo i na tarasení (pro neznalé – překonávání neprostupných přírodních překážek), když jsem se rozhodl projet část červené značky, která nebyla značená jako „cyklo“. Brodil jsem se po krk v kopřivách po neznatelné pěšince. Moc lidí sem asi nechodí. Ale přežil jsem. V Uhřínově se setmělo a dál jsem si musel svítit. Posledních 30 km jsem jel úplně potmě a byl to obrovský zážitek. Údolí Balinky a údolí Oslavky v černočerné tmě s hvězdami nad hlavou. Jako náplast na nezdařené Jeseníky to bylo dobré. A s těmi Jeseníky počkám na úplněk, měsíc už dorůstá.

 

Napsat komentář