DevOps 2018 Helsinki

S kolegou Tomem jsme se vypravili na předvánoční pracovní konferenci do Finských Helsinek. Bydleli jsme ve středu města, kousek od moře, ale na poznávání moc času nebylo. Za prvé jsme neměli moc volného času a za druhé, byla mi hrozná zima. Vzal jsem si jen pár věcí, abych měl jen malý baťůžek, ale pár hadrů navíc by se mi rozhodně hodilo. Ale i tak, sever je parádní, mám to tam hodně rád.

Pokračovat ve čtení „DevOps 2018 Helsinki“

V Pingdomu

Po dlouhé době jsem se podíval do mé oblíbené Skandinávie. Tentokrát to bylo služebně a cílem byla firma Pingdom v malém městečku Västerås, asi sto kilometrů západně od Stockholmu. Většinu času jsme strávili v práci a z okolní krajiny, na kterou jsem se tolik těšil, jsem toho moc neviděl.

Femundsmarka 2011

Po roce opět ve Femundsmarce. Tentokrát o něco později, s méně věcma, s lehčími loděmi, volnějšími plány a ve třech lidech. Užili jsme si sluníčka, větru, deště i sněhu, krajina je to nádherná, barvy nepopsatelné, je to tam něčím jiné než hory tady u nás. Kromě spousty sobů jsem konečně potkal medvěda – dva ve vodě a jednoho v suti pár metrů ode mně. Tady je pár fotek, ale pro tu správnou severskou náladu si tam musí každý zajet – fotky ani písmenka na to nestačí.

Volání Severu

I am wading deep waters trying to get home
I am climbing high mountains trying to get home
Lord I am walking deep valleys trying to get home
(Crooked Still)

10.-19. září

Je sobota a blíží se půlnoc. Právě přijíždíme do Norské vesničky Elga na břehu obrovského jezera Femund. Je zima, tma, liduprázdno a jemně poprchává. Stojíme na temném přístavním molu a hlavou se po nekonečném řízení začínají toulat první myšlenky na naši cestu necestu zdejší divokou krajinou. Zvládneme to? Představa, že k molu, na kterém stojíme připlujeme za týden na lodích se v tuto chvíli jeví spíše jako podivný sen, ze kterého se člověk probudí, půjde do práce…

S ubývajícími znaky civilizace mi v autě podvědomí našeptává, že tentokrát bude hodně těžké sdělit ostatním alespoň část z toho co se ve mně odehrává. Žádné slovíčkaření ani fotky tentokrát nemohou stačit, tohle si každý musí prožít sám. Vydali jsme se do míst, která jsem dříve vídal jen v představách při čtení dobrodružných knih o lovcích, zlatokopech a zálesácích. Na lodích jsme vypluli do kraje jezer, bříz, říček, močálů, holých kopců, barevných mechů, borůvčí, ukrytých dřevěných srubů, stoletých stromů a nebojácných sobů. Večery u ohňů s výběrovými víny a spoustou dobrot vše ještě umocňují.

Za šest dní strávených v parcích Rogens naturreservat a Femundsmarka jsme urazili asi sto kilometrů. Většinu trasy jsme jeli na lodích, ale sem tam jsme potkali delší čí kratší nesjízdé místo. Nemalou část cesty jsme tak museli přenášet lodě, věci i sebe po souši, což byla neskutečná otročina. Myslím ale, že všechna ta dřina, strasti a odříkání byly cenou, kterou jsme museli zaplatit za to co si s sebou odnášíme (a nemám na mysli natažená záda nebo odřenou bradu).

Díky Vám všem, se kterýma jsem strávil deset krásných dnů v divočině: Olči z Novohradek, Radkovi taťkovi, našemu průvodci Jankovi, jeho letušce Markétě, Tilakovic Romanovi, prasátku Piáskovi a mé spolujezdkyni Vevině. I když jsme viděli pohádkově podzimní barvy a vše průběžně fotili a filmovali, pasuje k mým pocitům nejvíce pár černobílejch obrázků, které vylezly z mé staré palubní Praktiky.