Vysoké Tatry a Tupá s Tomem a Špekem

Tak jsme se zase jednou na poslední chvilku dohodli, že pojedem do HOR. Tom se sice z Tater zrovna vrátil, ale to vůbec nevadí. Vyrážíme klasicky – kolem sedmé z Brna. Ve dvě v noci jsme na Popradském a steleme si venku. A protože je zadní vchod do chaty odemčený , okamžitě vyhlašujeme: „Kdo vleze první do chaty, je srab“.

Ráno jdeme na Tupou, první pilíř slibuje parádní lezení v tatranských mixech (drny, skála, sníh). Na nástupu doháníme čtyři hošany, škoda, nebudeme ve stěně sami. Hned jim ale utíkáme, hoši se totiž rozhodli jistit. My máme matroš taky, ale … krásné free sólo, 500m lezení, sjezd ze sedla z Ostrvy po zadku … za 3 hoďky od zápisu do knihy na recepci jsme zpátky na chatě. Nechápavě hledíme do stěny – hoši ulezli teprve prvních 50m :-). Valíme hned na skialpy, stoupáme do Širokého žlabu a kopeme sondu, hihi, hodně rychle jsme to otočili a za chvíli jsme zase na chatě. Pořád je dost času něco podniknout. Jedeme dolů na Štrbské, já s Tomem na lyžích, Luboš Campem. Pro ty co ví: Formanka je zrušena a místo ní je Frukotka v budově nádraží – tam, kde se dříve prodávaly langoše – ceny i obsluha super. Po tmě jedem zpátky na Popradské. Luboš Campem a já s Tomem na laně za autem – sjezd (výjezd) vskutku epesní. Večer sedíme s Jankou recepční u svařáku – prej jim nedávno ukradli trezor, ve kterém nic nebylo, inu, Slovensko je malá země, ale plná kok…

Druhý den jdeme s Tomem na Rysy. Luboš jde sólovat na ledy v Kopkách – prý mu to šlo dobře a vylezl 30m, místy kolmý led. My jsme nic neviděli :-). Počasí je na nic, chvilku teplo, chvilku mráz, chvilku mlha, chvilku sněží. Sjezd je to ale pěkný – teda pouze pod řetězy. Pak jsme vjeli do mlíka a chvilkami jsem neviděl nic než obrysy špiček lyží. Po paměti sjíždíme Mengusovskou dolinou. Jsme na chatě, zase jsme to zvládli za 3 hodiny, ufff, tož tradáá domů, za dva týdny jsem tu zas s lokálkovskými nováčky.