Modrý Pavouček

Den po návratu z velké dovolené jsem přebalil pár věcí a vyrazil na sever. Po těch polských plackách jsem potřeboval na chvilku koukat na kopce. Těsně jsem se minul s Ládinem na Božence. Byl jsem na chaloupce sám od pátku do neděle. V sobotu jsem na kole vyjel na Šerák, ale bylo to velké trápení. Vysoké tepy, tekl ze mě pot, nejelo se mi dobře. Asi ještě únava z dlouhého cestování v kombinaci s bouřkovým počasím.

Nejvzdálenější místo naší cesty. Konečně jsme si užili sluníčka, krásné pláže, dlouhé vycházky po písku, ježdění na kole a klid, protože jsme nespěchali do dalšího kempu. Zvláštním znamením bylo, že s našim příjezdem do kempu vyšlo slunce (po třech dnech deště) a svítilo pak po celý zbytek našeho pobytu na Rujáně. Zůstali jsme tady tři dny. Kemp byl moc pěkný, včetně občerstvení (kebap, palačinky, zmrzliny a smažené věci) a malého obchůdku. Fajn bylo ježdění na kole - všude byly cyklostezky a téměř nulový provoz. Na nejsevernějším bodě Rujány - Kap Arkona, jsem byl dvakrát. Škoda, že nám nevyšel výlet do parku Jasmund. Do Sassnitz jsme dojeli, ale Ádi se udělalo špatně, tak jsme jeli zase zpátky. Dobré bylo, že jsme měli autobus po všech ostrovech zdarma (v ceně kempu). Využili jsme toho jeden večer s Matýskem, popojeli dvě zastávky a šli zpátky po pláži. Hodně se nám tady líbilo.

Peenemünde je malá obec na severovýchodním cípu ostrova Usedom v Baltském moři, v dnešním Německu. Stavili jsme se tam cestou na Rujánu. Hlavně kvůli mně, protože jsem věděl, že se dá navštívit několik muzeí a starou sovětskou ponorku. To jsem si nemohl nechat ujít. Během druhé světové války se tady nacházelo jedno z největších vojensko-výzkumných center nacistického Německa. Právě tady vyvinuli pod vedením Wernhera von Brauna první balistickou raketu V-2 a létající bombu V-1, které byly použity k útokům na Londýn a další města.

Na sever jsme jeli západem Polska. Je to jedno z nejméně zalidněných území, které se neformálně označuje jako “Odrzanie”. Označuje se tak region západního a severního Polska podél řeky Odry a Nisy. Jde o území, které po druhé světové válce v roce 1945 připadlo Polsku na základě Postupimské dohody na úkor poraženého Německa (v polské historiografii nazývané jako “Získaná území”). Moc pěkně o tom píše spisovatel Zbigniew Rokita ve své knize Odřanie: Novým Polskem od Slezska k moři.

Krátká zastávka v liduprázdných lesích západního Polska. Navštívili jsme hristianstadt (dnes Krzystkowice). Byla oto jedna z největších továren na výbušniny a munici v Třetí říši. Komplex ležící v lese u Nowogrodu Bobrzańskiego zabíral plochu 35 km² a zaměstnával 25 000 až 40 000 nucených pracovníků z okupovaných zemí. Výroba byla zahájena v roce 1938 firmou Dynamit Aktien Gesellschaft (DAG) a pokračovala nepřetržitě do ledna 1945, kdy se přiblížila Rudá armáda. Areál nebyl nikdy bombardován spojenci. Po válce Sověti demontovali zařízení a odvezli je do SSSR. Dnes v lese zůstává přes 500 opuštěných betonových budov. Šli jsme pěšky a snažili se vidět co nejvíce budov, ale území továrny je opravdu obrovské, lepší by asi bylo jezdit na kole.

