Židovské hřbitovy

Už dlouho jsem nebyl na žádném židovském hřbitově. Čím je takový hřbitov zarostlejší, opuštěnější a propletenější s divokou přírodou, tím více se mi líbí. Ty kolem Brna už znám, ale jeden nikdy netuší kde narazí na oprýskanou zeď a za ní na pár starých náhrobků… Víte o takovém místě?

A takhle pěkně o hřbitovech píše Jan Moravec: Leč venkovské židovské hřbitovy také rád vyhledávám – pro jejich genius loci, který jejich obecná zanedbanost a zarostlost spíš  podporuje a zvýrazňuje. Jednoduchost náhrobků vyjadřuje naši rovnost ve smrti. Bujná a neupravovaná vegetace zase naši identifikaci s ostatním stvořením a odevzdání do rukou Stvořitele. Bez zbytečné (a sub specie aeternitatis směšné) zdobnosti a chval na pochovaného. Žádné barvotiskové vykreslování vzkříšení, soudu, ráje, nebe či pekla… Jen prosté ujištění, že Ten, od něhož jsme život přijali, Ten bude mít také poslední slovo. Nic víc, nic míň. Toto poselství, vděčné a vyrovnané přijetí vlastní smrti i vlastního života (což jsou neoddělitelné dvě strany téže mince), nám zřetelně tlumočí židovské hřbitovy.

Opuštěné kapličky a kříže mají taky něco do sebe. Zdá se mi, že dnes už žádné nové nevznikají.