Jarní firny 2009

Report z několikadenní výpravy za jarními firny.

Roháče

Před chvilkou jsem dočetl Jankův článek o Haute Route: tak pane řidiči, dopravní kontrola … stojíme v jednu v noci na Šůtově a je mi jasné, že to není jenom kontrola. Na té dlouhé  rovince z kopce předjíždí přece odjakživa každý už od dob co vyvrásnily Tatry. Prý riskantní předjíždění kolony přes plnou čáru při sto čtyřiceti … nakonec se to naštěstí obešlo bez odebrání papírů, ale z čerstvě vybraných 120 euro nám zbylo jen 40. Aspoň že tak. Ráno šlapeme Žiarskou dolinou, která je teď o něco placatější a okolí chaty je krásně odlesněné. I přes tradiční strach z ochranářů si dáváme krásný dlouhý žlab ze Smreku.

Chopok a Dereše

Do této oblasti jsem se podíval poprvé a určitě to není naposledy. Jen těch mírnějších žlabů by tady nemuselo být tak poskrovnu. Bojím se s každým rokem více a více. Od domu horské služby jsme vyběhli až na vrchol. Dal jsem si dvakrát Retranslačný žlab, pár jízd po sjezdovce a navečer jsme naběhli do jednoho strmějšího žlabu z Dereší.

Vtáčnik

Jarní firny se neobejdou bez letního lezení. Zamířili jsme na Vtáčnik. Překvapil nás nezvyklý klid dole na parkovišti i v amfiteátru, kde jsme spali. Ráno se vše vysvětlilo. Na loučce pod skalami stálo stanové městečko – kolem tabule se zákazem stanování se uvelebilo nepočítaně Poláků. Stejně tak to vypadalo na skalách, rozlezli se po všech cestách jako kobylky a den se nesl ve znamení kurzu polštiny. Za zmínku stojí Davidův přelez Kollerovy spáry (asi VII+), kterou jsem na druhém
odseděl a můj přelez Sedačky na jednu délku (pěkná blbost).