Dvoustovka

V poslední době pročítám hodně článků a reportů od lidí, kteří jsou schopni urazit vlastními silami, tedy pěšky nebo na kole, obrovské vzdálenosti. Láká mě to hodně a tiše jim závidím. Něco malého taky chystám, ale ještě to musí chvilku počkat. Ale napadlo mě, že bych mohl zkusit, kolik toho za jeden den ujedu na kole za předpokladu, že nebudu spěchat, pojedu pomalu, s nikým nebudu závodit a místo SPDček si vezmu obyčejné tenisky.

Ráno jsem zavedl děti do školy a kolem deváté vyrážím z Brna směrem na jih. Trasu jsem moc neplánoval, spoléhám na mapy v mobilu a svoji hlavu. Pro začátek jsem chtěl něco pěkného bez kopců. Údolí Bobravy byla jasná volba. Hodně fouká, ale je hezky. A protože je pracovní den, nepotkávám nikde nikoho.  Brzy dojíždím do Rosic, kde si nakupuji snídani a dobroty na cestu. Snídám na krásně vyhřátých kládách v ústí Chroustovského údolí. Pohoda, žádný spěch, je to nezvyk nemuset se honit. Přes Javůrek sjíždím na mojí oblíbenou Šmelcovnu, kde jsem tajně doufal v otevřenou hospůdku (nebyla). Dlouhým stoupáním se dostávám nahoru do Maršova a po hlavní silnici se přibližuji ke krásnému a nekonečnému sjezdu údolím Blahoňůvky až do Dolních Louček. Dělám si malou odbočku na Falcovy, kde stojí stará stavení a u kterých se vždy na chvilku zastavuji. Fotím, tiše procházím mezi domy a z jednoho okna slyším starou paní a pána jak obědvají. Čas jakoby se tady úplně zastavil. Jedu dál. Z Dolních Louček vede do Předklášteří údolí úplně schované mezi kopci. Pak je to dlouho nuda.

Hezké to zase začíná být až z Lipůvky nahoru přes kopce nad Blanskem. Z Blanska objevuji zelenou značku do Petrovic. Jel jsem po ní poprvé a je to skvělý tip do budoucna. Pěkně pozvolna se nastoupá až nahoru na pláně nad Blanskem. Přes Sloup vjíždím do Pustého žlebu a dole si dávám něco dobrého k jídlu. Škoda, že nemají pitnou vodu (ani na Skalním mlýně), už jsem na dně a čeká mě hodně stoupání. Přes Pustý žleb jedu zpátky nahoru a v Senetářově potkávám ochotnou paní, od které dostávám tři litry vody. Radost mi ale po chvilce kazí zelená značka. Naše oblíbené slovo „tarasení“ je naprosto na místě. Byl to nelítostný boj s hustým podrostem, popadanými stromy a zbytky po těžbě. Tuhle cestu už nikdy nebrat. Z Rakoveckého údolí už to pak rychle odsýpá po známých cestách na Kalečník a dále přes Hádek a Mariánské údolí až domů. Když mě u Anthroposu předjede v kopci cyklista, tak mi to nedá a trošku do toho šlápnu. Blížím se domů a na hodinkách vidím 196km. Je třeba to dotáhnout a tak jedu domů oklikou přes Bystrc a letiště, aby z toho bylo dvě stě.

Užil jsem si to hodně. Únava byla, ale taková příjemná, nohy mě nebolely vůbec, spíš zadek a ruce. A druhý den jsem byl úplně fit, mohl jsem jet znova. Tak příště už něco pořádného, doufám.

 

Ještě k číslům – trvalo mi to asi 12hodin, délka podle hodinek: 202km, nastoupáno 2150m.

Napsat komentář