První zastávka našeho dlouhého putování po Evropě. V podvečer jsme dorazili do kempu “Kamenec”, ve kterém nás nechali jednu noc přespat. Máme štěstí. V místním stánku si dáváme samé nezdravé dobroty. Druhý den jsme šli do Teplických skal. Před pár týdny jsem tady byl a říkal jsem si, že sem musím vzít děti. Povedlo se. Po návratu do kempu rychle dalších pár nezdravých dobrot a odjezd na sever k hranicím s Polskem.

Po roční přestávce jsme minulý víkend dorazili k Frencům do Orliček. Konal se další ročník tradiční akce, na kterou již tradičně dorazila spousta příjemných lidí, kteří se znají z lezení, muziky, kola, skialpů nebo bunkrů. Večírky byly dlouhé. V neděli musel pan organizátor nenápadně posunout hodiny, aby nás donutil jít spát (v domnění, že už je ráno). Opakovala se i příhoda s bouřkou a láhvemi alkoholu, které se chladily v potoce a po bouřce zmizely s proudem rozvodněného potůčku. Jsem rád, že jsem tam byl. Díky Peťo a Lucko, že jste to zase zorganizovali.

Logisticky náročný víkend se odehrál na několika místech severně od Brna. Markét odjela s kámoškama do Jeseníků a já jsem se snažil stihnout dvě vystoupení se dvěmi kapelami a zároveň se trošku postarat o Matáska a Adélku. V pátek jsme odehráli se Svaťa Kotas Bandem v Chudčicích dvojkoncert s Trapery. Ten pocit, když za mnou přišel Robert Křesťan, podal mi ruku a řekl Ahoj, to je velice velká pocta. Nikdy jsem si nemyslel, že dojdu s hraním tak daleko. V sobotu jsem musel cestovat dál - do malé vesničky Věžná, která leží v nádherné krajině nedaleko Pernštejna. Tam, ukrytý mezi loukami a kopečky, se konal malý festival “Věženská bouda”. Krásné místo, super lidé, domovská atmosféra, je zázrak, že někdo takovéto akce pořádá. Držím všechny palce do dalších let. Abych dětem svoji nepřítomnost vynahradil, zašli jsme si v neděli do města na dobroty a pak jsme se rychle přesunuli do Moravského krasu. Konečně jsme vyrazili do Punkevních jeskyní. Projeli jsme si okruh, jehož součástí bylo půl kilometru jízdy na lodičkách. Líbilo.

V Klodzku jsem v posledních letech strávil spoustu času, ale pořád mi to nestačí. Kraj kolem Divoké Orlice mi učaroval. Mám tam sve oblíbené spací místo, které je hluboko v lesích, není tam signál, je tam ticho a dějí se tam zajímavé věci. Strávil jsem tam tři noci. Projel jsem se podhůřím Orlických hor, které zatím moc neznám a byla to nádhera. Zvláštní kouzlo krajině dodávají lázeňská městečka na Polské straně. A má oblíbená Bystrzyca Klodzka, tam už jsem jako doma. Nemohl jsem ji vynechat ani tentokrát.

Broumovsko jsem do teď znal jen hodně povrchně. Vše bylo vždy spojené s lezením, což znamenalo prozkoumat každý detail, téměř každé zrnko písku, nějaké věže, ale krajina kolem už byla mimo zorné pole. Tak jsem to teď trošku napravil. Přesah na polskou stranu už je u mých sudetských výprav úplnou samozřejmostí. Líbilo se mi na české i polské straně. Walbrzych má své kouzlo. Radost mi udělal jeden pán z Polska. Potkali jsme se ve skalách a hned jsme si padli do oka. Asi i tím, jak jsme předbíhali všechny turisty. Říkal, že české hory jsou nejhezčí co zná, taky že čte české knihy a že má náš národ rád. Šel přechod se spaním v lese až někam k Děčínu. Díky moc Jelenovi s Andrejkou za pozvání na “Jelenici” i za tipy na výlety v okolí.