Michio Kaku

Michio Kaku se zabývá teoretickou fyzikou. Podílí se na výzkumu teorie strun a pokračuje v Einsteinových výzkumech směřujícím k „Teorii všeho“. Kromě odborné práce je velkým popularizátorem vědy.

Jeho knihy mi v mnohém připomínají staré zežloutlé učebnice algebry, analýzy a geometrie, které jsem kdysi dostával od dědy. Když se na průměrného (až podprůměrného) gymnazistu v několika hodinách vychrlí celá teorie limit a derivací, je rád, když pak dokáže podle daných postupů a vzorečků derivovat a intergrovat. Na písemku to stačí. O tom jak tyto postupy vznikly a kolik zajímavých (pro mě i filosofických) myšlenek za tím stojí samozřejmě vůbec nic netuší. A právě ten lidský pohled, kde je vše vysvětlováno jinak než jen sadou vzorečků jsem objevoval ve starých učebnicích.

Kaku se snaží modrní fyziku vykládat tak, aby popisované téma bylo srozumitelné i pro nematematiky a nefyziky. Einsteinova teorie relativity by mě asi nezaujala, kdybych měl stejně jako kdysi Einstein studovat Maxwellovy rovnice a později žastnout nad seymetriemi ve  výpočtech se čtyřrozměrnými prostory. A tak jsem rád, že je tady někdo, kdo dokáže popsat zajímavé fyzikální problémy i bez velkého počítání.

Hyperprostor – moc pěkně vysvětlená čtvrtá prostorová dimenze a důsledky z ní plynoucí. V knize jsou probírána má oblíbená témata jako Möbiův list nebo dvourozměrné bytosti žijící v ploše.

Einsteinův vesmír – spousta lidí zná Alberta Einsteina jen jako rozcuchaného vědátora a autora tejemné rovnice E=mc2 a jakési teorie relativity. Kdo by chtěl vědět jaký byl Einstein člověk, co se dělo na pozadí jeho objevů a jak velkým přínosem pro vědu byl, neměl by přehlídnout tuto knihu. Najdou se i vtipné pasáže, např. hláška jednoho asistenta „Máte nadšení, ale pro fyziku jste beznadějný případ. Pro své vlastní dobro byste měl přejít na nějaký jiný obor – možná na medicínu, literaturu, nebo na práva“ nebo prohlášení profesora Minkowského „líný jako veš“, obojí na adresu A.E. zní dnes opravdu legračně.