Modrý Pavouček

Dlouho plánovaný bluegrass session u nás na Ostrém. Dost mě mrzelo, že nemohl Michal Wawrzyczek, se kterým jsme tohle vymysleli. Skolila ho nějaká nemoc. Ale i tak to dopadlo dobře, z Brna dojel Lubo s Pájou, z Těšína Peťa s rodinkou. Takže se hrálo a vzpomínalo na dobu před 25 lety, kdy jsme na Ostrém pořádali podobné akce v podobném složení. V sobotu dorazila Janča s Lukšou (doufám, že to nokomolím). Podívali jsme se na Kamenitý a prošli jsme Čerňavinu po starém chodníku, který pořád existuje (hurá). Naposledy jsem ho procházel snad před deseti lety. Jedinou vadou na kráse byl defekt kola na autě, který jsme museli řešit na poslední chvíli před odjezdem. Ale vše se zvládlo, díky moc všem, že jste dojeli a třeba bude pokračování.

Tradiční podzimní akce. Tentokrát jsem v Boskovicích strávil celý víkend od pátku až do neděle. Hrálo se v podstatě pořád, celé noci i dny. Na pódiu jsem se tentokrát strávil skoro tři hodiny. Odehráli jsme vystoupení s Horizontem, Svaťa Kotas bandem a na pár skladeb si mě pozvali ještě Early Times. Bylo to krásné - spousty kámošů, ponurá podzimní atmosféra a teploučko v autě (venku bylo sedm pod nulou).

Odpolední procházka neprobádanou částí údolí Oslavy. Tímto úsekem nevede žádná značka. Spoléhal jsem se jen na pěšinky, které po březích a skalách vyšlapali trampové a jiní nadšenci pohybu v těchto končinách. Místy bylo na pěšinkách hodně kamení. Jinde jsem zase klouzal dolů po listí. Kdo chce do opuštěné krajiny, ať se vydá třeba sem.

Pracovní víkend na chalupě na Ostrém. Střecha už je sice hotová, do chalupy neteče, ale pořád je třeba dořešit několik míst, kde se nová střecha spojuje se starou chalupou. Jedním z míst bylo do tohoto víkendu bednění na spodní straně přesahu nad vchodem. S pomocí mamky jsem to stihl za víkend, včetně opravy kadibudky, která se kácela a vítr vyrval dveře z pantů. Počasí práci úplně nepřálo, střídalo se sluníčko s mraky a deštěm. Tohle správné podzimní počasí nám ale nevadilo. V chalupě bylo krásně teplo.

Chtěl jsem strávit prodloužený víkend na Ostrém, pojezdit na kole, užít si barev, udělat něco na chalupě, ale osud rozdal karty jinak. Sobotní vyjížďka na hraniční hřeben byla úžasná. Nebyla zima, svítilo sluníčko, barva listí je v tom nehezčím období. Po Velký polom bylo na cestách lidí celkem hodně, ale dále na hřebeni už jsem někoho potkal jen výjimečně. Pobavila mě paní, která šla s rodinkou a když mě za sebou uviděli, tak paní povídala: “Pozor děti, kolo … ano, opravdu kolo, i když se tomu na tomhle místě nechce věřit, opravdu tudy jede někdo na kole”. Když jsem dorazil zpátky na Ostrý, zatopil jsem, odpočinul a vydal se na pivo na turistickou chatu. V tom mi volalo neznámé číslo - tatínek Matýskova kamaráda a že prý má Maty zlomenou ruku, že ho odvezla sanitka do nemocnice a že se nemůžou dovolat Markétě. Když jsem se později dozvěděl, že si ho tam kvůli operace nechají na noc, tak jsem sbalil věci a ještě v noci valil zpátky do Brna. Vše mu pod narkózou spravili a druhý den jsme si ho dovezli domů. Tož tak.

