Parník Sachsenwald

Následující příběh není můj, ale tak se mi zalíbíl, že jsem si ho musel schovat:

Onehdy přijel do Prahy parník Sachsenwald, z Drážďan, na návštěvu. Nedělá to často, prakticky nikdy, ale tehdy přijel. Krásný, hezky opravený a citlivě upravený a hlavně – topí se v něm uhlím, čili při plavbě nádherně a mocně kouří, to už žádný český parňas neumí! Od ochotné posádky jsem vyzvěděl, že druhý den jedou na Slapy (podotýkám, že německy neumím a oni česky už vůbec ne) a to jsem si nemohl nechat ujít. V rachotě jsem si udělal něco volna a jal jsem se parník stíhat. Nevím, jestli to znáte – loď si to šine řekou a pozorovatel (fotograf) popojíždí kolem řeky zběsile automobilem. Vypadá to tak: Šílený přejezd, úprk k řece na domněle výtečné místo (kompozice, sluníčko…), hledání vhodnějšího místa, výběr ještě mizernějšího místa (loď na obzoru), přejezd lodi za hlaholu cestujících (po třetí štaci si vás pamatují i ti nejnametenější) a stálého plýtvání filmem, vylití vody z bot, úprk k autu, šílený přejezd atd. Mám takhle slušně proběhané okolí různých splavných řek a nevěřili byste, jak jsou ty parní bestie rychlé

Ale zpět k Sachsenwaldu: Během průjezdu parníku Prahou jsem už měl záběrů dost, ale pořád to bylo takové, no, nijaké. Pořád mi tam něco nesedělo, neměl jsem vůbec dobrý pocit a už jsem se měl vracet do práce. Až mi to došlo! Vrané u přívozu! Tam to bude ono! Čas se krátil ale co to bylo na mne! Pneumatiky svištěly, přestupků bylo nepočítaně, ale dojel jsem včas! Ještě si nezaparkovat v budoucím záběru a už při vystupování jsem viděl (parník už projel kolem jarovské skály), že se schyluje k Velké Fotce: slunce, přívoz, bouda, převozník s fajfkou na půl huby, bába vedle hrabe seno a parník s kouřícím komínem. Prostě idyla jak za Císaře Pána. Při doběhu k řece jsem hbitě vyhodnotil, odkud to všechno dostanu nejlíp do foťáku, shodit brašnu, nasadit jiný objektiv, vlny parníku už skoro tloukly o břeh a CVAK, CVAK, CVAK … bylo to tam! Ani jsem nevydechl a za mnou se ozvalo: „Tak vám děkuju, pane kolego!“ Nejraději bych ten film vyrval ze stroje a dal mu ho. (iik)