Ve stopách géniů

Vydal jsem se po stopách jednoho neuznaného Brněnského génia. Na místě jsem pak zjistil, že sleduju stopy (doslova) dalšího velkého muže. Ale popořadě. Loňské Márovo strašidelné PFko ve mě zanechalo hluboký dojem. Márův nepříkladný přístup k negativnímu vnímání světa je geniální. Vyplatí se sledovat kudy se pohybuje, protože na takových místech se dají fotit krásné depresivní fotky. Nechal jsem se tedy inspirovat jeho PFkem a vyrazil jsem v neděli na Mladějovskou železničku. Opuštěný důl v Hřebeči mě jen utvrdil v tom, že Mára je opravdu výjimečný člověk. Jet na rekreaci zrovna sem a ještě k tomu se Zdenkou …

Vyrazil jsem po roztomilé úzkokolejce do hlubokých lesů s nadějí, že podobných dolů najdu více. Po hodině rychlé chůze po pražcích už mi železnička nepřišla tak roztomilá. Navíc se neobjevoval žádný další důl. Mapu jsem neměl. Jen povrchně jsem si pamatoval tvar železničky tak, jak ho někdo čmárnul do automapy. U Mladějova jsem usoudil, že se žádný další důl konat nebude a na místě jsem se otočil k návratu. Koleje už jsem nemohl ani vidět. Projel kolem mě pán na malé drezínce. Ležel v lehátku, nohama šlapal jak na kole a koukal se nahoru, na nebe, na stromy. Usmíval se. Grrrr. Zkusil jsem si zkrátit cestu, ale po pár kilácích kopců, hustého podrostu a mírného bloudění jsem byl rád, že jsem zase na kolejích. A už zase utíkám po pražcích. Najednou mi to došlo. Cimrmanův devadesáticentimetrový krok. Tuhle železničku projektoval Cimrman. Předpokládal, že dělníci budou po kolejích docházet do práce pěšky a proto rozmístil pražce v intervalech o něco větších než je střední délka lidského kroku. Nemusím asi připomínat, že nejlíp se chodí středem dráhy – po pražcích mezi kolejema. Chodec(dělník), který se chtěl po kolejích pohybovat pohodlně musel prodloužit krok a z chodců se tak nenápadně stávali běžci. Tito běžci přícházeli do práce dříve než ostatní a vzhledem k předpokládanému rychlému návratu domů rádi končili o něco později. Ve spojení s dříve vynalezeným Cimrmanovým výtahem se zde jednalo o dokonalé využití regionální lidské síly.

Podíval jsem se i do Mladějovského muzea. Než jsem se zorientoval ve zmateném areálu, objevil se nějkej týpek a jestli prej něco hledám. Na moji odpověď že ne, že se jen tak dívám mě vyhnal z údajného zákazu, že se prej ztrácejí věci a ať jdu za průvodcem. Příkladný přístup k návštěvníkům.

Když jsem minulý rok prošel celou trasu Kysucké železničky tam a zpět, nemohl jsem už koleje ani vidět. Historie se opakuje (bohužel). Po včerejšku tak mám za sebou dalších přibližně 20km pražcového treku. Obdivuju Cimrmana. Po stopách Géniů …

www.mladejov.cz