Modrý Pavouček

Nutně jsem potřeboval z města a k tomu ještě úplně vypnout hlavu. Měl jsem za sebou extra náročný týden v práci, doma i s muzikou. V pátek jsme s Horizontem odehráli koncert v Hustopečích, v sobotu ráno jsem nabalil dodávku a kolem poledne jsem už šlapal na kole na náhorní plošinu Nízkého Jeseníku. Je to krásný kraj, bez lidí, trošku zapomenutý, se spoustou starých domů, s nekonečnými výhledy a mnoha památkami na bývalé obyvatele. Ano, jsme v kraji, který patří do Sudet. Celou sobotu foukal silný vítr, který mi sebral spousty sil. Večer jsem byl dost unavený. Druhý den jsem jel lehčí trasu dole v údolí řeky Moravy.

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.

Pozvání na Valangy spojené s dokonalou předpovědí počasí (teď nemyslím píseň co Michal hrává) se nedalo odmítnout. V pátek pozdě večer jsem nabalil jídlo, pití, lyže a nástroj a vydal se po sjezdovce nahoru za Michalem. Poprvé na lyžích v těchto místech. Michal s Adamem už na mě čekali, dokonce byla kuřecí stehýnka grilovaná venku na ohni. V noci se hrálo, popíjelo. Baví mě tyhle akce. Druhý den jsme se prošli nahoru na Raču a dali si sjezd lesem. Sněhu málo, ale na pár obloučků docela dobré. U chaty mě čekalo malé překvapení - zjistil jsem, že nemám mobil. Moc se nám nechtělo, ale šli jsme znova nahoru pokusit se ho někde najít. Zázračně jsme ho našli ležet ve sněhu hned vedle stopy od lyží. V noci na neděli jsme to trošku přetáhli a šli spát až ráno. Závěrečný sestup byl fajn - krásně teplo, sluníčko, dobrý sníh až k autu. Díky moc Michale a Adame.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Nedělní mrazivá procházka. Do setmění zbývaly dvě hodiny času, tak jsem vyrazil bez velkých příprav a podíval jsem se na Květnici. Je to kopec nad městem Tišnovem, na který jsem se vždy díval z auta nebo kola a říkal si, že se tam musím jednou podívat. Cestou jsou na několika místech skály, z vyhlídek jsou krásné rozhledy a pod zemí jsou staré doly a jeskyně. I na kole by se to asi dalo vyjet. V Tišnově jsem objevil dalších pár pěkných domků.

Zamračený zimní den, doma nemocný Matýsek. Tak jsem vyrazil alespoň do lesů za Brno. Prozkoumat další kus neznámé krajiny. Na Levnově jsme před pár letý byli s dětmi. Tehdy jsme objevili krásnou neznačenou sklanatou stezku ze Senoradského mlýna. Znovu jsem si ji prošel. Z mlýna jsem pokračoval proti proudu Chvojnice. Na cestách bylo hodně bahna, bylo to takové opatrné klouzání. Líbily se mi totemy, trampské chatky a tábořiště. Nahoře u Ketkovic jsem úplnou náhodou narazil na bývalý vojenský objekt - protiraketovou základnu. Dnes je areál zpustlý a lehce přestavěný na airsoftové hřiště.

Tento rok to trvalo déle, ale konečně je to tady. Byli jsme poprvé na sjezdovkách. Tedy s výjimkou Matýska, který už jezdil týden na lyžáku se školou. První den jsme jezdili v Koutech. Bylo to dost zmrzlé, ale horní sjezdovka byla dobrá, tam jezdíme nejraději. Maty hodně skákal. Dost se zlepšil. Druhý den jsme jeli celá rodina. Zkusili jsme Bukovou horu v Orlických horách. Adélka dostala skipas zdarma za dobré vysvědčení. Zpočátku to vypadalo, že nerozdýcháme nekonečnou frontu na sedačkovou lanovku, ale pak jsme objevili svahy do Čenkovic a zalíbilo se nám tam. Krásné lyžování. Užili jsme si to.

Sněhu nikde moc není, na skialpech se nedá, tak alespoň na běžky. Ráno jsem nabral Janču v Mohelnici (byla extrémní ledovka) a kolem desáté už jsme si dávali s Ládinem kafíčko na Božence. Sice se před víkendem tvářil, že bude spát dlouho, ale už cestou nás taktně popoháněl. Že už prý má všchno nachystané, lyže pro Janu namazal, chápu. Byl slunečný krásný slunečný den a stopy čekaly. Projeli jsme docela dlouhý okruh přes Smrk, Brousek a Medvědí boudu. Bylo to parádní. Škoda, že jsme museli domů, nejraději bych tam s Ládinem a Mufem ještě zůstal.

Po pár letech marodění jsem se konečně zase jednou dostal na Tomovu jesenickou akci. Tento rok byla zamluvená Vilibaldka. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli bude sníh. Vypadalo to, že půjdeme v pohorkách nebo rovnou vyjedeme až k chatě autem. Během pár dní ale napadlo téměř půl metru sněhu a tak se šlo na lyžích. Tak to má být. Když člověk přežije výstup na chatu, nic už ho nemůže zlomit. Tento rok to opět bylo utrpení, tak jako vždycky. Kromě spaní a jídla jsem tahal na zádech dva hudební nástroje a rozhodně jsem si to neužíval. Pak už to bylo krásné. Vařily se dobroty, hrálo se až do rána, brněnská horolezecko-skialpová komunita pořád žije. Je to příjemné potkat se takhle jednou za rok se všema kámošema. Navíc na takhle unikátním místě.

Závěr našeho pobytu patřil úžasné zoologické zahradě “Loro Park”, ve které jsme strávili celý den. Rozhodně nejhezčí zoo co jsme kdy viděli. Drahé vstupné za to rozhodně stálo. Cestou zpátky jsme se chtěli zajet podívat na vesničku Masca, o které se všude psalo, ale úzké silničky podobné severu ostrova nás odradily. Poslední den jsme se vydali na krátký trek v pohoří Teno. Celá trasa vedla vysoko s krásnými výhledy. Opět jsme autem vyjeli vysoko a šli víceméně po vrstevnicích. To je dobrá taktika. Velice lehce se tady dá potit krev v obrovských převýšeních.