Papíroví společníci

Všechny velké plány – Josáče, města duchů, prérie, údolí smrti a další, se odkládají na neurčito. Důvodů je hned několik: sníh v Sierra Nevadě, velké vzdálenosti autem těžko zvládnutelné za víkend, ale hlavně banda bacilů co ve mně řádí. Většinu času trávím v posteli nebo u počítače a ven si moc netroufám. Krátce přestavím pár svých věrných papírových společníků.

Pokračovat ve čtení „Papíroví společníci“

Ďábelská nemoc

Z Ďábelské hory jsem si musel přinést nějakého pekelného bacila. Je pravda, že to spíš bude nedoléčené nachlazení přivezené Čech, ale zní to pěkně. Většinu času teď trávím v posteli s Revolucí (knihou) od T. G. Masaryka, daleko od „kejbl kárů“ taženejch lanama, kopcovatejch uliček a šumění moře. Před náma je poslední víkend, na který jsme chystali road trip – to u nás nemáme – sednout do auta a celý víkend projezdit autem po, slovy Philla, very big big country.

Dnes jsem se výjimečně (kvůli nemoci) nechal svézt Hugem do obchodu. Říkal jsem si, že na těch osmistech metrech nemůže nic vyvést. Nechal jsem se napálit. Při výjezdu z hotelu na dvouproudovou silnici čekal, čekal, dával přednost, čekal, a zrovna když jely dvě auta vedle sebe, šup do levého pruhu. Ještě že to ten amík ubrzdil a nevjel do nás, byť na to měl právo (i rychlost). Takhle nějak si přestavuju ruskou ruletu. Jsou věci (lidi), které asi nikdy nepochopím. Tímto Hugovi přeji hodně šťastných kilometrů a sobě, abych ho na silnici nikdy nepotkal 🙂

PS: Dělá se mi už malinko líp a dnes jsem chvilku čmáral po zdejších Ačtverkách o rozměru „Letter“.