Márova dvacetičtyřhodinovka

Nadešel den D – pátek 14. března. Celé dopoledne v práci jsem myšlenkama na Vysočině. Márova čtyřiadvacetihodinovka. Zvládnem to? U oběda venku prší a prší i celou cestu na Vysočinu. Na Blatinách se tentokrát sešla velmi podivná společnost. Místo obvyklého odchodu směrem ke Koskům do hospody se balí baťohy a taktizuje nad mapou. V devět mizí deset skupinek ve tmě. Před sebou deset lezeckých cest v deseti Vysočinských skalních oblastech a bezmála padesát kiláků cestou necestou.

Já vyrážím s Kiki a spřízněnou dvojkou Pikáč a Denisa. Hned na první skalce si děláme jasno v tom o jaké lezení asi půjde. Úplně morká skála, místy pokrytá jemnou ledovou glazurou. Dva tři kroky k prvnímu jištění a už necítím prsty a část dlaní. Když přemrznout, tak pořádně. Měsíc, hvězdy, mráz, vítr a hrozná zima. Vůbec nechápu, proč jsem si vzal jen rolák a goráčovku. Všude je ticho, liduprázdno, není se kde ohřát. Úsvit přichází na loukách kolem Štarkova. Kolem šesté ráno už tu zimu nemůžu vydržet a vážně uvažuju o návratu na Blatiny. Díky moc Peťo za tvé stříbrné tričko, pomholo z nejhoršího. Pro změnu teď bojuju (a to asi všichni) s ospalostí. V jedné chvilce jsem za chůze usnul a probral se až v polovině pádu na zem. Pustá Rybná. Za sebou máme polovinu cesty a odlezeno ve čtyřech oblastech. Vnucujeme se do místní hospůdky. Polívka, čaj, bezvětří, záchrana. Vychází sluníčko a dělá se tepleji. Začínáme věřit, že ještě máme šanci všechno stihnout. Milovské Perníčky. Lezu Rejskovu plotnu. Lezecké kroky přes hranu skály vymýšlím dobré půl hodiny – pěkné čtverkové lezení na hranicích mých možností. Mokré olišejníkované rajbasy opravdu mají něco do sebe – člověk se vybojí i v místech, která za sucha přeběhne jako nic.

No, zvládli jsme to. Za nějakých dvacet hodin jsme zpět na Blatinách. A zvládli to úplně všichni. Rozum mi zůstává stát nad výkonem Zobči a Lukina, kteří lezli většinou ty nejtěžší cesty, navíc všechno v noci, a v cíli byli kolem deváté ráno. Za takový čas by bylo pro mnohé nemožné celou cestu jenom projít.

Díky moc všem co jste tam byli
Díky svým spoluchodcům a spolulezcům za fajn náladu
Díky Peťovi za půjčení roláku, který mi zachránil život 🙂
Díky někomu tam nahoře, že zastavil na pár hodin déšť
Díky holkám na gruntu za hrozně dobrou svíčkovou, kterou nám uchystaly v cíli
Díky Márovi za super nápad a bezchybnou realizaci celé akce.
A samozřejmě díky Kiki, že se do toho se mnou pustila a vše v pohodě zvládla.