Modrý Pavouček

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Další z řady Beskydských bluegrassových setkání. Tentokrát pro změnu u nás na Ostrém. Nahoru jsme vyjeli autem a z pátku na sobotu jsme tam byli s Michalem sami. Večer jsme zašli posedět na louku nad turistickou chatu. Výhled z toho místa je prostě úžasný. Slíbili jsme si, že druhýden tam skočíme s nástroji. A jak řekli, tak udělali: V sobotu dorazili ostatní - Petr, Patrika, David, Lubo s Eliškou a Vítek. Hrálo se, povídalo, grilovalo, topilo v krbu. Propojení dobrých lidí, chat na horách a dobré muziky, to je něco, co mě v poslední době hodně moc baví. Díky všem, kdo v tom lítají se mnou.

Čtyři velikonoční dny jsme se schovávali ve Svratce. Odzimovali jsme chalupu, ve které se po zatopení začali zjevovat velcí pavouci. Bylo to s nimi veselé, hlavně v noci. Nejdelší výlet byl v neděli. Bylo teplo a celý den svítilo sluníčko. Ujeli jsme přes čtyřicet kilometrů a Adélka šlapala neskutečně. Poprvé jsme ji vůbec nemuseli pomáhat. Je dobrá.

Dnes byl deštivý den. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem se vydal sám dokončit obhlídku Tišnova. Prošel jsem si celou Cestu hrdelního práva a taky hřeben přes rozhlednu Klucaninu. Stavil jsem se k bývalé šibenici “Na Spravedlnosti”. Po přednášce ve Žďárku, kterou na téma šibenic nedávno pořádala kamarádka Andrea, toho o popravování vím docela hodně. Chápu proč se šibenice stavěly na místech s velkým výhledem. V Tišnově jsem si konečně prošel “Tišnovské uličky” - tři úzké uličky plné stínadelské atmosféry.

Potřeboval jsem něco zařídit v Šumperku, tak jsem si vzal kolo a místo čekání jsem se zajel podívat na Rabštejn a Skřítek. Na Rabštejně jsem vylezl nahoru na skály, kde jsem mlsně pokukoval po lesknoucích se borhácích. Tento rok už by to chtělo začít zase trošku lézt. Z Rabštejna na Skřítek to bylo náročné, spousty popadaných stromů, bahno, prudké stoupání. Na Skřítku jsem si dal česnečku a jel dolů. Původně jsem chtěl ještě nastoupat nad Skřítek a traverzem dojet na Alfrédku, ale nezbylo mi na to dost času. Sjezd dolů byl úžasný.

Nutně jsem potřeboval z města a k tomu ještě úplně vypnout hlavu. Měl jsem za sebou extra náročný týden v práci, doma i s muzikou. V pátek jsme s Horizontem odehráli koncert v Hustopečích, v sobotu ráno jsem nabalil dodávku a kolem poledne jsem už šlapal na kole na náhorní plošinu Nízkého Jeseníku. Je to krásný kraj, bez lidí, trošku zapomenutý, se spoustou starých domů, s nekonečnými výhledy a mnoha památkami na bývalé obyvatele. Ano, jsme v kraji, který patří do Sudet. Celou sobotu foukal silný vítr, který mi sebral spousty sil. Večer jsem byl dost unavený. Druhý den jsem jel lehčí trasu dole v údolí řeky Moravy.

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.

Pozvání na Valangy spojené s dokonalou předpovědí počasí (teď nemyslím píseň co Michal hrává) se nedalo odmítnout. V pátek pozdě večer jsem nabalil jídlo, pití, lyže a nástroj a vydal se po sjezdovce nahoru za Michalem. Poprvé na lyžích v těchto místech. Michal s Adamem už na mě čekali, dokonce byla kuřecí stehýnka grilovaná venku na ohni. V noci se hrálo, popíjelo. Baví mě tyhle akce. Druhý den jsme se prošli nahoru na Raču a dali si sjezd lesem. Sněhu málo, ale na pár obloučků docela dobré. U chaty mě čekalo malé překvapení - zjistil jsem, že nemám mobil. Moc se nám nechtělo, ale šli jsme znova nahoru pokusit se ho někde najít. Zázračně jsme ho našli ležet ve sněhu hned vedle stopy od lyží. V noci na neděli jsme to trošku přetáhli a šli spát až ráno. Závěrečný sestup byl fajn - krásně teplo, sluníčko, dobrý sníh až k autu. Díky moc Michale a Adame.

Matýsek byl nemocný a vypadalo to, že jarní prázdniny prosedíme doma. Nakonec to ale přece jen vyšlo a na pár dní jsme se přestěhovali do Třince k našim. První dva dny jsme lyžovali v Polsku. Podívali jsme se na naše oblíbené svahy na Zlotem Gruni a ve Szczyrku. Bohužel nám to zase vyšlo tak, že byly v Polsku prázdniny a všude bylo hodně lidí. Příště nebrat. Já jsem si na jedno odpoledne odskočil do Zlína odehrát koncert v Zelenáčově šopě. Bylo to příjemné potkat tolik známých lidí, kteří se na naše hraní přišli podívat.

Nedělní mrazivá procházka. Do setmění zbývaly dvě hodiny času, tak jsem vyrazil bez velkých příprav a podíval jsem se na Květnici. Je to kopec nad městem Tišnovem, na který jsem se vždy díval z auta nebo kola a říkal si, že se tam musím jednou podívat. Cestou jsou na několika místech skály, z vyhlídek jsou krásné rozhledy a pod zemí jsou staré doly a jeskyně. I na kole by se to asi dalo vyjet. V Tišnově jsem objevil dalších pár pěkných domků.