Víkend v ledové a mrazívé České Kanadě. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Vzal jsem si kolo, dobrou knihu (Hluboká řeka), teplé oblečení, hodně nafty (topení) a celý víkend jsem strávil jemně mimo civilizaci. Žádné turisty ani cyklisty jsem nepotkal, liduprázdno. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě, které jsem pojmenoval “Terasy”. Poprvé jsem spal v dodávce při tak nízké teplotě. Celou noc bylo sedm pod nulou.
Číst dál ...
Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první. Vše vyšlo. Svítilo slunce, bylo teplo a jezdilo se parádně - osm hodin v kuse na lyžích mluví za vše. Na neděli jsme přejeli na Ramzovou a lyžovali na svazích Šeráku. Sice více zmrzlé, ale taky krásné ježdění. Pak už jen pozdní oběd ve slunečné a zasněžené Branné a rychle domů.
Číst dál ...
Na vánoce jsme měli spousty plánů, ale téměř tradičně nám do toho všeho zasáhly bacily. Nakonec jsme byli rádni, že jsme vůbec zvládli dorazit na rodičema do Třince. To, že jsme se nakonec prošli po kopcích byly téměř zázrak. Na Ostrém bylo tak teplo, že se dalo běhat v krátkém rukávu, přitom dole v údolí bylo pod nulou. Kéž by se nás nemoci ten další rok už tak nedržely.
Číst dál ...
Po pár letech opět u Michala na chalupě. Rychlá domluva pár dní před štědrým dnem a už šlapeme temnou nocí se čtyřmi nástroji (dobro, banjo a dvě kytary) do pekelného kopce. Je to úžasné mít možnost vypadnout z běžného života na takové místo. Samota kousek pod vrcholem Velké Rače. Topíme, popíjíme, hrajme, spát jdeme až k ránu. V poledne jsme se vydali na vrchol, kde jsme si dali “polský guláš”. Fajné to bylo, díky moc za pozvání.
Číst dál ...
Listopad a Prosinec jsem věnoval hlavně muzice - spousty večírků, jamů a zkoušek s kapelou. Taky jsem dost cvičil a zvládli jsme vystoupení v Boskovicích. Na hory jsem se moc nedostal, budu to muset brzy napravit. Po dlouhých letech jsem se rozhodl pro pořádnou kytaru, to si taky vzalo spoustu času.
Číst dál ...
Na jednu noc do Orliček. Před setměním jsem si rychle projel červený a modrý trail na Suchém vrchu. Krásné sluníčko, které svítilo do zamlžených lesů. Na odvrácené straně Suchého vrchu byl led a zima. Po návratu před chalupou Peťa hostil náhdné kolemjdoucí rumem. Večer fajn posezení na chalupě u Lídy a spol. (další jména si nepamatuji). Návrat po půlnoci za svitu měsíce. V horní chalupě jsme spali s Peťou sami. Měl to být poklidný a samotářský víkend, ale i takhle to bylo dobré.
Číst dál ...
Po včerejší pěší objevné výpravě jsem dnes vyrazil objevovat nová místa na kole. Trasa vedla po kopcích kolem Boskovic. Myslel jsem si, že bude teplo jako včera, ale to jsem se hodně spletl. Ve stínech byl led, při sjezdech mi mrzly snad i kosti a nohy jsem rozmrazil až v autě cestou do Brna. Ale jinak veliká nádhera, krásná krajina, téměř liduprázdná. Většina trasy vedla po pěšinkách a šotolinách, takže ani auta se nekonala. Prostě krásných šedesát kiláků v lesích a náhorních loukách.
Číst dál ...
Den plný cestování. Ráno přes Havlíčkův brod do Železných hor projít si pár nových míst. Na oběd přes Hlinsko do Čertoviny. Pak do Svratky zkontrolovat chalupu a uklidit na zimu trampolínu. Celý den sluníčko a jasno. Zpátky do Brna jsme to stihli ještě před setměním.
Číst dál ...
Úžasných pět dní v krásné chalupce v dalekých Krušných horách. Jeli jsme dvě rodiny, vzali jsme si kola a projeli jsme spolu s dětmi spousty míst v okolí Přebuzi. Jeden den jsme sjeli dolů do podhůří a z Karlových varů jsme se vydali na hrad Loket. Krušné hory opět zabodovaly. Pomalu, ale jistě se z nich stávají mé nejoblíbenější hory naší republiky. Jsou pořád pozapomenuté, málo obydlené, plné starých domů a chalup. Škoda, že jsou tak daleko.
Číst dál ...
Jako každý rok jsem si nenechal ujít akci v Nové Senince, kterou pořádají lidé kolem kapely Vacuum Ball. Opět se sjeli muzikanti z celých Čech a Slovenska, aby vytvořili úžasnou atmosféru v této malé zapadlé pohraniční vesničce. Měl jsem s sebou kolo, takže jsem si krásně nakombinoval muziku s výlety po Staroměstsku a Klodzku. Celou dobu bylo hodně větrno a byla pěkná kosa. Poprvé jsem se podíval na novou rozhlednu co postavili Poláci na Kraličáku. A taky jsem projel má oblíbená údolí po polské straně Rychlebských hor. Je to hrůza vidět takhle zničené cesty, koryta řek a střed města Stronie Slaskie. Chudáci lidi co tam bydlí. Snad se podaří dát to brzy do pořádku.
Číst dál ...