Letošní Krušné hory byly mrazivé, ale opět jsem se ujistil, že jsou to asi mé nejoblíbenější hory u nás. Závidím všem, kteří to tam mají blízko. Tentokrát se našel čas na povídání s panem majitelem roubenky a dostali jsme spousty tipů a k dobru i pár zajímavých příběhů. Třeba o tom jak kdysi na povel Hitlera vznikl Sauersack spolu s detaily, o kterých se jen tak někde nedočtete. Podívali jsme se do Mariánských lázní a do Soos na bahenní sopky. Na kolo bylo celou dobu dost zima. S Matym jsme zvládli jen jednu vyjížďku. Bahno po těžbě ho odradilo, trefili jsme špatnou cestu a brodili jsme se doslova po kotníky. S Maky už nám to vyšlo lépe a žádné bahno se nekonalo. Třetí vyjížďku jsem jel sám. Sice sluníčko, ale jen tři stupně nad nulou. Chaloupka byla úžasná, příští rok jedeme zase.

V Habří U Statkářky se v sobotu konala vernisáž fotek Kamila Škrovánka. Moc pěkně nafotil festival Zpátky v trapu, který se na stejném místě konal v létě. A tak jsme si se Svaťa Kotas bandem zahráli v Habří podruhé. Tentokrát ve velmi komorní atmosféře. Líbí se mi, že někdo v dnešní době najde odvahu a sílu dělat něco jen tak pro lidi, pro kulturu, pro dobrý pocit. Dík za to posílám Janě, Andrei, Dušanovi a dalším pomocníkům. V neděli jsem se v Habří objevil podruhé, tentokrát na kole. V rámci mého projektu “Poznej zemi, ve které žiješ” jsem projížděl krajinu na západ od Bobrůvky. Podzim je tady, přichází chlad, pošmourno, tma, chci být co nejvíce venku.

Jako každý rok se do malé sudetské vesničky, téměř na Polských hranicích, sjela banda bluegrassových muzikantů z celého Československa. Snažím se nevynechat jediný ročník a jsem vděčný Rohlíkovi a spol., že mě vždy přizvou. Tentokrát jsme tam chtěli po letech zahrát, ale úplně nám to nevyšlo. Dávám si závazek dostat tam příští rok Svaťa Kotas band. Kromě hraní jsme se poflakovali po kopcích kolem a na sobotní večerní koncert dorazil Peťa Frenc s Adélkou i Ladin z Boženky. Krásně to vše vyšlo.

Předpověď na tento víkend se nedala ignorovat. Adélka má zlomenou nohu, tak bylo jasné, že rodinná akce to nebude, ale snažil jsem se lámat alespoň Matýska. Nakonec jsem vyrazil sám v sobotu před polednem. Z Loučné jsem se vydal nahoru s úmyslem zůstat nahoře až do západu slunce. Úvodní stoupání na Červenohorské sedlo jsem si pěkně protrpěl. Kousek lesem na hřeben se změnil na borůvkové peklo. Smýčit kolo vysokým borůvčím je snad horší než prodírat se na skialpech kosodřevinou. Kolem Švýcárny jsme proletěl jak vítr a prvním cílem byl Praděd. Krásný rozhled, teplo, nejvyšší bod výpravy. Sjezd pod Divoký důl byl odměnou za to borůvčí. Z Františkovy myslivny jsem se po neznačených pěšinkách přes Velkou a Malou Jezernou dostal k horní nádrži. Díky bohu za to, že někdo udržuje tuto stezku. Západ slunce jsem stihl jen tak tak. Magický moment. Nikdo tam nebyl. Foukal vítr, bylo teplo, nikam jsem nespěchal, počkal jsem až do tmy. Sjezd k auto, ten stál za to, tisíc výškových metrů dolů, to byla velká euforie. Pak přejezd na Boženku, oheň, dobroty, pivo, spánek.

Velice hektický konec týdne. S Janou jsme zajeli na noc k Michalovi na Valangy. Potřebovali jsme něco nazkoušet, snad to dopadne dobře. Pak rychle do práce. V sobotu hraní na Čebínské stodole a hned po hraní rychlý přesun na Staroměstko, kde Ládin pořádal horskou oslavu. Tam jsem nemohl chybět. Vybraná společnost, lidé, se kterými se vidím jednou za rok. Dokud se takové akce dějí, je svět ještě trošku v pořádku. V neděli dost pršelo, ale zvládl jsem krátkou prochajdu na schovanou obec Kronfelzov a do Medvědí rokle, ve které stojí má oblíbená kaplička