Dva příběhy

První

Ráno jsem před Intersparem našel na zemi flashku. Krásnou, lesklou , stříbrnou, kovovou, gigovou flashku. Koukám kolem. Nikde nikdo. Tak jsem si ji vzal. Říkal jsem si, že taková maličkost už dnes stojí pár korun a nemá cenu podnikat nějaké větší pátrací akce k nalezení majitele. Pak mě napadlo, že zrovna na takových maličkostech se ukáže, jaký člověk je. Vrátím ji. Připojil jsem ji k počítači a strávil jsem asi dvě hodiny přebíráním různých dat. Objevil jsem životopis jistého pana K. Zavolal jsem mu a dohodli jsme schůzku. A pak jsem celý den čekal a přemýšlel – jak to jen zařídit, abych viděl spokojeného člověka, který se shledal se svoji ztracenou věcí, ale vyhnul se přehnaným projevům díků nebo případné odměně. K večeru se chlapík ukázal. Poděkoval a hned ho zajímalo, jestli jsem jsi z flashky stáhl hambaté obrázky (nestáhl, ale viděl). Podal mi stovku a já že nechci a on že jo a já že ne a on že jo a já že si fakt nic nevezmu a on že musím, couvám pomalu ke vchodovým dveřím, ať prý nedělám drahoty a vemu si to, s já zase svoji – že nechcu, že se rádo stalo a raději nashledanou, přivírám dveře, škvírou ve dveřích mi podává padesátikorunu, ať si vezmu aspoň to. Inu, obchodní zástupce. Že už by se dnes opravdu dalo vše přepočítat na peníze?

Druhý

Běžím po pěšince podél kanálu z Komárova do středu města. Mám rád právě tuhle cestičku – je nekonečně dlouhá, úplně rovná, a mám vždy pocit, že se vůbec nehýbu. Zvlášť když už nemůžu, tak mě stojí hodně přemáhání vydržet a běžet.

V dálce vidím malinkého běžce. Utíká naproti mě. Potkávám tady chodce, pejskaře, rybáře i bezdomovce, cyklisty i zahrádkáře, ale běžce jsem tady tento rok ještě neviděl. Až se budem míjet, tak ho pozdravím. A on? Pozdraví taky? Z tečky se stává postavička v bílém. Tak schválně, pozdraví nebo ne? Uzavírám sázky se sebou samým. Sázím se, že pozdraví – minimálně poté co ho pozdravím já. Už je blízko. Než se rozhoupu, už je tady zpocenej pohled z očí do očí a jeho „Ahoj“. „Ahoj“, soukám ze sebe tak aby mi to vyšlo do pravidelného dýchání. Tak přece. Jsem spokojenej.