Ostrý a Slavíč

Rychlá víkendová akce v Beskydech. Alélka se poprvé podívala na Ostrý i na Slavíč a já jsem se po dvou letech prošel po naší chalupě – všechny ty staré věci, pokojíky, nářadí, dřevo v kůlně, lavičky venku… těším se, až tam začneme jezdit jako dříve. A v sobotu večer jsme s taťkou vyrazili za zábavou na Bluegrassový jam – tradiční festiválek v krásném prostředí pod horou Prašivá. Konečně jsem viděl FEST! – držím palce kluci.

S Matesem na zádech

S batohem na děti, do kterého jsme šoupli Matýska, jsme se pěkně prošli po Beskydských kopcích. Na Ostrém jsme byli, na Kamenitém jsme byli, v Košařiskách jsme byli. V pondělí pršelo, takže jsme Lysou horu zase odložili, ale Matýsek ji má slíbenou, takže příště.

Po žluté

Ani záplavy a déšť mně od běhání neodradily. Běžel jsem z Tyry po staré žluté značce na Ostrý, přes Čerňavinu na Kozinec a domů do Třince. V lesích byla spousta popadaných stromů a všechny potoky byly plné vody. Běh přes prales Čerňavina pořád zůstává nejhezčím úsekem co jsem kdy běžel.

Trasa v mapě; 14.5km; 1h 40min; nastoupáno asi 600m

První sníh

Po týdnu zase v Třinci. Večer jsem se nenápadně vytratil a vyrazil do Karviné na malý komorní koncertík mých kámošů – Petra Fúriková and Banda všech Band a The Jumper Cables. Konečně jsem je všechny viděl na živo. Moc pěkný večírek to byl, teda až na to mé noční bloudění po Parku Boženy Němcové, který je neskutečně velký a při hledání restaurace Oáza jsem ho téměř celý prošel.

V neděli venku celý den lilo jak z konve, goráčovky zůstaly v Brně a odpolední pokus o výcházku skončil dříve než pořádně začal – zmokli jsme jak koťata. Večer ale udeřila má hodina. Stejně jako před týdnem jsem před osmou zaparkoval v Tyře a vyběhl do tmy. Pokus o hřeben na Javorový mi ale zase nevyšel. Začalo chumelit, přišla mlha a vítr. Protáhl jsem výběh po traverzové cestě pod Javorový, ale nebyla to žádná velká romantika – všude voda, sníh, kaluže a bahno. Když jsem po hodině a půl zahlídl první světlo civilizace, bylo to jak znovuzrození.

Trasa na cykloserveru, 12km, 750m, 1h 23min.

 

Na Ostrém

Z práce rychle do auta a autem rychle na sever. Vedeni obrovskou duhou které jsme se téměř dotýkali jak byla blízko, jsme dojeli až do Třince a na Ostrý. Halušky od mamky, vínko, stmívání na verandě.

Místo hlášeného deště tradičně svítí slunce a je pěkně. Zrada. Chtěli jsme tento víkend na skály. Doufal jsem, že se to zkazí v noci na neděli. To by bylo ideální, šel bych ráno za mlhy fotit do pralesa. Neděle ale byla ještě hezčí než sobota.

Vydali jsme se na Kamenitý. Je to široko daleko nejhezčí místo, se širokým a dalekým výhledem na prales a údolí Lomné, s krásnou chatou a dokonalou obsluhou (pivo vám klidně donesou ven až na dřevěné lehátko). Jedinou nevýhodou je, že to máme zpátky k nám na chatu trošku do kopce. Ono po dvou pivech a nějakých těch dobrotách má člověk chuť spíše na spaní nebo sestup do údolí.

Sníh na Ostrém

Místo kola a krátkých kalhot jsem si na víkend do Beskyd vzal pohorky a zimní hadry. Dole sice ani vločka, ale hory si žijou svým životem. Zima se vrátila.

Během pár dní napadl sníh. Chtěl jsem fotit v pralese, ale z focení brzy sešlo a zbylo jen únavné prošapávání stopy zmrzlým sněhem, který jsem měl místy až po kolena. Kdo by to čekal.

Vymetáme kouty

Během týdne jsme projeli několik koutů naši vlasti. Novohradky leží na jižní hranici s Rakouskem, Labák na severu nad Děčínem na hranicích s Německem a Ostrý je na východě na dohled od hranic s Polskem a Slovenskem.

Novohradské hory

Nejeden člověk nám vychválil tento kout naší země. Opuštěná sudetská krajina, vylidněné pohraniční pásmo, kilometry cest po lesích a loukách, staré kostely a zanedbané vesničky, místo, kde čas běží pomaleji.

