Tak to vypadalo, že se konečně dostanu na skialpy. V pátek večer jsem si všechny věci poctivě nabalil do auta, budík nastavil na pátou a těšil se na lyžovačku se Špekem. Místo toho mě v noci navštívila paní chřipka a skialpy mi zatrhla. Naštvanej jsem byl pěkně, jen co je pravda. Celý den mě hrozně bolelo břicho a neustále jsem zkoušel fígle z Londonova Tuláka po hvězdách. Aby nebylo všemu trápení konec, tak jsem se v noci na neděli projel sanitkou a do úterka jsem živořil na infekčním v Bohunicích. Tomu říkám akční víkend. Díky moc všem co na mně mysleli a pomáhali mi. Když mě pak pustili a seděl jsem při čekání na odvoz na zídce pod sluncem rozpálenýma borovicema, zase mi jednou došlo, jak je na světě krásně, stačí když je člověk zdravý.
Ale copak?strevni chripecka? No hlavne ze ses dal brzo dokupy. Ta prvni fotka laka k tomu nastartovat kridlo a poslat to dolu primo do toho zeleneho udoli 🙂
Dneska už jsem v práci na kole, takže pohoda. Tu první fotku mi poslal druhý den Špek. Ach jo, tento rok jsem stál na skialpech akorát na té tvé akci pod Vozkou a ta o lyžování moc nebyla.
já na infekčním ležel dva měsíce a když mne pak pustili, to byla nádhera! sice jsem potom měl problémy na jeden zátah obejít Svoboďák, ale ten pocit volnosti… JJ, na světě může být krásně! 🙂 Tak ať je ti zase hej!
Uff, dva měsíce, a já tady mrmlám kvůli pár dní.