Zoufalé Jeseníky

Tak na víkend jsme jeli zase do Jeseníků. Minule jsme si říkali jaká je zima, ale tentokrát bylo ještě o deset stupňů méně, rovných mínus dvacet. Šli jsme z Vernířovic. Nejdříve na Zadní Hutisko a po strašném sjezdu (první hustníky) nahoru na Břidličnou horu. Sníh na lyžování neskutečně špatný. Co pár metrů se střídal zmrzlý starý sníh s prašanem nebo ufoukanou deskou, která se propadla v tu nejnevhodnější chvíli. Ježdění pak vypadalo asi jako chůze po rovině při zemětřesení.

Ale my se jen tak nedáme a zábavu si najdeme za jakýchkoliv podmínek. Útěk z Břidličné hory (jinak se to snad ani nazvat nedá) jsme vedli nejkratší cestou k autu jedním z přítoků Merty. Krátké video napoví, jak náš sjezd probíhal. Došlo na Špekova slova, která pronesl ráno v autě když tvrdil, že díky jeho Rally Jeseníky se člověk dostane do míst, která by normálně nikdy nenavštívil. Doufám, že traverzování hustníků podél zarostlých potoků (v terénu tomu říkáme „zajebat se do p…“) jsem si vybral nejmíň na pěl let dopředu.

4 komentáře u „Zoufalé Jeseníky“

    • Slovo „objevovat“ bych v souvislosti s touto akcí vůbec nevyslovoval. Nelituji jediného dne stráveného nahoře na kopcích. Krásně je tam pořád, i když se zrovna nedá lyžovat.

      Odpovědět
    • Když já vzal Maky poprvé na skialpy a šli jsme na Máj, tak příšla zimní bouřka. Dolů jsme jeli v hustém dešti, blesky nám sršely nad hlavou a sníh byl těžký a prosáklý vodou. Když se k tomu přidaly boty co Maky tlačily, bylo na averzi vůči skialpům krásně zaděláno.

      Odpovědět

Napsat komentář