Papíroví společníci

Všechny velké plány – Josáče, města duchů, prérie, údolí smrti a další, se odkládají na neurčito. Důvodů je hned několik: sníh v Sierra Nevadě, velké vzdálenosti autem těžko zvládnutelné za víkend, ale hlavně banda bacilů co ve mně řádí. Většinu času trávím v posteli nebo u počítače a ven si moc netroufám. Krátce přestavím pár svých věrných papírových společníků.

Je zvláštní, že ke knihám, které pro mě hodně znamenají se často dostávám úplně nelogickýma a náhodnýma cestama. Martínka, spolubydlícího z privátu, jsem často vídával začteného do nějaké staré červené knihy. Půjčil jsem si ji jen ze zvědavosti. Dlouho mi pak ležela u postele aniž jsem tušil jaký poklad se mi to tam v prachu povaluje – T.G.Masaryk, Světová revoulce.

Občas slýcháme hlas z Polska, že národ polský bude vůdcem národů slovanských, že prý je po Rusích největším a že má správné, západní základy kulturní; vyčkáme, dovede-li Polsko dělat takovou politiku. Ale nezatajím svého mínění, že k ní dostatek podmínek nevidím.(T.G.M.)

Z Indie jsem si kdysi přivezl jednu z mých nej knížek – Malého Prince pořízeného tam doslova za pár halířů. Listoval jsem si v něm tehdy po večerech, když se mi stýskalo po domově. S předtuchou podobných pocitů jsem si ho přihodil do kufru i před touto americkou výpravou. Pomalu v něm začínám zase listovat … už se těším domů.

Jako doplněk k tomu co jsem si dovezl jsem tady v hotelovém pokoji objevil erární Holy Bible. Už dlouho se chystám začít znovu pročítat knihu knih, ale nečekal jsem, že to bude v americe a v angličtině. Jde to pomalu, ale jde to.

A na závěr nějaké to čtení do letadla pro klidný let – Džihád :-), jedna z knih co jsem si kdysi pořídil, abych porozuměl proč padly dvojčata a co se doopravdy děje v  Afrhánistánu, Saudské Arábii a okolních zemích … fotka je z letadla na letišti v Mnichově před nekonečným letem do Frisca