Divokáč 2012

Víkend před štědrým dnem se konala tradiční lezecká akce Lokálky. Do Lokálky už sice moc nepatřím, ale do Divokáče jezdím a budu jezdit každý rok. Je fajn vidět pohromadě staré i nové tváře, které se na jednom místě jen tak nesejdou. V sobotu jsme s Davidem lezli v jižní stěně (stráni) a za pár hodin jsme byli dole na nástupu – ne, nespadli jsme – vylezli jsme poctivě až nahoru a sešli dolů lesem. Tento rok to šlo pěkně rychle. Drny držely, sněhu bylo málo a já lezl poprvé bez poutek na cepínech. Nádhera. Měl jsem ty poutka vyhodit už dříve. Hodně se oteplilo a v neděli už lézt nešel nikdo. My jsme vyrazili na lyže. Na velké sjezdovce v Koutech jsme s Davidem zahájili letošní lyžařskou sezónu. Sněhu bylo dost, lidí málo, mlha hustá a sezení na lanovce mokré. Ale lyžovalo se krásně. První hodinu a půl jsme jezdili po manšestru.

Číst dál

Palackého hřeben

Byl krásný mrazivý zimní den. V Tanganice (naše domovská hospoda) jsme se řádně posilnili (kuřecí pánev je strašně dobrá) a vydali se na podvečerní procházku po mém běhacím okruhu. Přes Rosického náměstí nahoru na Kozí horku a dál nahoru až na Palackého vrch. Pak po hřebeni za vodárnou dolů na asfaltku a po zelené znovu nahoru na nepravý Palačák (PP Medlánecké kopce), z kterého je krásný výhled na všechny strany. Když tam v noci vyběhnu, vždy si na chvilku sednu na skruž, která je na nejvyšším místě,  sedím a koukám na ty milióny světýlek dole v podhůří. Tentokrát jsme tam stihli zapadající slunce. Domů už to pak bylo pořád z kopce. Byla to jen taková malá procházka kolem baráku uprostřed velkého města, ale přesto mi zase jednou došlo jak je na světě krásně a jak moc je třeba vážit si každého dne. Byl to den, kdy dobojovala svůj nerovný boj se zákeřnou nemocí Markétina teta.

Číst dál

První zimní den

Dnes jsem se vydal do práce běžmo (rozuměj nalehko v teniskách, ve staré šusťákovce, bez kola a bez auta). Krásně mrzlo, všude byl sníh, led a mlha a protože jsem neměl klíče od kanceláře, tak jsem nikam nespěchal.

Číst dál

Velký Stožek

Po dlouhé době jsme s Maky vyrazili na trek. Z Hluchové jsme vystoupali na Velký Stožek, kde vládlo pravé podzimní počasí – mlha, mokro, vítr a zima. Poseděli jsme chvilku na Schronisku pod vrcholem, ale bylo tam dost draho. A tak jsme po  hřebenech sestoupili do dalšího tábora – na Filipku. Tam už tak draho nebylo a tak jsme si dali Radegast a zelňačku. Do třetího postupového tábora – ke ségře s Lechem do Hrádku – jsme dorazili těstně před setměním. Dělaly se bramborové placky, pila se slivovička, a byla to ta správná tečka.

Číst dál

Velké dobrodružství Pepíka Střechy

Na narozeniny jsem od Maky dostal úžasnou knihu. Je od Pavla Čecha a hned jsem ji zařadil na vrchol svého žebříčku oblíbených knížek. Nedávno jsem psal o knize, kterou bych si vzal na pustý ostrov. Od pátku je tou vyvolenou knihou právě tahle o Pepíkovi a Elzevíře. Na první pohled se tváří jako kniha pro děti, ale není to tak.

Číst dál

Budečské rybníky

Sobota, zima, zataženo, mokro a silný vítr – podzimní počasí jak má být. Jel jsem na kole z Rudy do Žďáru a zpátky. Nepočítaně rybníků, vylidněné vesničky, poletující listí, liduprázdné lesy, zmrzlé nohy, tma, hlad a žízeň. Ze Žďáru skoro padesát kiláků proti silnému větru, neskutečná fyzická i psychická dřina. Dojel jsem jak spráskaný pes. … Číst dál

Utíkej, utíkej

Před pár dny jsem přečetl knihu Zrozeni k běhu, kterou mi do rukou (potažmo do Kindla) jako součást běžecké osvěty vložil Láďa. Ono na tom běhání přece jen něco bude, říkal jsem si po dočtení poslední stránky. Ve čtvrtek jsme se s Maky zašli podívat na křest nové desky Tomáše Kočka a bylo jasné, že na víkend musím tam k nám do Beskyd. Po takovém koncertě se ani nedá jet nikam jinam.

Číst dál

Blue Highway v Praze

Do Prahy přijeli Blue Highway – jedna z nejlepších amerických bluegrassových kapel. A tak jsme se s Maky a Davidem zajeli podívat jak to ti opravdoví amíci šudlají. Já byl nejvíce zvědavý na Roba Ickese – jednoho z několika nejlepších (jestli ne úplně nejlepšího) dobristů na světě, kterého znám jen z nahrávek, učebnic a videa. Před koncertem jsme stihli projít Malou Stranu, což pro mě byl velký zážitek – všechny ty uličky, kostely, hrad, svařák a nenapodobitelná nálada starého města. Kocert byl dobrej, ale bez mé tradiční dávky brblání a frflání se neobešel ani tentokrát.  Jo, a pan pořadatel Čapek, ten ať mi vůbec nechodí na oči, jeho styl moderování fakt nemusím (slušně řečeno). Happy picking.

Číst dál

Podzim na Bobravě

V sobotu jsme se vydali na procházku do údolí Bobravy. Cestou jsme prošli starý sad ve Střelickém lese, který znám jen z kola a už několik let si říkám, že bych se tam měl vydat v klidu pěšky s foťákem. Údolí Bobravy a most u Spáleného mlýna – tam to taky znám jen letmo – na kole to tam vždy proletím jak vítr a teprve dnes po dlouhých letech jsem měl čas si to tam trošku užít. Stmívání jsme pak prožili s Láďou a jeho rodinkou v jejich skleněném obýváku s výhledem do zahrady. Dobré to bylo.

Číst dál