V kraji Klostermannových samot

Venku udělalo se jako tehdy, když se vrátil z Kvildy v průvodě Katině. Nebe jako by se bylo otevřelo: neskonalé proudy vod lily se k zemi, bez ustání se blýskalo, že pláň i les plály modravým, zažloutlým světlem — třeskot a rachot hromu, příval deště narážející o kameny náspu, hukot vichru — taková hrůza, že hajnému vyhasl oheň v dýmce, že plaše zalétalo oko jeho k svatým obrazům, před nimiž žena jeho, dcera i malé děti na modlitbách klečely. (Ze světa lesních samot – K. Klostermann)

Prožili jsme krásný týden v srdci Šumavy – ve Starém Srní. Bydleli jsme v penzionu „U Raků“, který můžeme jen doporučit – domácká nálada, vynikající jídlo, bydlení na samotě v krásně zařízené chalupě. Celá Šumava je plná památek na předválečné osídlení, takže jsem se tam cítil jak ryba ve vodě. Od paní Rakové jsem navíc dostal ke studiu Klostermannovy knihy, které líčí těžký život v horách dávno před první světovou válkou. Sem se musíme vrátit.

Napsat komentář