Tohle všechno jsme se o Novohradkách doslechli. Není divu, že nás to zlákalo. Prodloužený víkend jsme už dlouho předem přidělili právě těmto pohraničním kopečkům. V sobotu kolem poledne přijíždíme do Nových Hradů. Na náměstí si ještě dáváme guláš, poslední výsadu civilizace, a pak už hurá do divočiny. Jedeme na kolech obalených brašnama. Máme vaření, jídlo, stan, ručníky na koupání, foťák, nářadí, jsme odhodláni přežít vše.

Ale ouha, je strašné vedro a očekávaný horský chládek se nekoná. Místo něj na nás dorážejí přemnožení komáři a další havěť. Po pár hodinách šlapání nás přecházejí iluze o zapomenutém kousku země. Zase jsme si jednou vybudovali vzdušný hrad nad základy z různých řečí a našich přání. Popíjíme pivko na kopci v Hojné Vodě a koukáme na spousty cyklistů a turistů. Před setměním projíždíme Žofínem a stoupáme k Huťskému rybníku. Komáři nás ženou výše a stan stavíme na hřebeni z poblíž kopce Vyhlídka. Drobné mušky na nás asi čekaly, protože na nás zahájily útok v celých armádách. To jsme ještě nezažili. Nebýt stanu, tak nás sežraly zaživa.

Doufali jsme, že ráno bude líp, ale útok pokračoval i při balení věcí, no hrůza. V Pohorské vsi oddychujeme a zkracujeme plánovanou trasu.Další noc bychom nepřežili. Po krásných cestičkách přijíždíme do Benešova, kde na náměstí u kašny snídáme a přes louky, hory a doly se odpoledne vracíme do Nových hradů. Jsme spokojeni, že jsme vše zvládli a možná se sem ještě vrátíme (bez horka a komárů).

Labák

Tak David se konečně dočkal. Dostal mě do Labáku. Výprava dvou aut ve složení: já s Maky, David s Maťou, Ricardo, Janek Bednařík šimpanz, Ďury a Janča úspěšně přežila pekelnou cestu a v hospůdce u Nežerků (V Ostrově) popíjela až do setmění. Pak se odebrala do bivaku autobus.  Tolik zprávy z pátku. V sobotu se lezlo.

My s Maky jsme to sice pojali spíše expedičně než sportovně, ale zelezli jsme si parádně. Lezení parádní, sice trožku těžší, ale rozhodně líp odjištěné než na jiných pískách. Člověk se bojí tak akorát, aby to nebylo o život. Večer U Kosti jsme s Davidem zavřšili den pivama, kytarou a dobrem. Nikdy určitě nezapomeneme na Růženku, její pronikavý hlas a do aleluja opakovanou hlášku: „A zahrajte něco veselého, tohle bylo smutné“. V neděli bylo hrozné vedro. Trekovalo se, trošku lezlo a cestovalo zpátky do Brna. Určitě se sem ještě podíváme, na druhém břehu (pravém) by pro nás mohlo být více lezitelných cest. A taky ten malý hřbitůvek a staré domky v Dolním Žlebu by stály za pár obrázků.

Beskydy

Zchladit se v chladném hoském vzduchu, cvičit na dobro, číst a spát. Tak takhle jsem si vymyslel svoji týdenní dovču na naší beskydské chalupě a přesně tak jsem to taky udělal.

Přibral jsem ještě kolo, abych trošku potrénoval na náš velký přejezd. Až na dvě pekelné vyjíždky na kole to byl krásný týden na horách, plný nicnedělání, ticha, šumění stromů a zvuků dobra. Na víkend přijela Maky a přivezla s sebou jednu z nejhezčích bouřek co jsem kdy na Ostrém zažil.

A když už je řeč o kole, tak se mi i v tom hrozném vedru povedl krásný přejezd. Z Třince přes Vendryňi do Nýdku, přes Hluchovou na Filipku, na Bahenec a dolů do Bukovce, pak nahoru na Gírovou a zase dolů do Mostů, pro změnu zase nahoru na Skalku a po hřebenu přes Velký a Malý Polom na Bílý kříž, pak po asfaltkách přes Visalaje zpátky do Třince – 111km, nastoupáno asi 1800m, vypito pět litrů vody, šest hodin v sedle.

Vítání jara

Po několika týdnech odkládání, překládání a plánování jsme se konečně dostali na chalupu. Váhali jsme jestli brát běžky, sjezdovky, skialpy nebo nic. S vidinou zmrzlého jarního firnu nakonec balíme v pátek odpoledne skialpy a večer už potmě ťapkáme nahoru na Ostrý.

Celý víkend bylo nad nulou a sníh nám mizel před očima. Každý den se zvětšovaly ostrůvky odkryté země. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali zpátky dolů na lyžích a nemuseli jsme je potupně snášet na zádech.Ještě pár dnů a je po sněhu – aspoň v Beskydech. Už se těším na kolo. Takový přejezd celého hlavního hřebene za jeden den …