Noc na Tišnovsku

Dlouho jsem se chystal na první vícedenní výpravu na kole. Poslední rok jsem po kouscích sháněl a pořizoval výbavu, pročítal články, snažil se hledat svoji cestu. Hlásili pěkný teplý víkend a tak jsem konečně vyrazil na svoji první, zkušební, výpravu.

Vyrazil jsem hned po práci, kolem páté z Brna směrem na sever. Plán nejasný, hlavně si to užít a vrátit se druhý den včas domů. Schválně jedu singletraily kolem přehrady a pak po červené z Bitýšky do Březiny. Chtěl jsem vědět jak se s věcmi jezdí v těžším terénu. Jde to pěkně, mám radost. Na krkolomných pěšinkách před Šárkou jsem hluboko dole pod sebou zaslechl hlasité zapraskání dřeva, pak šílený holčičí křik a pak žblunknutí. Říkal jsem si, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Za chvíli jsem slyšel podivné hrabání, které se blížilo ke mně. Uviděl jsem černý pohybující se flek a najednou stál na cestičce, pár metrů přede mnou, divočák. Ještě že se vydal svahem nahoru, nevím kam bych tady utíkal. Pak už to šlo rychle – Tišnov, Předklášteří, Štěpánovice, Borač, místa, která známe z projížděk s dětmi. Začalo se stmívat, krajina se vylidnila a já jsem byl spokojený. Když se setmělo úplně a vjel jsem do neznámých míst, začalo orientační peklo. Snažil jsem se jet jen podle papírové mapy (trénink) a brzy jsme narazil – špatně jsem zvolil cestu z Osiky do Brumova a poté co se cesta ztratila, jsem pěkný kus přenášel kolo přes polomy a skalky. Návrat na nejbližší cestu pak probíhal stylem „kolmo dolů lesem“. Místo na spaní jsem zvolil v údolí nad Dlouhou Lhotou. Byl jsem už unavený z jízdy potmě a cesta byla tak rozbitá, že se vyplatilo potkat do rána. Večer mi bylo trošku zima, a to jsem měl zimní péřák. Teplo začalo být až když uschly všechny vlhké věci, pak začal spacák hřát jak kamínka.

Ráno svítilo sluníčko, začalo se oteplovat, cítil jsem se vyspaný, odpočatý a těšil jsem se na cestu zpátky domů. Přes Černou horu jsem nastoupal na hřeben nad Blanskem a celý ho projel – je to takový malý kousek hor obklopený cestami a městy. Do Brna už to pak bylo jen nudné šlapání po asfaltkách. V půl jedenácté už jsem byl doma s rodinkou. Tím jsem ale s Tišnovskem ještě neskončil. Po obědě jsem se tam vrátili s celou rodinou a šli jsme na procházku k bývalé rozhledně na vrcholu Babylón.

Napsat komentář