Na letošní velikonoce jsme zamířili do Svratky. Sešli jsme se tam s celou Markétinou rodinou a konečně jsme odzimovali chalupu. Počasí bylo hodně studené, Markét byla nemocná a tak jediným pořádným rodinným výletem byla procházka údolím Doubravky. Je to divoké údolí v Železných horách plné skal, vodopádů, trampských chatiček, můstků a žebříků. Nejzajímavější část má asi pět kilometrů a abychom nemuseli tam a zpátky, popojeli jsme jednu zastávku vlakem (Z Bílku do Chotěboře).
Číst dál ...
Do Svratky jsme přejeli přímo z Krušných hor. Za týden, který jsme na Svratecké chalupě strávili se tam vystřídala celá řada rodinných příslušníků. První víkend rodiče od Markét, pak do úterý Klárka s Gabkou a od středy do dalšího víkendu kompletní Třinecká posádka.
Konečně jsem se podíval do zámku ve Žďáru nad Sázavou. Prošli jsme si to s Leškem během dvou hodin, kdy se zbytek rodiny koupal na místním bazéně. Vůbec jsem netušil, že zámek, kolem kterého jezdíme takové roky autem, je tak rozsáhlý a krásný.
Číst dál ...
Deštivá předpověď na víkend nás do poslední chvíle odrazovala, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Hurá. Stihli jsme toho za víkend docela dost. V sobotu v poledne jsme se ve Žďáru nad Sázavou vykoupali v místním bazéně a dali si vynikající oběd v restauraci, ze které jsme zpočátku chtěli utéct kvůli pomalé obsluze (opak byl pravdou). Večer jsme ještě stihli procházku po okolí Svratky, tentokrát na opačnou stranu než obvykle - šli jsme na golfové hřiště a v plném provozu jsme ho dokonce přecházeli.
Číst dál ...
Začíná krásný sluneční den a já vyrážím brzy ráno na kole ze Svratky do hlubokých lesů. Je zima, teplota těsně nad nulou, necítím prsty na rukou a snažím se neminout ani jedno místečko kam svítí slunce. Hladina Svratouchu je jako zrcadlo a připadám si v tu chvíli jako někde ve Skandinávii. Projel jsem červené značky v Toulovcových maštalích. Byl jsem tam tak brzy, že jsem nikde nikoho nepotkal. Čekal jsem davy lidí.
Číst dál ...
Hlásili déšť, ale to nás neodradilo. S Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem jsme vyrazili na víkend na chalupu do Svratky. Měli jsme kola i lezení, ale nakonec z toho byly jen vycházky. První den jsme prošli “výběrový” okruh v Toulovcových maštalích a cestou zpět jsme nakoukli (doslova) do Pekelné Čertoviny (bylo tam moc lidí a hodně draho). V neděli se počasí úplně obrátilo - svítilo slunce, nebe bylo modré, mlha se rozpustila a a tak jsme byli skoro celý den venku.
Číst dál ...
Jednou za rok přijedou z Třince všichni na chalupu do Svratky. Tentokrát zůstala Maky s Áďou doma, ach ty nemoci. V pátek jsme podnikli hromadnou výpravu do Maštalí a do Pekla. Druhý den, pro velký úspěch, znovu Peklo - tentokát i s prohlídkou podzemí. Dobře bylo.
Číst dál ...
Pojťde a poleťte se sivým sokolem vysoko převysoko daleko od dýmu měst rostou prastaré stromy (Koločava, Ulrychovi)
Česká Kanada Je sobota a prší. Nemá cenu spěchat do hor a tak místo na Vídeň míříme do kraje pod hradem Landštejn. Ve Slavonicích navštěvujeme dílnu a malou galerii sochaře Jiřího Netíka a procházíme celou jeho podzemní expozicí (včetně zatopených schodů). Ve Starém Městě pod Landštejnem konečně objevujeme penzión, kde nás nechají přečkat tu černou propršenou noc.
Číst dál ...
Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).
Číst dál ...