Modrý Pavouček

Víkend v Orličkách. Chtěli jsme Peťovi trošku pomoct se dřevem. Ale hlavní motivací je stejně asi jako vždy setkání s fajn lidmi, muzika, dlouhé noční večírky a spousta zábavy. Já jsem se bavil už cestou z Brna. Před Svitavami mi hopla pod auto srnka - za světla, na přehledném úseku, jel jsem pomalu, vůbec jsem ji neviděl. Vypadalo to v pohodě, ale když přestalo auto topit a v kopcích nad Lanškrounem táhnout, nebylo mi moc do zpěvu. Nějak jsem to v tom dešti a potmě dohrkal až do Orliček. Naštěstí si pak auto vzal na starost místní automechanik (díky Peťo za briskní organizaci).

Malý report z naprosto výjimečné akce. U řeky Bobrůvky, nedaleko vesničky Habří, proběhla tajná vernisáž obrazů, které kreslila Andrea Buchtová. Místo bylo zvoleno dokonale. Mám slabost pro všechna ta údolí a řeky kolem Brna, ve kterých se psala historie trampingu. Tohle místo bylo navíc pár kroků od srubu, kde kdysi vznikli Trapeři. Moc rád jsem si po letech zahrál s Jančou, Loes a Honzou. Celé to bylo kouzelné. Velké poděkování posílám pořadatelkám a všem, kdo se tam (ne náhodou) vyskytli.

Pět dní na střeše naší chalupy. Rozebrali jsme starou shnilou konstrukci, vyměnili jsme hřeben, pozednice, krokve a vše pobili novýma deskama. Zázrak, vše je rovné, bude to vypadat krásně. Veliké díky všem, kteří pomohli - Ládin, Lubo, Eliška, Lecho, mamka s taťkou a Eva s Jirkou.

Laďovy narozky a velká oslava na Božence. Úžasný prodloužený víkend plný dobrého jídla, pití a hlavně skvělých lidí. To je fajn, že ještě existují akce, které se obejdou bez televize, rádia, mobilů, tabletů a dalších moderních hračiček. Myslím, že se to Laďovi povedlo. Myslím, že první ročník této akce byl právě založen a za rok se sejdeme znovu. A dík Peťovi, že dorazil s kolem a kytarou, obojí, vyjížďku i večerní hraní, jsem si krásně užil. Cestou do Brna jsem se na pozvání kapely Cvykr stavil do Čebína, kde se otevírala nová studánka. Tak jsme tam lidem zahráli. Pěkná tečka za super víkendem.

Tropická vedra ne a ne skončit. Utelkli jsme na víkend na chalupu do Svratky. Uvnitř je krásně chladno a v noci i trošku zima. Plánovali jsme koupání a ježdění na kole, ale Matýsek zalehl a z postele skoro nevylezl. Jak jsme později v Brně zjistili, dostal zápal plic. Tak jsme se spíš poflakovali a odpočívali. Já jsem si na kole projel dalších pár neznámých míst, pořád je co objevovat.

Matýskovi se nelíbilo na táboře a tak jsem ho místo toho vzal do hor. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. První noc jsme spali přímo ve vojenském muzeu Lichkov. Dva velké bunkry a spousty rozsocháčů jsme měli z auta na dohled. První den jsme projeli všechny traily z Polského Jodlowa. Stavili jsme se v Miedzygorze. Je to pěkné horské městečko s vodopády a starými domy. Strávili jsme tam více času než jsme plánovali. Jedno Matýskovo kolo bylo prázdné. Ještě, že jsme cestou z Brna koupili náhradní duše. Spát jsme chtěli nedaleko Severomoravské chaty, ale cestu blokovalo auto se dřevem. Selhaly i místa kolem bunkru K5. V záloze jsem měl parkoviště pod Klepáčem a tam jsme nakonec zůstali. Stály tam další tři auta a večer jsme si poslechli malý koncert jednoho táty s dcerami.

V sobotu ráno jsme zajeli pro Adélku s Markét do Svitavské nemocnice. Konečně se holky vrátily domů. Cestou ze Svitav mě napadlo projet se trošku na kole a zajet na noc do Svratky. Na chalupě byla Hanka s Františkem, ideální zázemí pro rychlou akci. Vyrazil jsem až kolem čtvrté odpoledne. Bylo smrtelné vedro, ale postupně se ochlazovalo a ke konci už byla zima. Na chalupě jsem byl kolem půl deváté - těsně před setměním. Druhý den jsem frčel zpátky. Vedro bylo větší a tak jsem plánovanou trasu trošku zjednodušil. I tak to bylo celkem 200 kilometrů v necelých 24 hodinách.

Víkend ve Svratce. Adélka nastupuje v pondělí do nemocnice, tak jsme chtěli nenáročný víkend. A protože Áďa dostala nové kolo, rozhodli jsme se pokřtít ho ve Žďárských vrších. Jeli jsme zajímavou trasu, sice kolem chalupy, ale z poloviny po neznámých cestách. Objevili jsme pěkné cesty kolem pramene Chrudimky. Zvládli jsme i koupání v rybníku Chochol cestou zpátky do Brna druhou návštěvu strašidelné sýpky Draxmoor. I tentokrát nás strašidla vylekala, ale Adélka už z toho neměla takový strach jako minule.

Letos jsme do Orliček přijeli v novější sestavě. Přibyl David na kytaru a Vítek na mandolínu. A protože se tentokrát nechtělo Markét a dětem, vzal jsem si kolo a přes den jsem jezdil. Obě vyjížďky po okolí byly super. Kolem obce Cotkytle se dají najít hodně zapomenutá údolí a staré domy. Takové klasické Sudety. Celá akce byla opět fajn. Počasí vyšlo na jedničku, hrálo se dobře, přišla spousta lidí z okolních chalup. Mám radost, že to Peťa pořád dělá. Díky.

Z městečka Bad Gastein jedeme přes vysokohorské sedlo do dalšího kempu, který jsme si vyhlídli v Nízkých Taurách. Kemp má bazén a tím je zaručený klid od dětí. Jsou to asi spíš vodníci než horalové. Ráno vyrážíme rychle, protože chceme vyjet vysoko na sedlo a jít na trek na dvoutisícové vrcholy. Bohužel máme píchlé kolo. Po rychle výměně vyrážíme, ale pod sedlem je cesta zavřená a musíme zpátky. Smůla se nám lepí na paty. Máme namířeno zpět k Erlaufsee, tak hledáme alespoň nějakou soutěsku. Vybíráme medvědí soutěsku (Bärenschützklamm). Až na místě ale zjišťujeme, že nejzajímavější část je taky zavřená, údajně tam kamení zabilo minulý rok dva lidi. No toto. Spodní část jsme si ale prošli. Cestou k Erlaufsee se mění počasí. Ochlazuje se, poprchává a je mlha. Docela příjemné.