Jedna z temných stránek

Před pár lety jsem se začal podrobněji zabývat jednou z nejsmutnějších událostí minulého století – Holocaustem. Na mysli mám tragický osud několika milionů lidí, většinou Židů, za poslední světové války. Vždy jsem věděl, že byly koncentrační tábory, věděl jsem o nedaleké Osvětimi, o odsunech a ghettech. Chtěl jsem ale vědět více. Začal jsem postupně shánět knihy, filmy, fotky, články, pročítat webovské stránky, ptát se na názory ostatních. Postupně se tak přede mnou odkrývala celá skutečnost – mnohem  hroznější než jsem si zpočátku vůbec dokázal představit. Minulé léto jsem se podíval do Osvětimi. V Březince jsem v úmorném vedru strávil celý den, během kterého se mi propojovaly stovky příběhů z minulosti s realitou místa. Letos na jaře jsem vybral několik posledních knih k přečtení, abych pak pro sebe téma holocaustu uzavřel (jestli se to tak dá nazvat). Trápilo mě to čím dál více. Skutečnosti, data, osoby a příběhy se pomalu začínaly opakovat, někdy i mírně vyvracet a nové informace už moc nepřibývaly. Poslední kniha Jicchaka Arada o hrůzných táborech akce Reinhart, kterou jsem dočetl minulý měsíc, tak završila mé smutné studium.

Nevím, jak se vyrovnat s tím co teď vím. Cítím bezmoc obyčejných lidí a taky strach, aby se to neopakovalo. Svým způsobem si dnes připadám jako v ráji – nemusím bojovat o život, nikdo mi nebere mé věci, můžu dělat co chci, cestovat kam chci.

Obvykle se tady snažím radit nebo něco doporučovat, ale tentokrát nevím. Všechny dokumenty jsou většinou opravdu silně depresivní a v mém případě mi popisované události připravily nejednu bezesnou noc a spousty týdnů mrzuté nálady. Někdy jsem se ptal sám sebe jestli bych se raději neměl věnovat něčemu pozitivnějšímu. Setkal jsem se i s názorem, že je lepší o takových věcech raději nevědět. Kdysi jsem někde našel větu, kterou jsem si opsal:

Those who cannot learn from history are doomed to repeat it.

Lidé by už z úcty ke všem těm zavražděným měli vědět co nejvíce. Například že fašistický holocaust není synonymem pro Osvětim. Byla místa stejně strašná a možná ještě horší než Osvětim a Březinka, která ale nejsou tak mediálně proslavená – v době osvobození už z nich nebylo vůbec nic, jen louka porostlá trávou.

Je to takový můj pokus připomenout památku miliónů těch, kteří tehdy nadobro zmizeli v některém z táborů.

Výběr z knih:
Hitlerův národní stát – Götz Aly
Treblinka, slovo jak z dětské říkanky – Glazar Richard
Osvětim – Dworková Debórah, van Pelt Robert Jan
Konečné řešení – Götz Aly
Velitelem v Osvětimi – Rudolf Höss
Řád teroru – Sofsky Wolfgang
Ďáblova dílna – Adolf Burger
Utekl jsem z Osvětimi – Rudolf Vrba
Main Kampf – Adolf Hitler
Norimberský proces – Joe J. Heydecker
Belzec, Sobibor, Treblinka – Jicchak Arad

Něco z www
http://www.holocaustresearchproject.net/